Tíže dní a odvaha plnit závazek

17. 1. 2024 / Richard F. Vlasák

 

Jsem vděčný všem, s nimž jsem v předvečer Štědrého dne mohl najít chvíli ztišení, že jsem na to nebyl sám, ale s vámi. Ne, nechci otevírat ránu, která se nyní pomalu a nelehce hojí, jen přemýšlím nad tím, co dál. A přemýšlím nad tím v den, kdy na jedné straně stojí vzpomínka na Martina L. Kinga a na druhé na Jana Palacha (a také J. Zajíce a E. Plocka, a jiných dalších). Myslím na příběhy lidí, kteří se v kontrastu s nešťastným mladíkem z fakulty, rozhodli svůj život zasvětit spravedlnosti, svobodě a rovnosti. Jsem toho názoru, že bychom se jako společenství a společnost měli zvednout a říci jasné NE sobectví, zahleděnosti do sebe, pýše.

A konkrétně, k dispozici jsou dvě petice, vzešlé od studentů (pod článkem najdete odkazy na obě petice). Považuji je obě za velice důležité a myslím, že každý slušný člověk by je měl podpořit (ano, myslím to jako minimální požadavek na každého z nás). Jedna se týká požadavku na rozšíření a finanční zajištění psychologické péče a prevence a druhá omezení přístupu ke zbraním.

Zdánlivě nesouvisející jevy – zvýšená psychologická zátěž a militarizace společnost mají jeden kořen, a sice současnou společenskou situaci, která na každého z nás klade nové a nové nároky: dochází k tomu, že jsme jako jednotlivci nebo kolektivy vystavování nezdravému zpochybňování základních hodnot (láska, altruismus – schopnost se dělit bez vidiny profitu z toho druhého, přátelství), z člověka se stává prostředek obohacování, ohlupování a ztráta důstojnosti je podpořena i nejistotu podporující dravá forma kapitalismu, v níž se každý musí snažit, aby jej neokradli i o kalhoty, které nosí. Do takové situace pasuje touha některých se ozbrojit se jako na divokém západě. Asi je marné říkat a psát, že vysoké ploty, ani arzenál vojenských komand nás neochrání, nebudeme-li ctít základy naší společnosti, nebudeme-li usilovat o vzájemné porozumění.

Je na čase zvednout hlavu a vzpomenout slov žalmu osmého: „Co je člověk, že naň pamatuješ; syn člověka, že se ho ujímáš?“ Důstojnost každého člověka, vás, mne i třeba člověka postiženého nebo odlišného od většiny je nedotknutelná. Tato důstojnost se zrcadlí v individuální svobodě a kolektivní odpovědnosti. Máme závazek vůči obětem zloby v lidských dějinách, i z osudného čtvrtku před Vánoci. Nesmíme si nechat mocnými (třeba konktrétně sobeckou zbraňovou lobby) a jejími koryfeji nechat namlouvat, že je normální vlastnit zbrojnici nebo se nechat odírat či ohlupovat (populismem, rasismem). Jsme společnost založená na hodnotách humanity, solidarity a společné odpovědnosti – poslední léta (třeba i tím, jak jsme nezpracovali trauma covidu) o tyto hodnoty přicházíme.

Proti tomu se musíme stavit v každodenních situacích i ve společném pobývání v našem městě i vesnici, i v požadavcích na ty, kteří nám vládnou, aby se podřizovali moci peněz, ale usilovali o společnost solidární a demokratickou, nikoliv ušitou podle míry oligarchie.

Petice:

 (https://www.petice.com/k_utoku_na_ff_apel_na_vladu_aby...),

(https://www.petice.com/omezeni_pistupu_ke_zbranim)