Kterak nás nejbohatší země světa vedou do záhuby

4. 7. 2019 / Daniel Veselý

Postoj stávající americké administrativy ke klimatické krizi je samozřejmě otřesný a nám nezbývá než doufat, že si Američané v příštím roce zvolí prezidenta (či prezidentku), jenž (jež) podpoří Nový zelený úděl, který počítá se stoprocentním přechodem americké ekonomiky na obnovitelné zdroje energie. Zní to možná jako směšná utopie, leč podle klimatologů máme jen několik let na to, abychom zabránili nekontrolovanému klimatickému rozvratu a pomalé destrukci organizovaného života na modré planetě tak, jak jej známe dnes.

Ve veřejném prostoru se čím dál častěji objevují šokující studie, podle nichž jsou projevy a dopady globálního oteplování ještě drastičtější, než se původně předpokládalo. Koneckonců i evropský kontinent v červnu na vlastní kůži pocítil, jak dokážou být vedra způsobená globálním oteplováním úmorná. Nicméně to je pouze malá „ochutnávka“, a to nejhorší teprve přijde. Notorický klimatický popírač Trump však na rozdíl od dalších světových lídrů alespoň nic nepředstírá a my tak dobře víme, s kým máme tu čest.

Na nedávném summitu největších ekonomik světa G20 se opět hovořilo o nezbytném boji s klimatickými změnami. Britská premiérka Theresa Mayová prý vyslyšela volání mladých, kteří pátek co pátek své lídry vyzývají ke klimatické akci, a apelovala na ostatní země, aby po vzoru Velké Británie redukovaly emise skleníkových plynů. S touto výzvou souhlasí dokonce i saúdskoarabský korunní princ Mohamed bin Salmán, jehož písečná domovina je doslova nasáklá ropou. Klíčová jsou ale fakta, a nikoliv pokrytecké proslovy mocných.

Ačkoli nejbohatší země před desíti lety slíbily, že postupně zruší veškerou finanční podporu pro fosilní paliva, v průběhu několika uplynulých let téměř ztrojnásobily dotace pro uhelné elektrárny. Podle společné analýzy organizací Overseas Development Institute, Oil Change International a Natural Defense Council země G20 poskytují upadajícímu uhelnému průmyslu každý rok dotace ve výši téměř 64 miliard dolarů. Tyto státy jsou přitom zdaleka největšími producenty skleníkových plynů

Člověk nemusí být zrovna zkušený klimatolog, aby věděl, že zdaleka nejvíce emisí při výrobě energie produkuje právě uhlí. Pokud se chceme vyhnout klimatickému kolapsu, musí uhlí zůstat hluboko pod zemí – ostatně jako veškerá fosilní paliva. G20 - zejména pak Čína, Indie a Japonsko - tak efektivně podkopává pařížskou klimatickou dohodu, třebaže se navenek tváří jako neviňátko - a jako pištec z Hamelnu nás vede ke klimatické propasti.

Otázkou zůstává, co s tím. Školní stávky pro klima sice zmobilizovaly statisíce studentů a žáků, nicméně stále jde o vcelku neškodné protesty. O poznání radikálnější je hnutí Extinction Rebellion, jemuž se nedávno podařilo paralyzovat centrum Londýna. Vlády by podle jednoho z požadavků hnutí měly vytvořit občanská shromáždění, která by se s pomocí odborníků zabývala klimatickou a ekologickou spravedlností, a světoví lídři by se pak řídili jejich rozhodnutími. Obdobná shromáždění fungují třeba v britském parlamentu, kde řeší kupříkladu sociální otázky.

Je to svůdná myšlenka, jenže vlády - a zejména vlády nejbohatších zemí - jen stěží hodí fosilní průmysl přes palubu, jak ostatně dokazuje i společná studie výše zmíněných organizací. Zásadní problém podle mého soudu tkví v samotném politickém systému, nebo v korporátním kapitalismu chcete-li, který je hierarchicky uspořádán tak, že ti dole vůbec nevědí, co ti nahoře upečou, a který je navíc zoufale závislý na fosilních palivech. A jak vidíme na zářných příkladech, tato děsivá džungle zhusta vychází vstříc chorobným maniakům, jakými jsou Donald Trump, John Bolton, Jair Bolsonaro, Boris Johnson a další. A dokud si budeme nalhávat, že tomu tak není, tak se nepohneme ani o píď.