Konečně končí fantazie jménem Velká Británie. Je to dobře

13. 1. 2020



Shrnujeme pronikavou analýzu Davida Edgertona, profesora historie na Kings College v Londýně, vydanou v listě New York Times, která vysvětluje, proč se Británie pod tlakem brexitu rozpadne a proč to bude prospěšné.  V Británii v současnosti zuří konflikt mezi anglickými důchodci na jedné straně, a mladými občany Anglie a všemi občany Skotska, Walesu a Severního Irska na straně druhé; mezi moderními, mladými městy a stagnujícím, pošetilým a zuřícím anglickým venkovem. Tento konflikt  má pozoruhodnou paralelu i v České republice: Na jedné straně máte i v ČR mladé lidi, kteří jsou v podstatě srozuměni s dnešní moderní společností, protože v ní vyrostli a neznají nic jiného, kdežto starší občané se nedokáží poradit s rychlým tempem destabilizačních změn a snaží se nostalgicky se vracet do "stabilní a útěšné" éry před třiceti lety - kterou si idealizují vzpomínkovým optimismem. Tak jak sní angličtí důchodci o velikosti někdejší Velké Británie (která nikdy nebyla), tak sní čeští důchodci o nádherách husákovského socialismu a podporují Babiše. V obou případech dojde k probuzení. Čtěte! (JČ)


Velká Británie odchází dne 31. ledna 2020 z Evropské unie.

Dlouhá desetiletí pomáhala Evropská unie udržovat tříštící se Spojené království v jednom celku. Nyní je brexit trhá na kusy. Krátkodobá fantasmagorie tzv. "britského národa" také zřejmě končí.
 

Brexit Borise Johnsona velmi pravděpodobně vytvoří poprvé v moderní historii hranici mezi Severním Irskem a hlavním britským ostrovem. (Pozn. red.: Je tomu asi tak, jako byste museli platit clo na zboží dovážené z Prahy do Brna.) Tato politická strategie, jejímž cílem je dovolit hlavnímu britskému ostrovu, aby se radikálně odklonil od Evropské unie, zatímco Severní Irsko bude dále dodržovat předpisy EU, aby neexistovala hranice s Irskou republikou, je pozoruhodnou zradou severoirských unionistů, kteří vždycky chtěli udržet Severní Irsko jako součást Velké Británie. A skutečnost, že se Severní Irsko stává součástí stejného systému předpisů jako Irská republika, je pozoruhodným vítězstvím pro severoirské nacionalisty, kteří už dlouho chtějí začlenění Severního Irska do Irské republiky. Blíží se sjednocení celého irského ostrova do jednoho celistvého, nebritského, irského státu.

To velmi bedlivě zaznamenávají ve Skotsku. Tam vládne Skotská nacionální strana, který v prosincových všeobecných volbách získala 48 ze všech 59 skotských křesel v Dolní sněmovně. Drtivá většina Skotů hlasovala v referendu v roce 2016 pro setrvání v Evropské unii. Jestliže Londýn nyní dovolil Severnímu Irsku, aby zůstalo součástí jednotného evropského trhu, ale nikoliv Skotsku (které hlasovalo pro setrvání v EU větší většinou než Severní Irsko) je pro Skoty nesmírně urážlivé. Boris Johnson se snaží zabránit novému referendu o skotské nezávislosti, těžko se mu to ale bude dařit dlouho.

Takže možná je tohle konec. Ne tento týden, ale možná koncem tohoto desetiletí. Nejprve Skotsko, pak Severní Irsko. Z Británie zůstane jen Anglie a Wales, miniunie, která by se sama mohla taky rozpadnout, pod tlakem velšských nacionalistů. (Kdokoliv navštíví Wales, okamžitě uvidí, že ho Londýn drsně ekonomicky zanedbává. Nejsou tam ani řádné silnice, ani železnice, pozn. red.)

Rozpad Spojeného království nebude jednoduchý, ale pravděpodobně to bude jedna z mála prospěšných věcí, které způsobil brexit - nejen pro Skotsko a Irsko, ale zejména pro Anglii.

Jakmile bude Severní Irsko propuštěno z unionistického objetí, připojí se ke kvetoucí jihoirské ekonomice a k daleko sociálně liberálnější !! (jak se věci změnily!!) společnosti Irské republiky. Pro nacionalisty to bude představovat dlouho toužené sjednocení. I když se severoirští unionisté irského sjednocení vždycky obávali, velmi pravděpodobně teď přijmou svou irskou totožnost, poté, co je Londýn zradil.

