Babiš - selbstmordů se zbavíš!

22. 7. 2020 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Premiér Babiš hodlá bojovat proti rostoucí sebevražednosti v České republice a už v příští pětiletce ji snížit o třetinu ZDE. Takový plán ovšem není jen "ambiciózní", jak jej označili autoři odkazované zprávy; daleko spíše jde prostě o lehkomyslnou a neinformovanou fantasmagorii.


Sebevražednost představuje jedno z vůbec nejobtížnějších témat na pomezí sociologie a psychologie. Ačkoliv tisícům odborných článků věnovaných sebevraždám většinou dominuje deskriptivní přístup ZDE, v mnohem menším analytickém segmentu stále nalezneme řádově desítky různých typologií sebevražd ZDE.

Stručně řečeno, hovořit o "sebevražednosti jako takové" v kontextu jakékoliv praktické akce znamená zjednodušovat daleko za únosnou mez. Neexistuje totiž nic takového jako "jednotná sebevražednost", ale jen lidé s velmi diverzifikovanými motivy, kteří z toho či onoho důvodu zamýšleli skoncovat se životem.

Nalézt lze ovšem i některé motivy sebevražd, s nimiž se dá cosi nadělat na úrovni sociální práce či politických opatření. Již od Durkheima a Masaryka se poukazuje na zvýšený výskyt sebevražd ve společnostech s nízkou sociální kohezí (rozdělených, nadměrně individualistických, nedržících pohromadě). A zrovna tak na existenci lidí, kteří si berou život, protože jim přestal dávat smysl - a v chaotické společnosti, tak jak je, nevidí pro sebe do budoucna žádnou perspektivu (anomická sebevražda).

S ohledem na právě uvedené se sluší připomenout, že vládní tandem ANO-ČSSD to v rozdělování české společnosti dotáhl velmi daleko. Živnostníky, OSVČ nebo protikorupční aktivisty vyhlásil za veřejné nepřátele, čemuž navíc více než zdatně sekunduje systematické štvaní Hradu a jeho přihrávačů proti novinářům, neziskovým organizacím, muslimům, vegetariánům, aktivistům za lidská práva a dalším skupinám jakkoliv se lišícím od šedivého průměru.

Zrovna tak je třeba upozornit, že pokud žijete v Babišistánu a je vám kolem padesátky či méně, těžko zde můžete pro sebe vidět nějakou rozumnou perspektivu. Zprivatizovaný stát stále masivněji dotující soukromý potravinářský byznys, zatímco hrozí, že kvůli úpadku exportu už za pár let nebude mít z čeho toto na průmyslu závislé odvětví subvencovat, nereformovaný důchodový systém s vyhlídkou na dva pracující, kteří budou financovat jediného penzistu (zatím jsou to ještě tři...), zaostalá a zastaralá energetika fatálně investující do předražených technologií bez budoucnosti, které zvyšují českou závislost na Moskvě, masivní automobilový průmysl odsouzený kvůli přechodu na elektromobily k brutální redukci zaměstnané pracovní síly a v některých případech dost možná k úplnému ukončení výroby... Pozitivní trend aby tu pohledal, pokud vám ovšem nestačí kobližné ve veřejné dopravě a stále méně reálné sliby dalšího zvyšování důchodů.

Že by se premiér pokusil snížit sebevražednost například tím, že stát konečně účinně zasáhne proti exekutorskému byznysu, jenž patří ke sponzorům prezidenta Zemana ZDE podobně jako třeba daňoví podvodníci ZDE, na to samozřejmě můžete rovnou zapomenout. Ačkoliv pokud hledáte jeden jediný nejnápadnější důvod naprostého zoufalství řady lidí, od nějž je jen krůček k rozhodnutí sáhnout si na život, právě jste na něj narazili.

Jak moc to Babiš se snižováním sebevražednosti myslí vážně je samozřejmě otázka. Lze však s úspěchem pochybovat o tom, že by v tandemu se superstar Vojtěchem vymysleli cokoliv opravdu účinného.

Zvláště když působení i samotná existence Babišovy vlády a Zemanova Hradu nepochybně patří ke klíčovým faktorům vyvolávajícím pocit bezvýchodnosti - a tedy i k příčinám probíhajícího nárůstu sebevražednosti v ČR.

1
Vytisknout
9898

Diskuse

Obsah vydání | 27. 7. 2020