Bodláky Václava Duška

Děravé duše

15. 6. 2015 / Václav Dušek

čas čtení 1 minuta

Nekvalitní genofondy prý vlečou lidstvo do záhuby. Jak kde! S úžasem a rasistickým kukátkem u oka žasneme nad množením dle našich norem méně kvalitních bytostí – nu, přátelé, my běloušové jsme zkrátka na prahu zániku, neboť se nemnožíme, a nepřemnožíme se mimo jiné i proto, že jsme chamtiví a lační úspěchu, peněz, moci, titulů, zážitků – a zíráme do svých rozkvašených krasohledů nakvašeni, že svět se hýbe jiným směrem, než jsme si určili.

Strkáme rypáky tam, kde o nás nikdo nestojí. Vytrvale a přitrouble. Starost o cizí je nám bližší – než starost o vlastní. Pitváme hrdinsky duše lidí v daleké cizině, spoluurčujeme s kým ano, s kým málo, s kým nikdy. Známkujeme druhé s radostí děcek na pískovišti. V neskonalé pýše, kdekdo píše posudky i rozsudky. A budoucnost se dotýká hvězd už bez nás. Přepisují se dějiny, jak býváme tichými svědky. Pravda je lež a lež je pravda!

Zvoní nám hrana, kdeže jsou slova božská: Milujte se a množte se! Stačí málo k tomu, aby jakýsi pivní mudrc odsoudil kohokoli a cokoli. V jednoduchosti je síla, i když duše oněch prokurátorských šašourů jsou deflorovány vandalskými bandami; krasohledy se nám bílým spravedlivým s naší neměnnou pravdou změnily nepozorovaně v křivohledy. Diskutujeme v naději, že právě to naše slovo dojde vítězství, odsuzujeme bez předsudků – tresty určujeme různé, i hrůzné. Stavíme duchovní převýchovné tábory - ovšem marně. Jaká hrůza – utečenci, maskovaní rabiáti, k nám míří a hranice nikde! Co dělat, co dělat – jít snad ke zpovědi.

0
Vytisknout
8703

Diskuse

Obsah vydání | 17. 6. 2015