Proč Čína nemůže ohrozit postavení USA ve světě

17. 7. 2020

Nejdůležitější věc kterou musíte vědět o Číně je, že její domácí trh nedokáže finančně absorbovat produkci čínského průmyslu. Ano, Čína vyrostla, ale její růst z ní učinil rukojmí zahraničních zákazníků. Takřka 20 % čínského HDP je generováno exportem, z nich 5 % je nakupováno největším zákazníkem, Spojenými státy. Cokoliv, co by mohlo dlouhodobě zredukovat čínskou ekonomiku o zhruba 20 %, znamená zoufalou zranitelnost, napsal George Friedman.

Čína ze strany USA čelí nevojenské hrozbě. Spojené státy přitom závisí na exportu do Číny jen asi půl procentem svého HDP. Pokud by USA prostě koupily méně čínských výrobků, Washington by poškodil Čínu bez výstřelu. Pokud je Čína mocností na vzestupu, jde nahoru po velmi šikmé ploše, aniž by došlo na válčení.

Ale Spojené státy mají ještě více devastující možnosti. Čína musí mít přístup na globální trhy, což z největší části závisí na přístavech na východním pobřeží. Jihočínské moře je tedy pro Peking zvlášť významnou hranicí. Vojenský problém je prostý. Aby Čína získala přístup k oceánu, musí kontrolovat námořní cesty procházející přinejmenším jedním (a raději více) body. USA nepotřebují tyto cesty kontrolovat; stačí jim jen, aby k nim Číně upřely přístup. Tento rozdíl je masivní. Číňané musejí přinutit USA k rozsáhlému ústupu, aby si zajistili přístup k námořním cestám. Spojeným státům stačí jen zůstat v postavení, z nějž dokáží odpalovat střely s plochou dráhou letu nebo klást námořní miny.

Americké námořnictvo kontroluje Pacifik od Aleut až po Japonsko, Koreu a Tchaj-wan, Filipíny, Indonésii a Austrálii, což Washingtonu dává starý a sofistikovaný alianční systém, jemuž se Čína nemůže rovnat. A ačkoliv spojenci mohou stát zatáhnout do konfliktů, kterých se nechce účastnit, nemít spojence znamená nedostatek strategických možností. Pokud by se jen jediný z pobřežních států připojil k Číně, její strategický problém by mohl být vyřešen. Neschopnost získat spojence je indikátorem regionálního hodnocení čínské moci a důvěryhodnosti. K čínským strategickým problémům přistupuje navíc to, že hraničí se zeměmi jako Vietnam a Indie, které jsou vůči jejím zájmům nepřátelské.

Hypoteticky může Čína uzavřít alianci s Ruskem, sousední mocností, s níž sdílí některé soupeře. Problémem je, že se Rusko musí soustředit na západ a na Kavkaz. Nemá pozemní síly, které by mohlo poskytnout Číně, ani námořnictvo, které by rozhodně zasáhlo do operací v Pacifiku. Současný úder Ruska na západ a Číny na východ je na první pohled zajímavý, ale nerozdělil by USA a jejich spojence dost na to, aby to Čínu zbavilo tlaku.

Je pravda, že Čína představuje mocnost na vzestupu. Ale roste o Maovy éry. Má významné ozbrojené síly, ale jejich ruce jsou svázány, dokud Čína neeliminuje svou existenciální slabinu: Závislost na exportu. Za těchto okolností je myšlenka zahájení války přehnaná. Čína si může dovolit zničení globálního obchodního systému možná méně než kterákoliv jiná země na světě. Pokud by to udělala, USA by to poškodilo, ale ne existenciálně.

Spojené státy nemají zájem na válce v západním Pacifiku. Jejich současná situace je uspokojivá a nemohou nic získat zahájením konfliktu. Spojené státy se Pacifiku nevzdávají - vybojovaly války v Koreji a Vietnamu, stejně jako 2. světovou válku, aby jej udržely. USA nemohou provést invazi do pevninské Číny nebo ji dobýt. Nemohou své síly vystavit masivním čínským pozemním silám. V tomto smyslu je Čína v bezpečí. Čínský strach je strachem námořním - je izolací od světových trhů. A tato možnost existuje.

Samozřejmě existují důkazy o vznikajících pokročilých čínských systémech a tvrzení, že USA ztrácí svůj relativní díl moci. Nicméně jednu z velkých chyb vojenské analýzy představuje počítání hardwaru. V amerických ozbrojených silách jsem si všiml lidí obracejících oči v sloup, když slyší o superzbraních. Čím blíže máte k vývoji zbraní, tím více jste si vědomi jejich nedostatků. Války vyhrávají zkušené štáby, statečné a motivované síly a továrny, které to nepokazí. Strojírenství je součástí války, ale nikoliv její podstatou. Otázkou pro kterékoliv ozbrojené síly není, jaké vybavení provozuje, ale jak dlouho trvá opravit, co se pokazilo. Na technologii samozřejmě záleží, ale je rozhodující jen v rukou těch, kdo mají hlubokou zkušenost s bitvou, kterou je třeba vybojovat. Tohle Číně chybí. Při všem svém hardwaru a technologiích nevybojovala žádnou námořní bitvu od roku 1895 (kdy prohrála). Nemá tradici námořního válčení srovnatelnou s její zkušeností na zemi. A tradice a poučení přecházející u admirálů z generace na generaci je mimořádně hodnotná. Spojené státy byly v boji často, vysílaly letouny proti pozemním cílům, vedly aktivní protiponorkový boj a koordinovaly systémy protivzdušné obrany velkých flotil v bojových podmínkách.

Spojené státy jsou stále mocností s převahou. Mají ekonomickou převahu, geografickou převahu, politickou převahu v aliancích a převahu ve zkušenosti nejen na moři, ale také ve vzduchu a v kosmu. Technologie může tyto nedostatky vyrovnat jen do určité míry.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4583

Diskuse

Obsah vydání | 22. 7. 2020