Nenasytná církev -- nebo Dominik Duka?

22. 10. 2013 / Jiří Baťa

Je to skutečně k nevíře, jak je ta církev s Dominikem Dukou v čele s prominutím nenasytná. Vzpomeneme-li, že před jistou dobou (1993) prohlásil kardinál Vlk, že kromě již v tu dobu dohodnutého si nebude církev nic víc nárokovat, pak to co nyní církev žádá, je přímo skandální. Na jedné straně až neskutečně skromný a příkladný papež František se vzdává darů, kterými je často obdarováván (např. motocykl Harley Davidson a další dary) , aby tím přispěl na potřebné charitativní účely strádajících dětí, pan Duka si dělá zálusk na Pražský hrad, mj. i na Chrám sv. Víta.

Ptám se, k čemu jim, tedy církvi, bude? Nestačí, že chrám existuje a slouží lidem? Proč musí být zrovna vrácen do majetku církve? Že to byl majetek církve? A už to pan Duka, potažmo církev, něčím konkrétním a právoplatným dokumentem doložili?

Vždyť dosud neexistuje ani konkrétní seznam toho, co má být vše vráceno! Pan Duka zřejmě chce využít bezvládí a jistou nesourodost politiků, aby se dostal k majetkům, které církev nejspíš hodlá komerčně využívat. Církev (prostřednictvím svých představitelů) je totiž lačná po penězích. Pan Duka se zřejmě shlédnul ve svém protějšku v Německu, kde si jemu podobný "nabob" nechal zrekonstruovat nemovitost za doslova "nekřesťanské" peníze, tj. desítky milionů eur. A ten pán má velké, ale opravdu velké problémy. Jaká podobnost, že? Jen s tím rozdílem, že pan Duka teprve ty peníze dává dohromady, aby se pak zřejmě později mohl řádně "rozmáchnout"!

Na požadavek církve zareagovali bývalí politici, potažmo někteří noví kandidáti a představitelé politických stran. Pan Duka v tom však vidí zneužívání církevních restitucí jako útok na právní řád. Jak vidno, i rádoby nepolitik Duka umí využít každé příležitosti, jak problematické restituce obhájit. Pokud D. Duka takový postup považuje za "útok na právní řád a pohrdání zákonem, který odhlasoval demokraticky zvolený parlament , schválil Ústavní soud a vešel v platnost, pak se ptám, zda i on má čisté svědomí říká-li když ne vyloženě nepravdu, tak zcela jistě polopravdu o tom, že církevní restituce odhlasoval demokraticky zvolený parlament. Jemu je snad lhostejno (že se vůbec ptám!) za jakých nestandardních okolností byly církevní restituce v parlamentě schváleny? On považuje tyto praktiky za čistě demokratické , které vedly ke "kýženému" schválení restitucí? Je skutečně odvaha od pana Duky mluvit a poučovat o právu, spravedlnosti a demokracii vůbec!

Jedinou pravdu má pan Duka v tom když tvrdí, že se společnost dostala do morální krize. Je ovšem pan Duka schopen pojmenovat příčiny, důvody a viníky toho, že společenská morální krize nastala? O tom taktně mlčí, protože by musel především vinit a jmenovat ty, kteří církevní restituce "demokraticky" schválili. Jinými slovy, společenskou morální krizi spatřuje u těch, kteří brojí proti církevním restitucím. Protože jde převážně o levicové orientované politické strany nebo osobnosti, náramně se mu pak hodí vyzývat k "Obhajobě demokracie coby prvořadý úkol, protože by její ztráta otevřela cestu k nesvobodě"! A toho bohdá nebude, aby to pan Duka dopustil!

Jakkoliv odmítá pan Duka vtahování své osoby do politického zápasu, je v něm až po krk. Všechny jeho výroky a konstatování jsou jednoznačně politicky podbarveny a prodchnuty a už konstatování , že " ...jakékoliv volby, ale tyto zvlášť, nekladou před voliče dílčí otázky výhod, ale zásadní morální otázku o budoucím vývoji společnosti, o osudu dětí a mladých lidí především!" je přímé ukázka, jak se "politického zápasu nezúčastnit"!

