Bohumil Hrabal vyložený pro studenty nymburského gymnázia

9. 12. 2013 / Tomáš Koloc

Drahý Tomáši a další studenti nymburského gymnázia,

přestože Bohumil Hrabal sám by měl z vašeho postoje nejspíš radost, neboť tvrdil, že není nic, co by se mu příčilo víc, než se stát voskovým klasikem, a pro případ, že by mu někdo chtěl odhalit pamětní desku, žádal, aby byla tak nízko, aby se na ni mohl vyvenčit pes, shrnul jsem pár dobře zapamatovatelných informací, které vám vysvětlí, proč vedení vaší školy (v níž jste podle svých slov za šest let studia nezaslechl jeho jméno) považují tohoto člověka (kterého se mu před vámi podařilo utajit) za natolik významného, že se po něm rozhodlo pojmenovat gymnázium.

JUDr. Bohumil Hrabal (1914 -- 1997), zvaný Král českých spisovatelů, byl spisovatel, který do české prózy vnesl zcela novou formu, založenou na přímé řeči. Jeho povídky a novely by se stejně dobře daly označit za básně v próze. Podobný středověkým alchymistům, vycházejícím z nejvyšší moudrosti Smaragdové desky, která říká, že co je dole, to je nahoře, hledal potenciál geneze člověka ve vyprávění prostých lidí. Sám sebe charakterizoval takto:

"Tak někdo žije pár vteřin, někdo ale celý život obchází kolem a hovoří a hovoří, ale dovnitř se ještě nedostal. Takového člověka mám nejradši, protože ten mě bude potřebovat nejvíc. Copak víme, zda právě tenhle šaškovský hrubián se zítra neocitne v kouzlu kvalitativních změn?"

Ačkoli se o vydání knihy snažil už od svých dvaceti let, jeho dílo bylo vydavateli objeveno až kolem jeho padesátky. Od té doby do roku 2004, kdy vyšla jeho souborná bibliografie, vyšlo 77 jeho knih ve 27 jazycích 33 zemí. V USA, Kanadě a Švýcarsku pracují literární vědci, specializující se primárně na jeho dílo (April Gifford, Paul Wilson a Susanna Roth). Francie mu udělila své nejvyšší vyznamenání pro umělce, hodnost Rytíře umění a literatury. V Maďarsku existuje stálá expozice z jeho života a tamní budapešťský festival krátkých filmů BUSHO vyhlásil u příležitosti letošního stého výročí jeho narození soutěž o nejlepší krátký film podle předlohy z jeho díla (viz ZDE). V roce 1994 byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Ve vašem domovském městě Nymburku stojí pivovar, v němž byl správcem spisovatelům adoptivní otec a který jeho majitelé pojmenovali podle Hrabalovy knihy Postřižiny, a jednotlivé druhy piv, které vyrábí, podle postav z této knihy.

Podle jeho literárních předloh bylo natočeno celkem 13 filmů, z čehož povídkový film Perličky na dně, který obsahoval krátké filmy pěti režisérů, se stal manifestem tehdejšího nového, dodnes celosvětově oceňovaného uměleckého směru zvaného Československá nová vlna, film Ostře sledované vlaky získal od Americké filmové akademie druhého českého Oscara, a ve filmu Příliš hlučná samota, natočeném ve francouzsko-německo-britské koprodukci, hrál hlavní roli slavný francouzský herec Philippe Noiret.

Zde jsou filmy, natočené podle Hrabalových knih, s odkazy, na nichž je můžete najít:

Fádní odpoledne (1964, režie: Ivan Passer) ZDE

Perličky na dně (1965, režie: Jiří Menzel, Jan Němec, Evald Schorm, Věra Chytilová, Jaromil Jireš) ZDE
Sběrné surovosti (1965, podle povídky Baron Prášil, režie: Juraj Herz) ZDE
Ostře sledované vlaky (1966, režie: Jiří Menzel) ZDE
Skřivánci na niti (1969, podle knihy Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, režie: Jiří Menzel) ZDE
Postřižiny (1980, režie: Jiří Menzel) ZDE
Mořská panna (1981, podle knihy Krasosmutnění, režie: Magdaléna Příhodová)
Slavnosti sněženek (1983, režie: Jiří Menzel) ZDE
Něžný barbar (1989, režie: Petr Koliha) ZDE
Andělské oči (1994, podle knihy Bambini di Praga, režie: Dušan Klein) ZDE
Příliš hlučná samota (1994, režie: Věra Caïsová) ZDE
Obsluhoval jsem anglického krále (2006, režie: Jiří Menzel) ZDE
Příliš hlučná samota (2007, animovaný film, režie Renata Pupíková)

0
Vytisknout
10489

Diskuse

Obsah vydání | 12. 12. 2013