Za onemocněním smrtící houbou na americkém Severozápadě mohla stát tsunami

4. 10. 2019

Výzkumníci tvrdí, že zemětřesení na Aljašce v roce 1964, které vyvolalo tsunami, vysvětluje kolonizaci pobřežních lesů v Britské Kolumbii a Washingtonu smrtící houbou, informuje Brooks Hays.

Smrtící houba se šíří pobřežními lesy podle nového výzkumu proto, že spóry byly do oblasti zaneseny vlnami tsunami.

Ty vznikly v důsledku zemětřesení na Aljašce v roce 1964. Houba nejprve kolonizovala pobřežní lesy ve státech Britská Kolumbie a Washington, aby nakonec infikovala i lidi a zvířata, informuje studie v časopise mBio.

První případ infekce houbou Cryptococcus gattii byl hlášen v roce 1999 - a od té doby to bylo již více jak 300 lidí. Plíseň vyvolává příznaky odpovídající zápalu plic. Nejprve se projevuje kašlem a dýchacími potížemi. Úmrtnost na infekci dosahuje 10 %, ovšem lidé s oslabeným imunitním systémem umírají častěji.

Vědci měli problém s vysvětlením, jak se plíseň připomínající kvasnice dostala do lesů mírného pásma na severozápadním pobřeží USA. Houba se typicky vyskytuje v teplejších oblastech, jako je Austrálie a Papua Nová Guinea, stejně jako v některých částech Evropy, Afriky a Jižní Ameriky.

Když vědci analyzovali molekulární věk kmenů Cryptococcus gattii nalezených v Britské Kolumbii a Washingtonu, zjistili, že jde o houbu objevenou krátce po otevření Panamského průplavu v roce 1914. Původně se předpokládalo, že se houba dostala z Jižní Ameriky na severozápad USA s balastní vodou dopravních plavidel.

Jenže jak pronikla na souš a začala infikovat lidi?

David Engelthaler, epidemiolog z Translational Genomics Research Institute, a Arturo Casadevall, mikrobiolog na Johns Hopkins Bloomberg School of Public Health, tvrdí, že do pobřežních lesů se plíseň dostala s tsunami po zemětřesení v roce 1964 na Aljašce.

Otřesy o síle 9,2 stupně představovaly druhé největší zaznamenané zemětřesení v historii. Některé z následných vln dosáhly výšky přes 60 m a projevily se ještě i na Havaji.

Podle nové teorie masivní vlny zanesly spóry na pobřeží, kde kolonizovaly lesní půdu. Po více jak tři dekády houba neinfikovala lidi ani zvířata. Pak ale vznikly nové varianty, mnohem nebezpečnější.

Na rozdíl od bakterií a virů se houbové spóry páří, což vyvolává adaptivní změny. Čím více je houba vystavena různým prostředím a predátorům, tím je pravděpodobnější, že se u ní vyvinou nové vlastnosti - a možná také schopnost kolonizovat plíce.

Autoři studie naznačují, že tato konkrétní houba a další jí podobné zřejmě kolonizovaly pobřeží na jiných místech, ale zatím ještě člověka neinfikovaly.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2420

Diskuse

Obsah vydání | 8. 10. 2019