Zeman, Babiš, Okamura...?

Kdo je největší hrobař české společnosti?

19. 4. 2018 / Petr Homoláč

Záchrana svobody a právního státu v Česku s ohledem na vše co dnes kolem sebe vidíme, by vyžadovala asi něco na způsob zázraku - dejme tomu, že by z české politiky zmizel některý z hlavních protagonistů autoritářského vládnutí. Lze spekulovat, který by si to zasloužil nejvíc. Favorité jsou jednoznačně Babiš a Zeman, za nimi Okamura, možná další. Jako určitý druh politické diskuze by mohlo být takové přemítání i užitečné.

Historicky nepoučitelní to nevidí, ale pro ty, kteří mají jakousi historickou paměť, je to jasné, vracíme se do řízené společnosti nesvéprávných lidí, do nesvobody, do éry masivních manipulací s fakty jak za komunistů. Dojde a už dochází k nárůstu nedůsledně korigovaných nespravedlností, šikany nepohodlných novinářů, podnikatelů zajišťovacími příkazy aj. a bude to pokračovat, bude narůstat odpor i režimní represe. Může to tady celé vydržet desítky let, volby to nevyřeší, přestanou být férové. Taky možností manipulací je přehršle a Češi nejsou proti nim odolní. Někdy v budoucnu to přeroste únosnou mez a dojde k jakési korekci tolikrát zkrachovalé autoritářské vývojové linie nějakou revolucí. Asi ne sametovou, revoluce takové nebývají a má to dobrý důvod - ta naše byla tak sametová, že to dnes u nás připomíná déjà vu šíleného estébáka.

Bez vzájemné podpory Babiše a Zemana by šance na zvrat svobodných poměrů v Česku výrazně klesly. Synergicky se doplňují, ale který z nich je pro ztrátu svobody Čechů ten nebezpečnější?

Zeman koketuje s autoritářskými režimy v Rusku a Číně, cynicky lže a nejen když popírá angažmá ruské armády na Ukrajině. Věrně papouškuje, co tvrdí Kreml i když je to v naprostém rozporu se zveřejňovanými zprávami českých tajných služeb. Jeho totální oddanost Putinovi přesahuje tu k jeho vlastní zemi, chová se setrvale jako ruský kolaborant a naši politici a ústavní právníci by se měli tímhle problémem intenzivně zabývat. Čeká se, až napíše zvací dopis ruské armádě jako Biľak? Zemanovy priority lze odhadovat nějak takto: 1.Putin, 2.Babiš premiér, 3.kámoši Mynář a Nejedlý, 4.Česko, v tomto pořadí. Kdyby Zeman byl Rus, byl by coby horlivý Putinův nohsled jistě na sankčním seznamu. Reputaci svobodné České republiky ve světě škodí jednoznačně nejvíc, je to pro Česko obrovská ostuda.

Českou ústavu Zeman znásilňuje, ústavní zvyklosti má za idiotské, radí svým poskokům jak zakroutit krkem veřejnoprávní televizi a vyhrožuje jejím zestátněním jak za komunistů. Vysmívá se demonstrujícím, jimž svoboda leží na srdci, ohrožuje naše vazby na svobodné západní společenství a zavléká nás na Východ. Při jeho znalostech je jistě schopen si uvědomit, že obrací vývoj u nás směrem k totalitní společnosti a kormidlo dějin dozadu. Tedy není-li vážně nemocen duševně. Možná uvěřil, že návrat k autoritářsky ovládaným masám a nesvobodě je žádoucí pokrok čínského typu. Zemanova dcera ale nestuduje v Moskvě nebo v Pekingu, ale v Londýně, jak je běžným zvykem u potomků ruské vrchnosti.

Druhý žhavý kandidát Babiš se vyhýbá spravedlnosti, napadá vyšetřovatele jeho korupčních kauz, popírá nezávislost české justice a obviňuje nejzkušenější investigativní novináře i Českou policii z "účelovek". Přitom jeho ministryně Schillerová potichu vyřadila Čapí hnízdo z evropských dotací a peníze vrátila EU, zaplatíme to my všichni. Jeho priority jsou zřejmě: 1. Babiš, 2. Agrofert, 3. Český Babišistán. Při svém makání pro lidi Babiš bohatne stále rychleji, ničí nejen české politické a společenské prostředí, ale i českou přírodu lány jedovaté žluti, vládne bez důvěry a pokračuje v obsazování důležitých postů ve státní správě svými lidmi a posunuje Českou republiku do pozice politické divize jeho obchodu s hnojivy Agrofert.

Některé užitečné věci dělá, jeho první reakce na kauzu Nikulin i na útok na Asada byli o.k., než ho Zeman uzemnil. Taky výměnu šéfa České pošty lze ocenit, fungovala dlouhodobě příšerně. Babiš usilovně chce vypadat progresivně a moderně a tváří se tak, chce prý posouvat českou společnost rychle dopředu, demokratické procesy ho zdržují a parlament je žvanírna. Přesně tak to říkal Hitler. U Babiše si nejsme jisti jeho společenskou inteligencí, zda chápe, proč v opravdu svobodných demokratických společnostech je po mnoha katastrofálních historických zkušenostech nastaveno vzájemně vyvažování vlivu složek státní moci tak, aby nedocházelo k uchvácení veškeré moci žádnou z nich. A že proto není možné řídit stát jako firmu a zachovat vyváženou a svobodnou společnost. Není jasné, zda Babiš ví, že nikdy a nikde neskončilo autoritativní vládnutí úspěchem, vždy bylo doprovázeno vysokou korupcí uchvatitelů moci, potlačováním opozice a médií, postupným narůstáním křivd a nespravedlností, omezováním lidských svobod a končilo nejčastěji násilím a krveprolitím.