Za pozornost pak stojí, jak se pan Duka ohání obavou o osud dětí a mládeže. V čem konkrétně pan Duka vidí nebezpečí v osudu dětí? Snad ne v tom, že jim hrozí ztráta demokracie, potažmo nesvoboda? Pan Duka má starost o osud dětí, jakoby už dnes, ještě za dozvuku starých praktik pravicových stran vlád Topolánka a naposledy Nečase, už tak dost nepoškodily život dětí ve společnosti! Nějak moc se odvolává na budoucnost, aby zcela úmyslně přehlížel nedávnou minulost! Účel světí prostředky, nepochybně neočekávané dobré předpoklady o úspěchu levice v mimořádných volbách, kde mj. nejvíce pepře v očích způsobují komunisté na druhém, resp. třetím místě předběžných odhadů výsledků voleb, to je důvod, jak obhajovat a posilňovat nároky církve na církevní restituce!

Vždyť podle pana Duky "...církvi nejde o převzetí cizího ani společného majetku, nýbrž o to, aby mohla spravovat majetek, který náleží." Poněkud protismyslný názor, jakoby chtít spravovat majetek bylo možné bez jeho faktického převzetí. Vždyť chtít jej spravovat znamená jej převzít, nebo ne? Ve skutečnosti by se takto vrátily věci do de facto původního stavu, o kterém se tak usilovně diskutuje a sice, že požadovaný majetek nebyl ve vlastnictví církve, ale církev byla pověřena jeho správou. Takže z toho vyplývá, že majetek nebyl ve vlastnictví církve, jenže na druhé straně si to církev vysvětluje tak, že byla jeho vlastníkem. Pokud by se měly naplnit slova D. Duky o úmyslu deklarovaného NE převzetí, ale pouhé spravování majetku, mohlo by dojít k situaci, že by si tímto správcovstvím vlastně církev potažmo vzala majetek do svého vlastnictví. Aby prý: " Kněží nemuseli být placeni státem a jako státní zaměstnanci museli plnit příkazy jakékoliv vlády a pro ideovou neposlušnost mohli být kdykoliv propuštěni. Tak tomu bylo čtyřicet let," poznamenává k tomu pan Duka.

Lze pochopit, že i pan Duka má na demokracii svůj, poněkud svérázný názor. Avšak predikovat situaci, co by kdyby, z čehož by v budoucnosti vyplynuly povinnosti případně následky pro kněze či církev, je zcela evidentně politicky motivované a pouhá nepodložená domněnka. Konec konců přímo ukázkově to koresponduje se stejnými predikcemi s církví spřátelených pravicových politiků (naháněčů restituce) z ODS a TOP 09, kteří jsou rovněž přesvědčeni (nebo to alespoň jako výstrahu predikují) o návratu komunistů k moci a z toho plynoucí stejné výsledky jako v dobách jejich vlády, tj. totality.

Pozoruhodné je také zaměření církve, neboť podle pana Duky by církev měla vrácený majetek spravovat, což nevylučuje potřebu účasti v politice. Naskýtá se otázka, zda je to hlavní náplň církevní činnosti, nebo zda by se neměli více věnovat původním duchovním a charitativním záležitostem. Domnívám se, že církvi nejde jen o správcování majetku, ale aby prostřednictvím toho majetku a potřeby jej spravovat co nejvíce ovlivnila veřejné mínění, zapojila a tak si přitáhla k církvi větší počet lidí včetně nevěřících, které by pak snadněji obrátila k víře, tedy k obrazu svému.

Pokud se tyto řádky D. Dukovi dostanou ke čtení, jistě bude velmi rychle, když ne osobně, pak prostřednictvím nějakého mluvčího, obhajovat, že to není pravda, že je to ze strany církve pouhý oprávněný požadavek, vyplývající z uzavřené a schválené restituční smlouvy atd. Pro většinu občanů je však uzavřená restituční smlouva s církví zcela nepřijatelná, protože je nevýhodná pro stát i občany. O co je nevýhodná pro stát a občany, o to je výhodnější pro církev, notabene pro restituci z pohledu práva neoprávněných církví, které mají být, v rámci církevní solidarity, také "obdarovány" nějakým tím milionem či miliardou korun. Pan Duka to dobře ví, leč nedbá. Z  pohledu spravedlnosti, která se občanům ČR nedostává, ale i porušení tzv. desatera Božího (tzv. hříchu), se katolická, ale i jiné církve (pokud je jako takové uznávají) s panem Dukou vědomě dopouštějí hříchu božího!

