Můžeme jít cestou zakazování služeb, jako jsou Airbnb nebo Uber?

Evoluční bumerang

26. 5. 2016 / Ivo Barteček

čas čtení 6 minut

Fanklub Gutenbergova knihtisku se nechal slyšet - zrušte tiskárny, obzvláště ty domácí - a bude to mít nedozírné a hlavně pozitivní důsledky pro ekonomiku i pro politiku. Jeden knihtisk bude obsluhovat minimálně šest lidí. To znamená, že šest lidí získá práci. Práci, kterou může stát zdanit. Dostaneme se tak z ekonomických problémů. Vyřešíme nezaměstnanost. Vytisknout nějaký dokument bude trvat v řádu několika dní. V rámci zmodernizování práce a služby jsme do každého knihtisku přidělali USB port, ale je s knihtiskem nekompatibilní. Na toto prohlášení odpověděl fanklub klínového písma, který se tvrdě dožadoval znovuzavedení záznamu písemností na mramorové desky. Na jednom dokumentu o deseti stranách by tak mohlo dělat deset lidí po celé dva týdny. Co zaměstnaných by díky tomu přibylo. Darmo mluvit. Pokud společnost zavede psaní klínovým písmem na kamenné desky, vyřeší se ekonomické problémy celého světa. Kdepak knihtisk - hezky majzlík a kladívko. Půl národa se může pachtit s přepisy evropských zákonů a norem a doporučení a to na plný úvazek po celý rok i o svátcích.

Přijde vám to absurdní? V Berlíně podobnou strategii natvrdo a bez náznaku ironie v hlase zavádějí politické elity.

Čistě internetová služba Airbnb nabízí možnost ubytování po celém světě. Přičemž nevlastní jediný hotel, pokoj k pronajmutí, nenabízí ani kamrlík na košťata, kde by se mohl nebohý turista schoulit s nevymetenými pavouky a přečkat do rána. Vlastní jen pár svých kanceláří kdesi v USA, kde nenechá přespat nikoho.

Airbnb nabízí služby na Internetu, kde běžní lidé mohou nabízet ostatním lidem prostor pro přespání. Pokud má někdo v Neapoli volný pokoj, který nevyužívá, udělá nejlépe, otevře-li si stránku s Airbnb a pokoj nabídne k pronájmu turistům, kteří si chtějí do Neapole zajet. Na týden, na dva, nebo jen na otočku, na jedno přespání. Cena za hotelový pokoj v Neapoli by turistu přišla na dvoj až trojnásobek ceny, kterou zaplatí konkrétnímu člověku za pronájem jeho konkrétního a soukromého pokoje, který je v jeho vlastnictví. Nabídku k pronájmu pokoje či celé nemovitosti může kdokoliv vytvořit během několika minut kdekoliv na světě. Nabídnout může pronájem v Praze, Bratislavě, na Nové Vísce. Může nabídnout ubytování v Kuala Lumpur nebo v Tokiu. A není ničím regulován. Služby může využít každý, kdo chce ušetřit za ubytování a navíc se seznámit s místními lidmi, kteří mají jistý smysl pro dobrodružství.

V Berlíně služba Airbnb narazila. Tamním hotelům se totiž začaly citelně ztenčovat výdělky. Není se co divit. Samotný Berlín nabízí, skrze své občany, 140 000 nabídek pronájmů pokojů a nemovitostí prostřednictvím služby Airbnb. 140 000… to je snad více, než kolik nabízí v Berlíně pokojů hotely.

V tomto případě je nesmírně zajímavé, jak se bude vyrovnávat tržní kapitalismus s tím, když jej začnou využívat normální lidé. Jak? Lobováním u politiků. Snahou zaškrtit onu mezilidskou a vpravdě krásnou myšlenkou – pojďte, budeme spolupracovat, budeme SDÍLET. A myšlenka je to skutečně krásná. Velké množství lidí začalo příjmy z Airbnb, tedy z pronájmů své nemovitosti, brát jako hlavní příjem. Proč ne? Někteří berou pronájem své nemovitosti, nebo pokoje v ní, jako přivýdělek k tragicky okleštěnému platu, z kterého by nejspíš jinak nevyžili. Peníze jdou z ruky do ruky… a procházejí zdaněním. Takže stát z pronájmů přes Airbnb má své nezasloužené provize. Ale, a to je ten zásadní problém, peníze jdou z ruky do ruky, provize se předává ve formě daní státu, ale… chybí ta zásadní složka, která jinak straší všude jinde – magnát, korporace, někdo, kdo z činnosti jen tyje, nějaký nabob, kterému můžeme potom bez uzardění říkat milionář, nebo, nedej bože, miliardář.

V existenci služby Airbnb dostává nynější ekonomický a zaměstnanecký systém facku a povel k odchodu do důchodu, nebo ještě lépe, do hrobu. Budoucnost je ve sdílené ekonomice. Budoucnost je ve sdílení takřka všeho a všude. Zastaralé struktury reagují na nové podněty, nové služby, jako již legendární luddité, kteří prostě ničili stroje, protože měli pocit, že je připravují o práci. Postupem času vidíme na vlastní oči, že tomu tak není a nebylo.

A že padnou hotely? No nejspíš už tady pro ně není místo. Měli bychom si uvědomit a připravit se na to, že systém se postupně mění. Nikoliv revolucemi, nikoliv pod sprchou krve ulice. Ale konečně přirozeně a zásluhu na tom mají především technologie a znalosti. Systém stagnující po desítky let se zkrátka pomalu skládá na kolena a pomalu uvolňuje svoje místo progresivnějším metodám. Staré struktury se stále ještě v křečích snaží zničit přirozeně budovaný systém postavený na sdílení, ale jsou to skutečně jen křeče umírajícího.

A proč evoluční bumerang? Vznikne-li něco jiného, něco nového, co překonává dosavadní systém, vždy se to setká s odporem současných dominujících struktur. Hodíme-li bumerang, vždy se vrátí. Teď jde jen o to, aby nás nepraštil do nosu, ale abychom jej elegantně chytili a vybudovali tím prostor pro nastupující éru sdílení. Je sdílení blízkou nebo dalekou budoucností? O tom se právě teď rozhoduje v Berlíně. A máte-li byt nebo dům trochu nevyužitý, přidejte se také na Airbnb. Není potřeba dekonstruovat starý svět násilím, když je to možné udělat se ziskem a zároveň prospěchem pro komunitu stejně smýšlejících lidí.

0
Vytisknout
8402

Diskuse

Obsah vydání | 27. 5. 2016