Evropa neřeší časovanou bombu 8 milionů válkami ztraumatizovaných uprchlických dětí

30. 12. 2016

Na světě je teď 8 milionů válkami ztraumatizovaných uprchlických dětí, uvádí UNICEF. Je to téměř polovina všech uprchlíků na světě.

Je těžko vnímat tak abstraktní číslo, ale za ním se skrývají děsivé individuální příběhy. Stephen Cowan, činitel komunálního úřadu v západním Londýně, navštívil letos v létě uprchlický tábor v Calais a doufal, že se mu podaří přivézt do Británie určitý počet dětských uprchlíků bez doporovodu rodičů. Všiml si malého afghánského chlapce, který se třásl a potil se, měl zjevně horečku. "Je nemocný?" ptal se Cowan. Tlumočník potřásl hlavou. "Ne, je v táboře už dva měsíce a zbláznil se z toho."

Nemluvňata poznávají obličeje ve velmi raném stadiu a záporné důsledky narušení vztahů s dospělými, jimž důvěřují - úzkost, pocit nebezpečí, sebepoškozování, agrese - jsou dobře zdokumentovány od prací britského psychoanalytika Johna Bolwbyho na dětech z druhé světové války.

V Afghánistánu si mohou některé rodiny dovolit zaplatit jen za jedno dítě, aby se pokusilo podniknout nebezpečnou cestu do Evropy, a často posílají samotného chlapce - teenagera. Syrští uprchlíci se vydávají na cestu jako celé rodiny, ale přeplavba přes moře z Turecka nebo z Libye je tak nebezpečná, že se často zachrání jen děti, které jsou svědky toho, že se jim utopili rodiče a sourozenci. Polovina dětských uprchlíků podle UNICEF pochází z Afghánistánu a ze Sýrie. Všechny děti trpí posttraumatickým stresem a v uprchlických táborech se to v podstatě nedá léčit.

V Británii se nyní na veřejnosti řeší skandály, kdy byli jako děti sexuálně zneužíváni vrcholoví sportovci zejména fotbaloví. Scény, které vidíme v televizi, kdy se dospělí muži středního věku před kamerou nemohou ubránit pláči, když hovoří o tom, jak byli sexuálně zneužíváni jako děti, nemohou nechat nikoho na pochybách, jak silný dopad mají děsivá traumata z dětství.

Většina dětských uprchlíků, chlapci i dívky, se stala terčem sexuálního zneužívání od pašeráků lidí, jak zjistili sociální pracovníci při zpracovávání případů dětí z Calais. Tyto děti zoufale potřebují pěstouny, kteří mají kvalifikaci starat se o děti, které byly sexuálně zneužívány. I tak to bude trvat mnoho let, než tito jedinci budou schopni dospělým důvěřovat.

Namísto toho se státy snaží přesunout tento problém na někoho jiného a ignorují své povinnosti podle mezinárodních smluv. Vytvářejí si tím problémy pro budoucnost. Chlapci reagují na děsivé zážitky z dětství tím, že se stávají agresivní, selhávají ve škole a propadají drobné zločinnosti. V nejhorších případech mohou být zranitelní vůči radikalizaci od extremistů.

Jako kontinent jsme si vůbec neuvědomili, že máme mezi sebou celou generaci vážně ztraumatizovaných dětí a že děsivé zážitky, které tyto děti poznamenaly, nemají obdoby od ukončení druhé světové války.

0
Vytisknout
2122

Diskuse

Obsah vydání | 3. 1. 2017