10. 7. 2019 / Radek Mokrý
Svou mizérii naši lidé cítí tradičně po výjezdu západním směrem. Dneska už i
severním a jižním. Jediný směr, kde si můžou chrochtat blaženou mzdovou
nadřazeností je i po 30 letech stále východ.
Proč se i dnes přes "strašlivou ruskou hrozbu" nemluví třeba o majiteli našich jediných ropných vrtů? Synek tajemníka KSČ a privatizátora, kteří společně obchodně expandovali k Putinovi jakoby neexistovali. O lidech jako je on (a na Letné Bohumilem Kartousem zmíněný Kellner) je ticho, zatímco oligarcha Babiš investičně zaseklý na Západě je považovaný za personu non grata. Přitom oficiální zdroje píší o tom, kterak miliardář Komárek koupil ropný terminál u ruské Samary (18. 7. 2011). To je ten přepravní uzel, kudy se do ropovodů poslední dobou záhadně dostává solanka.
Julius Šuman zapomenut, mrtev
Nejsou demonstranti náhodou jen maňáskové v souboji nějakých oligarchů? Dneska
už zapomenutý tajemný Julius Šuman převtělený do twitterového účtu se nakonec
ukázal být jen netradiční formou obchodnické vybíjené.
K tomu výsledku došel i dlouholetý investigativec Jaroslav Spurný, který se aféře Šuman věnoval nejlépe. Prohlásil to nakonec i v České televizi a řekl mi to i osobně. Bohužel neřekl, který z Babišových konkurentů Šumana provozoval. V květnu 2018 vyšlo najevo, že twitterový účet SkupinaSuman založil hacker Jan Zástřešek, ten byl údajně v minulosti najímán zahraničními klienty i rozvědkou ÚZSI. Podle Spurného už Šumanův účet nejspíš nikdy neožije, jelikož po volbách už není důvod.
Protože však všichni naši miliardáři pochází z komunistických rodin, dá se celkem spolehlivě prohlásit, že šumanovské demonstrace i současný "miliónový hluk" není nic jiného než vyhánění čerta Belzebubem.
Proč naši novináři nedělají to základní, co se osvědčilo ve vyšetřování slavné aféry Waregate: "jděte po penězích"? Je na ně tahle novinářská archeologie moc náročná? Nemají lopatičky, nebo se bojí puchýřků na svých změklých ručkách?
Naše minulost zmizela
Na té naší minulosti mne mrzí, že si ani neumím vybavit ty stovky jmen Klausem obdarovaných, kteří v darovaných podnicích rozjeli kapitalismus 19. století, protože o jiném ve svých životech kariérních komunistů neslyšeli. Pro nivelizaci mezd směrem dolů je pevně vyzbrojily školní čítanky. Nástup internetového světa je pro ně požehnáním, vznikli dávno před ním. Co se stalo před rokem 1995, patří dnes archeologům. Zapomeňte.
Pamatuji si z devadesátých let jen několik největších hlupáků, Junek, Stehlík, Vratislav Čekan...
Waltr Komárek během jedné své kritiky porevolučního období tržním komsomolcům oponoval, že tímhle typem privatizace dáme šanci obrovsky zbohatnout několika stovkám rodin na úkor celku. Vítězné "Klausovo" křídlo, jak se později ukázalo inspirované a podporované tzv. Washingtonským konsensem, oponovalo, že je nutné doslova vyrobit českou bohatou elitu. A kdo jiný by jí měl být, než lidé, se kterými byl Klaus zvyklý - nebo se toužil - setkávat.
Komárek dobře věděl, co teorie šokového návratu kapitalismu z dílny neoiliberálních washingtonských kazatelů způsobila ve Střední a Jižní Americe po vytlačení režimů inspirovaných socialismem. Waltr Komárek jako vlastenec nechtěl, aby se u nás něco takového uchytilo. Lidi ale chtěli rychlé a snadné řešení a někdo v pozadí pro celou střední a východní Evropu prosadil pouze tuhle prý vyzkoušenou metodu.
V historii celého lehkého strojírentsví máme díru. Nešlo o málo. V rámci celého RVHP jsme byli určení pro výrobu strojů lehkého strojírenství. Produkce vysoce převyšovala domácí potřeby. Celý tenhle segment průmyslu byl někomu prakticky darován. Vznikla celá nová kasta, o které se dneska nic neví.
Teorie nadnárodního dirigenta
Všechny sovětské satelity dopadly v převodech podniků novým majitelům prakticky stejně. A vzniklou vrstvu průmyslových neoliberálních vůdců západní Evropa akceptovala bez problémů. Nikomu tam nevadilo, že si nové demokracie privatizační baroni koupili dřív, než se ochromené společnosti stačily rozkoukat. Obchodovat s nimi bylo pro západ supervýhodné, říkalo se tomu „přechodné transformační výhody“ měkké měny a levné práce. Jedeme v tom dodnes. Kdykoliv se mzdy začnou nebezpečně zvyšovat, je měna příslušně devalvována.
Aby celý stroj dobře fungoval, je zapotřebí, aby vládli ti správní s prsty nataženými až do národních centrálních bank. Pokud tohle jede, toleruje EU na východě vládu téměř jakéhokoliv šaška.
Pobavil mne nedávno poslední odstavec diskusního příspěvku Marka Beneše k článku Borise Cveka: Von der Leyen je antitezí postkomunistickému politickému tmářství: "Paní Ursula ... je kamarádka kancléřky, takže řídit bude kancléřka. A s ní má V4 a celá východní Evropa nepsanou dohodu. Pokud V4 bude i nadále zajištovat dostatečnou přidanou hodnotu na příun do SRN z dodavatelských německých firem ve V4, nebude se V4 řešit. Všichni představitelé V4, a to i Kaczynski a Orbán, plní toto zadáni, tedy nepředpokládám změny.“
Nějaký jednotící prvek v tom bude, v tom má Beneš
pravdu. Jak jinak by vydržely často podivuhodné vlády v zemích
"osvobozených" po roce 1989.
Někdy mám stejný pocit. Když to sem po roce 2007 přijela rovnat Merkelová, akceptovala neoliberálními nesmysly posedlého Nečase raz dva. Existence něčeho takového je možné. Ve všech zemích se svazačkou Merkelovou hovořili většinou také bývalí svazáci. Ve všech zemích fungovaly mládežnické přípravky členů národních komunistických stran podle jednotného mustru. Měli o čem hovořit.
Západ je na nás de fakto závislý. Naši produktivitu berou jako samozřejmost, ale co by si belgická KBC počala bez naší ČSOB atd.?
Měli bychom si svou cenu konečně uvědomit.
Diskuse