Může být Rusko garantem nestranného zkoumání se zárukou nadstranického přístupu?

17. 4. 2017 / Miloš Dokulil

Může být všetečnou otázkou, zda jsme již zapomněli na to, že Rusko (také kupodivu týmiž ústy ruského ministra zahraničních věcí Lavrova) již opakovaně prohlásilo nejen reakci USA na ten inkriminovaný útok otravným plynem za neadekvátní, ale při doprovodném sdělení, že stávající syrská vláda s ním nemá nic společného. Ne že by toto ruské vyhodnocení sdílely automaticky četné státy Evropy a třeba zrovna již v tomto směru angažované USA. A ne že musí Rusko nutně hned a zcela nezvratně – jako spojenec zatím v Sýrii vládnoucího režimu – vědět, zda opravdu a čím může stávající syrská vláda doložit, že nebyla pachatelem zmiňovaného incidentu, když byla a je již takto ve vážném a důvodném podezření. (Pravděpodobnost, že by plynem disponovali povstalci proti syrské vládě, vypadala hned jako problematičtěji doložitelná; podobala se spíš zastíracímu manévru než poukazu na snadno doložitelné indicie.) Takže – při případné snaze Ruska zajistit plně nestrannost toho oznámeného šetření – syrská vláda by zřejmě určitě měla zcela zůstat mimo vyšetřovací tým.

Pak tu byl uveden jako další partner toho přezkumu Írán. Tento stát je navenek – z hlediska islámské víry – šíitský; a zároveň je spojencem stávající syrské vlády, potenciálního pachatele deliktu, jehož možný původce má být odhalen. Takže též Írán by měl zůstat mimo uvažovaný pátrací tým, pokud má takový tým mít byť minimální předpoklady ke zkoumání, jehož výsledek by byl uznán mezinárodní komunitou jako nezávislý a nestranný.

A pak tu je přímo Rusko, jako navrhovatel takové mezinárodní komise. Jako kdyby samo Rusko bylo vždy a stále vzorem respektu k mezinárodním normám. I když denně si nepřipomínáme třeba to, že Rusko průkazně napadlo území sousedního státu, Ukrajiny; a svémocně přímo obsadilo část jeho území, především Krym. Lze představitele takového státu, který zřejmě navíc podpůrně zajistil doprovodné povstalecké operace na území východní Ukrajiny proti stávající legální vládě v Kijevě, považovat za seriózní a mezinárodně korektní a předem nestranné zprostředkovatele pravdy o mezinárodně relevantních událostech? Když navíc přímo i Rusko jako možný iniciátor toho zkoumání incidentu s plynem v Sýrii je evidentním spojencem právě a zrovna možného inkriminovaného viníka toho incidentu?

Že by tu tímto návrhem šlo jen o umný pokus, jak vytvořit další mlhu kolem důvodně podezřelého viníka, kterým by mohla – na základě stávajících indicií – být zřejmě legální syrská armáda? (Přičemž je možná diskutabilní, zda se svým napadením syrského vládního letiště bombami USA prezident Trump /ne/měl počkat až na další šetření tohoto choulostivého a mezinárodně-politicky nepřípustného napadení obyvatelstva jedovatým plynem, zřejmě sarinem. Až budou známé nezvratné závěry v té záležitosti? Rusko již předem se svou kritikou Trumpovy reakce na tento případ avizovalo, kde apriorně a bez rozpaků stojí samo: na straně důvodně podezřelého viníka… jehož „kauzu“ navíc teď chce – s dalšími přímo v té válce angažovanými – jakoby „nestranně řešit“.)