Škola pro klienty prostitutek

23. 10. 2013 / Miloš Kaláb

Zrušení vízové povinnosti pro české občany znamená více českých návštěvníků v Kanadě. Mohou mezi nimi být muži dobrodružné povahy hledající sexuální vzrušení. V Kanadě se jim může dostat takového překvapení, že se z něho budou někteří těžce zotavovat a jiní o něm budou vyprávět kamarádům, ale nikoliv svým manželkám. Někteří se budou cítit trapně i po mnoha letech.

Při čtení článku paní Michelle Nashové v týdeníku Ottawa South News EMS (17. října 2013) jsem si bezděčně vzpomněl na dávnou pohádku o princi, který putoval až na kraj světa za svou princeznou. Na své cestě přišel ke krásným zeleným lučinám až radost pohledět a lákajícím ke spočinutí v hebké trávě. Jenže lučina nebyla tím, čím se jevila, nýbrž zrádnou bažinou, která pohlcovala své oběti.

Je to poněkud bizarní přirovnání k večerní uličce někde na předměstí Ottawy nebo k živému středu tohoto velkoměsta, ale mnohý zvědavý muž tam na krásné obrazy skutečně doplatil. Chtěl poznat krásnou Kanaďanku v posteli a zajímalo ho, nač by ho to přišlo? Pozdě, příliš pozdě zjistil, že oslovil tajnou policistku v oblečení, jaké nosí prostitutky. Nevydělávala peníze pro sebe ani pro svého pasáka, nýbrž pro provinční pokladnu a Armádu spásy -- a při tom bojovala proti prostituci. Vlastně se jen pracovně účastnila policejního zátahu na "johny", jak se zde říká klientům prostitutek. Takové zátahy se dělají mimo jiné i tehdy, když si nějaký občan či občanka stěžují na telefonním čísle 613-236-1222, klapka 7300, že v jejich okolí dochází k nepřístojné činnosti.

Muži přistižení při dotazu na sexuální službu adresovaném tajné policistce dostanou na vybranou: Buď zaplatí pokutu a ponesou následky za svou účasti na prostituci, nebo souhlasí, že budou navštěvovat "školu pro johny". Pět hodinových lekcí za 500 dolarů. Tato možnost ale není přístupná pro všechny muže. Základní podmínkou je, že "john" musí okamžitě na místě projevit upřímnou lítost nad svým pochybením. Teprve potom může odejít domů pod podmínkou, že do 7 dní přijde k soudu a zaplatí za "školu".

U soudu se setká se dvěma důstojníky Armády spásy, kteří ho znova vyhodnotí. V tom případě u "johnů" podle kapitána Tonyho Brushetta převládne zlost nad lítostí. Při výhledu na následky ale mnoho mužů souhlasí, že tedy půjdou do školy. Po zaplacení "školného" dostanou datum lekcí. Podmínkou je, že musí řádné vyslechnout pětihodinové vyučování. Jakékoliv zkrácení pozornosti či účasti má za následek pokutu.

Ottawská "škola pro johny" pozvala reportéry, aby je seznámila s vyučováním. Hodně času se věnovalo diskusi o pohlavních chorobách. Na velkých barevných tabulích viděli obrazy nejrůznějších onemocnění přenášených pohlavním stykem. O to tedy šlo "johnům", když oslovili domnělou prostitutku? "Vždy u ní je riziko nákazy ještě vyšší, protože ona má styk s mnoha klienty", řekla jim zdravotní sestra Carol Podolková. Vyučuje "johny" už od r. 1997.

Jinými vyučujícími jsou nejrůznější lidé jako policisté, státní žalobce i obyčejní "lidé z okolí". Největší vliv na žáky mělo vystoupení bývalé sexuální pracovnice. Prý "johnům" skutečně otevřelo oči a organizátoři si pochvalovali, jak jsou šťastni, že právě tuto bývalou prostitutku získali za učitelku. Bez ní by to prý nebylo úplné. Seržant Jim Elves se potom ptal "johnů", zdali jim 20 sekund sexuální rozkoše opravdu stálo za to, aby ohrozili svůj život. Pan Eves řídí školu z policejního hlediska, ale její program se určuje ve spolupráci s Armádou spásy.

Kromě zdravotního hlediska důležítého pro každého "johna" se frekventanti kurzu dozvídali o tom, jak působí prostituce na obyvatele ulice, nebo celého předměstí. Obyvatelka tzv. "vykřičené čtvrtě" paní Cheryl Parrotová vysvětlila, že je mýtem názor, jako by prostituce neovlivňovala prostředí, v němž probíhá.

Reportéři se nakonec ptali organizátorů, zdali má jejich škola nějaký vliv na intenzitu prostituce. Seržant Eves přiznal, že odpovědět na ni je těžké, protože po zátazích na jednom místě se prostitutky přestěhují do jiné oblasti. "Kdyby se nám podařilo omezit počet zájemců o sex, snížila by se nabídka", zauvažoval jako policista. "Kdybychom ale dělali zátahy každý týden, pokaždé bychom měli dost zatčených". Dobrou zprávou prý je ale skutečnost, že z "johnů", kteří prodělali kurz, byla zatčena a pokutována za kriminální činnost jen 2%.

Armáda spásy dostává část "školného" a peníze používá na programy určené samotným prostitutkám. Dává také na vědomí "johnům", že jim může poskytovat podporu i po ukončených lekcích.

Z hlediska návštěvníka Ottawy se jistě jeví jako příznivější možnost utratit peníze za něco hodnotnějšího než pětistovka dolarů vyhozená za školu pro "johny". Pro toho, koho zajímají podrobnosti o pohlavních chorobách a prostituci v Kanadě a nevadí mu záznam u policie, to ale mohou být zajímavě vydané peníze.

0
Vytisknout
7490

Diskuse

Obsah vydání | 25. 10. 2013