Skotsko by mohlo vzít svou budoucnost do vlastních rukou. Má vyšší úmrtnost než Anglie a i když je v něm menší sociální nerovnost než v Anglii, sociální rozdíly mezi oběma zeměmi se za poslední dvě desetiletí zmenšily. Skotsko z těchto problémů obviňuje Londýn. Nezávislost mu tuto výmluvu odebere a donutí ho řešit sociální rozdíly ve vlastní společnosti.

A dokonce i Anglie bude mít prospěch z rozpadu Spojeného království. Navzdory tomu, že je tam dominantním národem, ta situace není pro Anglii dobrá. Angličané se nedokážou vnímat jako samostatný národ  a jsou tvrdě rozhádáni - rozděleni mezi dynamická, mladá a proevropská velká města - zejména Londýn - a stárnoucí, stagnující a protievropský venkov.

Budou-li Angličané osvobození od pout rozkládajícího se britského národa a britského státu, Anglie by konečně dokázala skoncovat se svou falešnou představou své výjimečnosti. Fantasmagorické představy o tom, jak obrovský má Británie ve světě význam, by se konečně rozložily. Anglie by byla jen asi osmá největší světová ekonomika. A pravděpodobně by se musela vzdát svých jaderných zbraní - jediná britská jaderná ponorková základna je ve Skotsku.

Samostatná, malá Anglie by byla daleko méně arogantní a brzo by si rozmyslela své nepřátelství vůči Evropské unii. Skotsko utrpělo stejným procesem deindustrializace jako severní Anglie a Wales - ale hlasovalo pro setrvání v EU. Mohl by vzniknout pokrokový anglický národ, po vzoru skotského. Takováto Anglie by měla normálně demokratický nacionalismus, který by rozuměl vlastním aspiracím i aspiracím druhých.

Představa rozbití Spojeného království není tak šokující. "Spojené království" není ani starobylé, ani stabilní. Před rokem 1945 totiž byla "národní" irská, velšská, skotská a anglická totožnost součástí něčeho daleko většího: součástí imperiální totožnosti.

Britská propaganda za druhé světové války vysvětlovala, že Spojené království je jen jedním z mnoha prvků, navzájem si rovných, Britského společenství národů, který, spolu s Indií a s britskými koloniemi, tvořil "Britské impérium". Druhou světovou válku vedlo právě toto Britské impérium, nikoliv Spojené království. Vojáci umírali "za krále a za vlast", ale ta země neměla žádné jméno. Nikdo neumíral za "Spojené království".

Po roce 1945 "Británie" - národní Spojené království - byla jednou z mnoha postimperiálních konstrukcí, které vznikly po rozpadu Britského impéria. Od té doby až do sedmdesátých let existovalo Spojené království jako soudržný ekonomický, politický a ideologický celek, odlišný od ostatního světa. Bylo to krátké období, kdy existoval britský národ. Toto národní Spojené království bylo rozbito ekonomicky od začátku sedmdesátých let silně provázanými procesy globalizace a prohlubující se ekonomické integrace s Evropou.

Je to právě tento zahnívající britský nacionalismus, pozůstatek ze sedmdesátých let, který nyní destabilizuje britskou unii, nikoliv Skoti, Irové či Velšani. Tento zahnívající britský nacionalismus je silný v Anglii, ale slabý všude jinde, s výjimkou hrstky unionistických fundamentalistů v Severním Irsku. Tento britský nacionalismus se projevil požadováním brexitu, od doby ještě před referendem o brexitu v roce 2016 až po dnešek. Brexitéři se chybně domnívají, že odchod z Evropské unie způsobí, že se Spojené království znovu stane významným světovým státem.

Avšak brexit a fantasmagorie o významném a vlivném postavení Spojeného království, které s ním jdou ruku v ruce, jsou politikou starých lidí, těch, kteří si pamatují na krátké období sjednoceného, národního Spojeného království. Mladí lidé v Anglii, stejně jako všichni občané ostatních částí Británii, drtivou většinou podporují setrvání v Evropské unii. Také chápou, že potřebujeme osvobodit od praktik londýnské vlády, ne Bruselu, a od sebedestruktivní zuřivosti starých lidí.

Pouze před několika desetiletími vzniklo po rozkladu Britského impéria nové Spojené království., Nyní, tím, že si vynucují rozklad britské unie, staří lidé - silně opilí fantasmagorií britského nacionalismu - zřejmě umožní, aby ze Spojeného království vznikla nová Anglie.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

1
Vytisknout
15358

Diskuse

Obsah vydání | 15. 1. 2020