Překážky v pojmenování stavu současné české politické scény

Proč se musí Milion chvilek pro demokracii více soustředit na společnost

18. 6. 2020 / Albín Sybera

čas čtení 5 minut

Daniel Veselý ve svém textu poukazuje na problémy, které necharakterizují jenom demonstrace spolku Milion chvilek pro demokracii. Svým způsobem mnohé vypovídají i o současné české politice a také samozřejmě i o české společnosti, se kterou politická scéna manipuluje. Předně je to problém pojmenování sjednocujícího prvku, který by měl stejný, anebo ještě lépe, větší potenciál mobilizovat populaci než neuvěřitelně očividný střet zájmů Andreje Babiše. Milion chvilek je možná trochu v pasti vlastního úspěchu a ve způsobu jak mohutně polarizuje postava Andreje Babiše českou společnost. Tato polarizace snese srovnání pouze s postavou Miloše Zemana, který byl zvolen podruhé prezidentem doslova o pár hlasů a za mohutného finiše, který sestával mj. právě z veřejně deklarované podpory Andreje Babiše a soustředěné dezinformační kampaně namířené proti Zemanovu sokovi Jiřímu Drahošovi. 

Mimochodem, je otázkou zda byl někdy úplný rozsah dezinformační aktivity namířené proti Jiřímu Drahošovi adekvátně zdokumentován (ačkoliv je česká veřejnost zmítána algoritmy a dezinformaci jako papírový člun ve zčeřené vaničce, tak česká žurnalistika dodnes nemá svou Carole Cadwalladr). 

Milion chvilek bude muset dříve či později udělat krok, kterým se pokusí překonat svou ne úplně nosnou ideu, tedy zformulování anti-babišovského postoje, a pokusit se postavit svou protestní identitu kolem trvalejšího a autentičtějšího sdělení, jak naznačuje Veselý (chce-li si udržet význam). 

Zároveň takový krok nutně nemusí znamenat  opuštění anti-babišovského postoje, ale naopak jeho přesnější pojmenování. Jak už mnohokrát zaznělo, tak Andrej Babiš je projevem hlubšího vývoje, který se v podstatě line dějinami České republiky od r. 1993 až do dnešního Česka. 

Privatizace českého hospodářství a jeho koncentrace do rukou úzké skupinky oligarchů je příběh, který nikdy úplně neskončil. Naopak s rostoucím zájmem Kremlu a vládců v Pekingu o země ve střední a východní Evropě činí právě skladba moci, vlivu a majetku v ČR tu nejefektivnější vstupenku do české politiky. 

Jak upozorňuje průzkum „Rozděleni svobodou“, tak vrstva nejbohatších Čechů je natolik úzká, že je ze sociologického pohledu prakticky neměřitelná (na rozdíl například od Velké Británie). 

Přitom je to právě tato vrstva společnosti, která má největší vliv na vývoj v Česku v posledních letech (dokonce si umí i změnit název země bez toho, aby se kdokoliv v Česku k tomu dokázal vyjádřit).

Pokud tedy Milion chvilek pro demokracii skutečně učiní krok, který ostatně na jejich demonstracích již zaznívá, a začnou soustavně poukazovat na neduhy české společnosti, u jejichž kořenů je oligarchické vládnutí Česka (modelový příklad je exekuční a insolvenční legislativa), tak se nevyhne otevřenému střetu s českou oligarchií. 

V takové situaci se ovšem lehce může stát, že proti sobě Milion chvilek poštve některé opoziční strany, ve kterých má oligarchie silný vliv (modelově například TOP 09 a ODS). 

Ovšem vzhledem k tomu, že skrytý střet o „pravdu“ mezi Milionem chvilek a oligarchií (viz. verbální výpady à la Václav Klaus st. či Hana Lipovská) již stejně probíhá, tak Milionu chvilek ani jinou životaschopnou možnost nemá. 

Pokud totiž bude setrvávat na anti-babišovském postoji (který části oligarchie vyhovuje, protože vyvíjí tlak na Andreje Babiše a zvyšuje jeho závislost na otevřeně pro-kremelských kruzích Pražského hradu) a v zájmu deklarovaného pěstění jednoty demokratické opozice nezostří svou rétoriku o autentičtější a nevyhnutelně i sociálnější a zelenější požadavky, tak se vystavuje riziku, že oligarchii podlehne v disciplíně, kterou si vládnoucí česká třída osvojila na výbornou. 

A sice v disciplíně sestávající z vysílení protivníka soustavným bitím slámy,  vytrvalým lpěním na mocenských pozicích, nahlodáváním potenciálních spojenců Milionu chvilek, podkopáváním demokratických standardů v Česku a záškodnických kroků jaké prostřednictvím Adama Vojtěcha, Andreje Babiše a dalších vládních činitelů předvedla před poslední demonstrací na Staroměstském náměstí, kdy samy demonstranti prakticky do poslední chvíle nevěděli zda a kam vlastně můžou přijít. 

Pokud tedy Milion chvilek nedokáže oslovit ty dole, pokud nedokáže přesvědčit část populace bitou a poníženou prázdnou a pomočenou slámou těch nahoře, tak začne slábnout. V informační válce, kterou oligarchie vyhlásila demokracii v Česku přitom Mikuláš Minář a spol. už nějakou chvilku stejně jsou. A soustředit veškerou svou sílu do jedné části jménem Andrej Babiš, který, třeba opětovně zdůraznit, tvoří jenom jeden pilíř komplexní stavby, výsledky nepřinese. 

Konec Andreje Babiše má potenciál Česku velmi prospět, ale sám o sobě také strukturálně nemusí změnit vůbec nic. 

0
Vytisknout
7571

Diskuse

Obsah vydání | 23. 6. 2020