V Česku je příliš mnoho majetku v příliš málo rukou

17. 1. 2024 / Boris Cvek

V Česku se v debatách o daních točíme hlavně kolem příjmů, přitom příjmy, i ty vysoké, mohou být často výsledkem nějaké společensky prospěšné aktivity. Třeba příjmy za to, že někdo dělá neurochirurga, vede kompetentně průmyslový podnik atd. Bez pořádných odměn by tyto práce nemusely vůbec být vykonávány na potřebné úrovni. Něco jiného jsou majetky. Není nic společensky přínosného na tom, když pár lidí vlastní prakticky všechno v dané společnosti. Naopak tato situace ohrožuje demokracii, právní stát, bezpečnost.

Jak je na tom vlastně Česko? Česko se pyšní tím, že je tu ve srovnání se západními zeměmi malá příjmová chudoba. Je to odporný optický klam, který vyplývá z toho, že srovnáváte příjmy s mediánem příjmu v dané zemi. Tak třeba v zemi, kde by všichni měli příjem nula a umírali hlady, není podle těchto výpočtů žádná příjmová chudoba, protože nikdo nebere méně než medián, který je nula. Umírají hlady, ale chudí nejsou. Tak i my kvůli tomu, že zde máme ve srovnání se Západem velmi nízké mzdy, nemůžeme být pořádně chudí.

Ale jak je tomu s majetky? Zatímco u nás výrazně stoupá poptávka po zboží z potravinových bank a prudce klesají tržby v maloobchodu, což podrývá celou ekonomiku, v rozdělení majetků patříme mezi vyspělými zeměmi mezi ty s nejvyšší koncentrací vlastnictví v malé skupině lidí. Čerstvě publikovaná data na Seznamu ukazují, že 20 procent lidí v Česku vlastní více než 80 procent všeho majetku. Nejchudších 20 procent obyvatel vlastní jenom dvě desetiny procenta veškerého majetku.

V Rusku vlastní jedno procento nejbohatších asi 60 procent všeho majetku, v Turecku přes 40 procent, pak je Švédsko, Česká republika (36 procent), USA, Norsko, Německo… Ve Švýcarsku, metě naší krajní pravice, je to asi 30 procent. Co z toho pro nás plyne? Nemusíme se bát, že masivní sociální stát a vysoké daně, jak je tomu třeba ve Švédsku, povedou k nějaké výrazné újmě pro bohaté lidi. Naopak pokud chceme uzdravit rozpočet, rozhýbat ekonomiku obřími investicemi do infrastruktury, zaplatit pořádně školství a zdravotnictví, vystavět bydlení, zejména to sociální, máme tu veliký potenciál příjmů v oblasti majetkových daní. Naprostou většinu obyvatel danění těch skutečně nejbohatších nezasáhne. Nejbohatší zchudnou, ale chudí se z nich nestanou. Rozdělení majetku ve společnosti se naopak stane únosnější pro demokracii a společenskou stabilitu.

Problém je, že jeden z nejbohatších lidí ve státě vlastní politickou formaci, která má nyní nejvyšší procento preferencí občanů, zejména těch chudších. Ti bohatší zřejmě volí hlavně tzv. pravici, která ve spolupráci se zmíněným oligarchou snížila vysokopříjmovým daně, takže jen tím v rozpočtu vznikla díra 100 miliard, a která také dělá vše pro to, aby bohatí byli ještě bohatší a chudí ještě chudší – a aby oligarcha vyhrál volby. Říká se tomu demokratická, prozápadní politika. Co se stane, až oligarcha vyhraje volby? Slibuje, že bude snižovat daně. Samozřejmě představa, že by zrovna on sáhl na majetky těch nejbohatších, je zcela mimo realitu. Už v roce 2013, kdy vstupoval do Sobotkovy vlády, zakázal sociální demokracii zvyšovat korporátní daně. A pak jí vytuneloval voliče.

Seznam přinesl ovšem ještě další znepokojivou zprávu. Podle nových dat Centra pro výzkum veřejného mínění se rekordní procento obyvatel vyhýbá zprávám o politice, je to dvacet procent populace. Zpravodajství o válce na Ukrajině odmítá sledovat dokonce 60 procent obyvatel (po Finsku, kde je to 75 procent, jsme na druhém místě mezi sledovanými zeměmi). 

Příčin může být mnoho. Když spojíme českou politiku a Ukrajinu, společná je zřejmě únava z neustálého proudu ujišťování uprostřed katastrofy, ujišťování, které postrádá realistickou naději. Je to paradoxní situace, protože po volbách 2021 se splnil sen velké části české populace: K moci se dostala svorná koalice demokratů, která měla přinést konečně důvěru v politiku a stabilitu demokracie. 

Premiér to ovšem shrnul velmi trefně ve svém vánočním projevu. Oni jsou koalice pro ty, kteří to zvládli. To, že většina populace to nezvládla, že lidem drasticky, historicky klesly reálné mzdy, že nemají na nákupy, že HDP kvůli tomu padá do recese, to je vlastně nezajímá. Zvládli jsme to a basta.