Ve skutečném právním státu není tak snadné, aby se blbost propsala do legislativy

Epochální zákonodárný výlet Vašíka&spol., tentokráte do XXI. století

28. 1. 2019 / Bohumil Kartous

čas čtení 3 minuty
Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous 

Jakákoliv legislativní iniciativa by měla být doprovázena tzv. Regulatory Impact Assessment (RIA), tedy hodnocením dopadu nového závazného pravidla. Taková praxe zabraňuje jak prolobování společensky nebezpečných zájmů, tak emanaci blbosti do právního rámce. Žel, tato praxe se v ČR nedodržuje. Bylo tak možné vytvořit parazitické legislativní schéma, umožňující ožebračovat lidi za bagatelní dluhy a nedoplatky. Tam byl jednoznačný zájem lidí, kteří se neštítí vydělávat na likvidaci jiných. V návrhu několika desítek "zákonodárců" (jak trpký význam), který má zamezit provozovatelům sociálních sítí chránit jimi poskytovaný informační prostor před zneužitím, je to trochu jinak. Těch pár chytrých hlav, které se - ne náhodou - sešly v České republice, lze právem označit za kognitivně znevýhodněné. Nevědí, co činí...

Pokud by český legislativní proces dodržoval princip hodnocení dopadu navrhované změny zákona, bylo by možné odvrátit řadu zlého. Zároveň by to byla poměrně dobrá obrana proti legislativní aktivitě vyvolané náhlým hnutím poskvrněné mysli, jejíž schopnost dobrat se souvislostí je prostě limitována nedostatečností. Zatímco nelze spolehlivě a demokraticky bránit tomu, aby se takový "duch" stal poslancem, fukční legislativní proces by měl zabránit tomu, aby měnil vodu v nepoživatelný toxický sajrajt.


Nevím přesně, co je vlastně záměrem návrhu Klause mladšího, Bendy, Foldyny, Ondráčka a dalších poslaneckých "obránců svobod". Nemohu vyloučit, že někteří z těch 30 poslanců skutečně věří, že ochraňováním práva na to vytvářet dezinformační kampaně bojují za "svobodu slova". Když se tak ale dívám na ten bizarní spolek, z větší části tuto hypotézu vylučuji. Lidé, kteří těží svou politickou popularitu z toho, že v tomto okamžiku je fakticky možné z jakékoliv lži vytvořit politický argument, mají svobodu slova zasutou někde hluboku v zadních částech spodního prádla.

Jakkoliv tomu je, zkusme si udělat takovou malou RIA zprávu. Za prvé, jsou tu provozovatelé sociálních sítí, kteří by se mohli obávat české jurisdikce, neboť jsou jí jednodušeji postižitelní (přeskakuji zde z nedostatku času otázku, co by si vlastně české orgány činné v trestním či přestupkovém řízení s touto nadílkou počaly). U těch, jak už ostatně běhá v diskusích, by pravděpodobně zákon zamezující srpávu diskusních fór způsobil, že by je buď úplně zrušili, nebo by je uzpůsobili třeba tím, že z nich udělají rubriku "nad dopisy čtenářů". 

Za druhé, jsou tu takoví provozovatelé, pro které je česká jurisdikce pod hranicí rozlišitelnosti. Facebook, Google nebo Twitter s velkou pravděpodobností přejdou podobnou českou legislativní aktivitu s netečností. Zajímavou výzvou bude případná česká legislativní inovace pro takové platformy, jako je třeba ruská síť v VKontakte. VK je nepochybně silnou symbolickou výzvou nejen pro VK...

Jinými slovy, dopady takové zákonné novelizace by mohly být pozitivní či nijaké. Pokud se najde někdo z poslanců, který by do hlasování byl ochoten zařadit přílepek o tom, že navrhovat prokazatelně blbé novely je trestné bez ohledu na poslaneckou imunitu, měl  by to český parlament schválit.

0
Vytisknout
9372

Diskuse

Obsah vydání | 4. 2. 2019