O stavu středoevropských demokracií

24. 7. 2020

Jaký je Váš odhad silných nebo slabých stránek polské demokracie po znovuzvolení prezidenta Dudy?

Polská demokracie byla během sedmi let od napsání mého článku vážně oslabena. Strana Právo a spravedlnost využila kontroly parlamentu a funkce prezidenta ke konsolidaci a udržení moci. A co je nejvíce znepokojující, vláda PiS systematicky pracuje na podkopání polské justice, bije do očí, jak se snaží změnit ji v nástroj autokratické vlády. Znovuzvolení prezidenta Dudy hrozí další destrukcí této klíčové zábrany chránící polskou demokracii, aby tím byla upevněna kontrola PiS.

Pozitivní stránkou nicméně je, že demokracie v Polsku dosud vykazuje výraznou odolnost, což dokazuje solidní výsledek varšavského primátora Rafala Trzaskowského, kandidáta Občanské platformy, který v těchto volbách získal takřka 49 % hlasů, navzdory nesrovnalostem na straně vlády.

Jedním z hlavních faktorů, které mohou pomoci rozhodnout budoucnost demokracie v Polsku, jsou akce Spojených států a Evropské unie. Prezident Donald Trump ukázal jasný favoritismus vůči vládě PiS, výslovně pochválil prezidenta Dudu a poskytl mu výhodu oficiální návštěvy v Bílém domě. Ačkoliv EU byla kritická k politizaci justice, až dosud se ukázala neefektivní při využití masivních potenciálních pák, jimiž mohla nutit PiS k ústupu. Pokud dojde ve Washingtonu ke změně administrativy, společné úsilí USA a EU podpořit demokracii v Polsku by mělo potenciál pomoci povzbudit zde návrat demokracie.

Jak se díváte na závěry Vašeho článku z roku 2013 ve světle nedávných událostí v Polsku a Maďarsku?

Můj článek z roku 2013 se jmenoval "Mohou postkomunistické demokracie přežít pokračování eurokrize?" Dospíval k závěru, že eurokrize se již ukázala být vážným "stresovým testem" pro deset rodících se postkomunistických demokracií, které nedávno vstoupily do EU. Tvrdil, že většina těchto zemí - s důležitou výjimkou Maďarska - v dané chvíli dosud ve stresovém testu dost dobře obstála. Avšak krize neskončila a na obzoru těchto transformujících se demokracií dosud ležely vážné výzvy.

Ve zpětném pohledu, pokud jde o predikce, jsou jasné dvě věci. Za prvé, eurokrize trvala výrazně déle než do roku 2013, s pokračující ekonomickou stagnací v regionu a dokonce druhotnou recesí v mnoha zemích EU. To prohloubilo a tedy zhoršilo škody deseti transformujících se demokracií. Za druhé, křehkost těchto demokracií byla v té době výrazně vyšší, než jsem si uvědomoval. Polsko představuje nejextrémnější příklad země, která bývala premiantem a v roce 2013 vypadala, jako že má již dobře konsolidovanou demokracii, ale Polsko prodělalo regres mnohem významnější, než bych v té době považoval za pravděpodobný. A vcelku vzato souhrnný regres těchto deseti zemí EU byl větší, než jsem předvídal.

Pokud ale jde o politická doporučení, hlavním závěry článku zůstávají v platnosti. Tvrdil, že již viditelná eroze v deseti evropských zemích je natolik významná, aby v Bruselu a Washingtonu vyvolala vážné znepokojení. Takže doporučoval, aby významné páky, jimž se USA a EU v těchto zemích těší, byly využity mnohem konzistentněji a strategičtěji. Bohužel došlo k opaku, zejména na straně USA po roce 2017.

Představuje COVID-19 pro postsovětské demokracie ve Střední Evropě podobnou výzvu jako eurokrize?

Dopad pandemie COVIDu-19 skutečně představuje podobnou výzvu postkomunistickým demokraciím, zejména dojde-li k oživení viru a tedy k velmi vytrvalému ekonomickému poškození, jak se to stalo během recese v letech 2008-2009 a po ní. Na druhé straně autokratické vlády nezvládající krizi mohou být oslabeny a síly demokratické opozice posíleny. Mnohé bude také záležet na tom, zda USA a EU začnou hrát mnohem efektivnější roli ve vyvádění světa z koronakrize a hluboké ekonomické recese, kterou tato krize dosud způsobuje.

Podrobnosti v angličtině: ZDE