Pan Duka si jistě musí uvědomovat o co jde, žádá-li církev o vrácení Chrámu sv. Víta, resp. nemovitosti a pozemky v areálu Pražského hradu. Jistě ví, že to jsou nemovitosti, tvořící součást české státnosti. Neobstojí bude-li se hájit tím, že tyto nemovitosti budou i nadále sloužit potřebám státu, protože pokud by tak tomu mělo být, pak se zcela vytrácí logika požadavku (potřeby) tyto nemovitosti "vrátit" do majetku církve.

Dalo by se očekávat (za jistých pozitivních okolností, které ovšem neexistují), že církev bude velkorysá a ponechá majetek státu. Jestliže však církev, její přívrženci a někteří (bývalí) představitelé politických stran a vlády tak razantně odsuzují postup a praktiky komunistického režimu, který jim údajný církevní majetek "ukradl" a pod známým pseudoheslem "Co bylo ukradeno, musí být vráceno" se takto domáhají vrácení (ne)dostatečně a problematicky prokazatelného majetku, pak jsou na tom úplně stejně jako ti, co jim majetek (tedy komunisté) údajně ukradli.

Toto srovnání však není úplně přesné. Zatímco "zloději" (komunisté) tyto "jejich" (!) majetky zkonfiskovali ve prospěch státu a jeho občanů, chamtivá a nenasytná církev v ČR je chce pro sebe! Otázka je, k čemu je potřebuje? Má snad finanční problémy, má nedostatek těchto a podobných majetků, je snad církev jako taková, málo bohatá? To jistě ne!

Stát cestou vlády komunistů majetek církve v r. 1948 (pokud to vůbec z právního, historického morálního hlediska skutečně majetek církve byl, o čemž lze stále silně pochybovat), dal k dispozici občanům ČSR, kteří jej (v rámci možností a potřeb té doby) ať už lépe či hůře spravovali a využívali pro své potřebné, ne-li existenční účely a potřeby. Jaké jsou však "bohulibé účely a potřeby" církve, že se tak vehementně domáhá majetku? Notabene, jak chce církev pomáhat lidem v rámci svého poslání v době, kdy je ve státě víc jak půl milionu nezaměstnaných, kdy je stát zadlužen téměř dvěma biliony korun, nedostává se peněz na zdravotnictví, školství, kulturu, zemědělství, investice atd.? Ano, mohou pomoci, dokonce i finančně, když budou své majetky využívat komerčně a takto získané peníze pak možná (!) v nějakých "drobných" velkoryse a s Božským požehnáním věnují tu charitám, tu nadaci apod.

Opravdu bohulibá, přímo Božská pomoc chudým. Že ovšem většinu občanů bezvěrců napřed svými požadavky totálně ožebračí a dále (a ještě více) zadluží, jim je až nekřesťansky lhostejno, hlavně, že dosáhnou svého. Popravdě řečeno, ne jen jim, ale i těm, co se tak výrazně přičinili o prosazení, schválení restitučního zákona a realizaci smlouvy o církevních restitucích! Protože jak se říká, ani kuře nehrabe zadarmo, natož chamtiví, bezcharakterní a vlastizrádní politici z ODS a TOP 09, Václava Klause nevyjímaje!

Tyto hluboké nemorální poklesky však pan Duka velkoryse přehlíží. Společnost je sice v morální krizi, ale podle pana Duky je zřejmě nemorální jen ta část občanské veřejnosti, která v mimořádných volbách je ochotna volit pro demokracii největší nebezpečí -- levici a zvláště komunisty.

0
Vytisknout
9828

Diskuse

Obsah vydání | 24. 10. 2013