Proč se Moskva snaží svrhnout Angelu Merkelovou

28. 1. 2016 / Karel Dolejší

Podle vlastní výpovědi měla být třináctiletá dívka z východního Berlína unesena po cestě do školy několika cizinci a vrátila se po 30 hodinách, kdy měla být znásilňována. Německé úřady případ šetří, a ačkoliv padlo jedno obvinění, především se nepodařilo získat důkazy, že by dívka měla sexuální styk. Dále neexistují žádné známky toho, že by někdo něco tutlal.

Mezitím se ale již rozběhly masivní protesty proti údajnému cenzurování případu, které vyvrcholily velmi nediplomatickými výroky ruského ministra zahraničí na adresu Německa. To je, mimochodem řečeno, častou konečnou destinací vlny ruských emigrantů, která v posledních dvou letech výrazně zesílila. A zdaleka nejde jen o ruské Němce. Velmi často jsou ve hře vysoce kvalifikovaní Rusové, kteří ve vlastní zemi nevidí žádnou budoucnost.

Případ je v šetření, ovšem reakce na něj jsou vysoce neadekvátní, dochází při nich k vychvalování "demokratického" Ruska a protesty jsou centrálně koordinovány, včetně jednotných propagačních materiálů. Cenzura vztahující se k problémům s migranty v Německu ale nikdy nebyla kompletní - v jednotlivých spolkových zemích se regionální média neřídila politickou objednávkou. A obecně lze říci, že po silvestrovských událostech v Kolíně nad Rýnem se změnilo chování policie i celostátních médií. A to do té míry, že někteří přecitlivělí příznivci "politické korektnosti" některé jevy v německých médiích nyní odsuzují jako "rasistické". Jinak řečeno, žádná cenzura už měsíc neexistuje.

Klasická zbraň informační války, дезинформация (dezinformace), však vždy funguje nejlépe, pokud obsahuje alespoň zrnko pravdy. Tím je nyní fakt, že německé úřady a celostátní média v minulosti skutečně případy sexuálního obtěžování a násilí ze strany některých migrantů podrobovaly cenzuře.

Angele Merkelové se tak již podruhé jako bumerang vrací původní přístup k migrační krizi, který byl založen na morálním křižáckém tažení a sumární delegitimizaci bezpečnostních hledisek. První rána přišla po Silvestru. Druhá, jakmile Moskva zjistila, že může využít kancléřčina oslabení k dalšímu úderu. Ruské elity slabé protivníky nikdy nešetří. Scénář je navíc předem připravený, ohraný a lze jej použít naprosto rutinně. V protinorské dehonestační kampani se osvědčil. Děti a dospívající spolehlivě budí intenzívní emoce. Na faktech rozvášněným davům už nesejde.

Rusku ve výhledu 12 - 18 měsíců hrozí opravdu vážné ekonomické problémy. Při jinak stejných cenách ropy a zemního plynu do konce roku 2016 spotřebuje rezervní fond a bude si muset vybrat, zda tisknout peníze, nebo se ucházet o půjčky v zahraničí. Angela Merkelová je hlavní překážkou zrušení sankcí uvalených kvůli anexi Krymu a invazi na Donbas, které by Moskvě do určité míry pomohlo. Pokud by kancléřka padla, Kreml může doufat, že v létě budou sankce zrušeny. Možná již má v kapse podporu Francie. Bez Merkelové by měl dobrou šanci.

Merkelová ustoupila Putinovi v Minsku a v důsledku podruhé, když dovolila SPD v rámci trvající Ostpolitik projekt plynovodu Nordstream 2. Nic z toho jí ovšem nezískalo ani tu nejmenší náklonnost Kremlu, protože ten myslí v logice her s nulovým součtem a každý ústupek považuje za známku slabosti strany, kterou tím považuje za poraženou. Každou další slabost vítá a obratně využívá. Po nějakém sentimentu nebo zásluhách tu není ani památky. Jde čistě o mocenskou konstelaci.

Angela Merkelová dostala počátkem roku ultimátum od vlastní koalice a nachází se v prekérní situaci. Musí Němce přesvědčit, že dokáže uprchlickou krizi rychle dostat pod kontrolu. Každý další "důkaz", že se jí to nedaří, se politickým protivníkům doma i v zahraničí velice hodí.

Nyní může doufat jen v rychlou práci berlínské policie a elementární soudnost spoluobčanů tváří v tvář ruské informační operaci.