Nebo to Babiš ví a kašle na to? Vědí to aspoň někteří členové a voliči jeho sektářského hnutí? Nebo na to taky kašlou? Oni jsou na výhodné straně, že.

Ti dva mohou být bohatým zdrojem inspirace pro psychology a psychiatry, jejich patologický vliv se šíří zemí a zasahuje celou populaci.

Poměry se jednou vrátí k sice pošramocené, ale přece jen společnosti západoevropského typu, jež ctí svobodu a práva každého svého člena, nejen oligarchů a jejich věrných a pofiderní "většiny". Nevíme, kdy se to stane a kdo z těch dvou bude pak považován za hlavního strůjce téhle havárie. Oba by je jistě zajímalo, kdo z nich je dnes považován za největšího hrobaře české liberální společnosti, svobody a rovnosti lidí před zákonem. Jejich zítřejší činy můžou definitivní soud historie posunout k jednomu či druhému, ale kdo je ten, pro jehož odchod ze scény bychom se měli nejvíc modlit dnes?

Tento článek nemá ambice být takovým soudem, jen jakýmsi nadhozem pro potenciálně zajímavou diskuzi o největších nebezpečích, které akutně stojí před svobodnou českou společností, případně jak a čím jim lze čelit.

Pokud bychom měli provést nějaký počáteční rozstřel, tak z hlediska výroků za hranicí zdravého rozumu by se do role největšího prznitele liberální demokracie v Česku pasoval Zeman, jen za jeho připuštění vlády bez důvěry po celé volební období. Jeho reálný vliv a moc jsou však daleko menší než ty Babišovy, proto by role hrobaře č.1 české svobodné společnosti připadla spíše Andrejovi, který maká a jehož ekonomické impérium a z něho plynoucí vliv ve spojení s nulovým respektem k fungování svobodné demokratické společnosti mu v chatrně ukotveném českém právním a ústavním prostředí dávají do rukou obrovské možnosti zneužívání moci a Babiš není typ, co by se bál se tím ušpinit.

Souboj je vyrovnaný a překvapit může Zemanova pověstná ústavní kreativita - z pozice vrchního velitele branných sil se může pokusit o stanné právo, vojenský převrat nebo něco podobně šíleného, ve své stařecké pomstychtivosti je schopen asi téměř všeho. Babiše jeho ekonomické zájmy na Západě zatím brzdí v nejhorších excesech.

Současná česká politika je absurdní blázinec. De facto ekonomický migrant Babiš je přes vyhraněné antimigrantské postoje české společnosti považován za jediného adepta na premiéra, navíc jeho koaliční potenciál se blíží nule. Největší český bijec migrantů, kteří do Česka vůbec nechtějí, je napůl Japonec a k Babišovi se nadšeně hlásí a byl by schopen nás odtáhnout z Evropy napůl do Japonska, tak na úroveň Kazachstánu. 

Náš oblíbený národní mýtus a univerzální výmluva za naše historická selhání zní: My za nic nemůžeme, za vše můžou cizáci. Zeman by byl ta výjimka, co potvrzuje pravidlo. To by sedělo, kdyby si je Češi sami nezvolili.

Nejabsurdnější na té naší volbě dvou diktátorských vůdců je, že tyhle typani se obvykle dostávají k moci v krizích. Lidi je volí v beznadějné ekonomické situaci jako Hitlera nebo při revoluci Lenina, po ničivé válce Mussoliniho, v chaosu po rozpadu Sovětského svazu Putina apod. Jakou krizi máme my? My jsme si je zvolili v ekonomicky skvělém období konjunktury a svobody, proč dáváme veškerou moc dvěma diktátorkům?

Jsou dvě vysvětlení, pro ilustraci prvního použijeme Maďarsko. Tam nedávno znovu vyhrál Orbán strašením migranty, opět pomocí krize, té migrační. A přestože je dávno po ní, jeho média to téma vybičovala, ještě těsně před volbami nehorázně lhali národu o tom německém pomatenci, co najel do lidí, že je to prý muslim. Lhali lidem skutečně hnusně a podařilo se jim zblbnout větší část národa a zvítězili podrazem. O to samé zblbnutí národa migrační krizi se u nás pokoušel Zeman, a přestože u nás máme uprchlíků cca. deset a nikdo k nám ani nechce, nadpoloviční většinu se mu zblbnout podařilo. To už není migrační krize, to co se odehrálo v Česku je krize leda virtuální. 

Babiš je jiný případ, většina Čechů asi netuší, že volí diktátora, oni volí Mesiáše, zázračného podnikatele, co vše vyřeší za ně. On rozdává koblihy, nemůže bejt špatnej. Krade? To všichni! Takže na vině je zase krize, tentokrát morální. Česko prožívá morální krizi krizi občanské odpovědnosti a odvahy, solidarity s lidmi v nouzi. A říkají, že nejhorší jsou pravdoláskaři, sluníčkáři a neziskovky. 

Národ, jehož většina si tohle nechá namluvit je skutečně v morální krizi. A když se nechá zmanipulovat virtuální krizí, tak je .... čtenář nechť si doplní příslušné adjektivum sám. 

V iracionálním, emocionálně vzedmutém a amorálním prostředí je společenský vývoj stěží predikovatelný, pro svět jsme dnes nepochopitelní exoti a sami pro sebe vlastně taky. Vše záleží na tom, jestli nezblbneme ještě víc a nenecháme si navalit další klíny do hlavy, jak zpívají klasici. Je to jednoduché - nezblbnout.

Prostě každý národ má vládu, jakou si zaslouží.