Klimatický rozvrat a hrozba jaderného inferna ve stínu pandemie

26. 10. 2020 / Daniel Veselý

Česká republika se opět stala premiantem; bohužel jako obvykle v záporném slova smyslu. Nepočítáme-li drobnou Andorru, jsme nejvíce odstrašujícím příkladem globálního úsilí o potlačení pandemie. Ono je to věru kumšt, předstihnout takové arcišarlatány jako jsou Donald Trump nebo Jair Bolsonaro. Jestliže z koronavirové pandemie se nakonec vylížeme – sice se značnými ztrátami na lidských životech, ekonomickými strázněmi a patrně i s překreslenou politickou mapou (což může být snad jediné pozitivum) – totéž nelze prohlásit o mnohem závažnějším nebezpečí, jímž je postupný klimatický rozvrat společně s hrozbou jaderné apokalypsy.

Nyní je však primárním cílem zkrocení patogenu, jinak se můžeme dát na modlení. Není tudíž divu, že vše ostatní jde nyní stranou. Avšak pokud jsou lidé unaveni neustálým přívalem negativních zpráv, jakož i tragikomickými excesy české vlády, neznamená to, že klimatický rozvrat a hrozba atomového konfliktu zázrakem zmizí. Naopak. A otázka zní: měli by si lidé být vědomi těchto rizik v téže míře, anebo má jejich kognitivní a duševní kapacita své limity? Mám za to, že lidé by měli být o těchto nebezpečích informováni v téže míře jako o pandemii; nicméně to vyžaduje strategickou mediální osvětu, čehož tuzemské sdělovací prostředky jednoduše nejsou schopny.

Zatímco globální ohřívání je pro mnohé obyvatele planety děsivou žitou realitou – čemuž se v nepříliš dostatečné míře dostává mediálního zájmu, o zlověstném přízraku nukleárního inferna se hovoří ponejvíce v akademických kruzích. Bývalý americký ministr zahraničí a přední odborník zabývající se rizikem jaderné války William Perry se domnívá, že pokud bude veřejnost o této hrozbě – nehledě na její obludnost – informována, riziko atomového konfliktu se sníží (totéž platí i pro klimatickou nouzi – pozn. DV).

To je logické, neboť jedině dobře informovaná veřejnost může vyvinout účinný tlak na své politické představitele, aby jaderný arzenál poslali do šrotu. Podle mnoha výzkumníků by globální termonukleární válka mohla vést k vyhynutí lidstva, přičemž toto stanovisko opírají o koncept nukleární zimy. Nicméně modely z minulé dekády ukazují, že úplné vyhynutí lidstva v důsledku jaderného konfliktu je velice nepravděpodobné: některé části planety by zůstaly obyvatelné. Je však zapotřebí počítat s vedlejšími dopady atomového konfliktu, kupříkladu se společenským kolapsem, jenž by následoval po nukleární zimě. Mezitím už 50 států ratifikovalo Smlouvu o zákazu o jaderných zbraní, která vejde v platnost za tři měsíce.

Vědci sdružení okolo časopisu The Bulletin of the Atomic Scientists identifikují dvě zásadní globální hrozby, s nimiž se lidstvo musí vypořádat, pokud nechce koketovat s osudem vyhynulých živočišných druhů: klimatická krize a hrozba jaderné války. Tato globální rizika navíc umocňují dezinformační kampaně a disruptivní technologie. Indikátorem těchto nebezpečí je ikonický Doomsday Clock, jehož ručičky nyní ukazují za 100 vteřin půlnoc, přičemž půlnoc symbolizuje zánik lidského druhu. Pro názornost: na vrcholu studené války v roce 1953, kdy USA a SSSR zahájily testování vodíkových pum, ukazovala ručička Doomsday Clocku za dvě minuty dvanáct.

Co se „eroze informační sféry“ týče, máme asi nejzářnější příklad v šéfovi „svobodného světa“. Podle studie Cornellovy univerzity je americký prezident Donald Trump primárním zdrojem dezinformací týkajících se koronavirové pandemie. Je to děsivá vizitka západního světa (čest výjimkám), který si na rozdíl od asijských zemí nedokáže s pandemií poradit. Důvodů, proč tomu tak je, je samozřejmě vícero. A je otázka, jaké závěry z tohoto selhání vyvodíme, až bude po všem. Berme proto patogen jako zkoušku, protože budeme muset řešit daleko závažnější krize, jež prozatím dlí v jeho stínu.

 

 

 

 

0
Vytisknout
3341

Diskuse

Obsah vydání | 30. 10. 2020