Závody o vývoj vakcíny na COVID-19 překypují etickými obavami. Jak jí eticky testovat na lidech? Je možné lidi přinutit, aby dostali vakcínu, i když jí nechtějí? Kdo by jí měl dostat jako první?

Řešení těchto otázek vyžaduje existenci vakcíny. Ale spousta dalších etických otázek vyvstává dlouho předtím, než se cokoliv natáhne do injekční stříkačky. Zejména někteří katoličtí kněží ve Spojených státech a Kanadě jsou znepokojeni kandidáty na vakcínu proti COVID-19, které se  vyrábějí pomocí buněk získaných z lidských plodů, které byly potraceny v 70. a 80. letech 20. století. Skupina v dubnu napsala dopis komisaři amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv, v němž vyjádřila znepokojení nad tím, že pro operaci Warp Speed - partnerství vlády USA v hodnotě několika miliard dolarů zaměřené na dodání vakcíny proti COVID-19 bylo vybráno několik vakcín obsahujících tyto buněčné linie.

Skupina vyzvala FDA, aby místo toho poskytla finanční pobídky pro vývoj vakcín, které nepoužívají plodové buněčné linie. Jak však na Twitteru zdůraznila viroložka Angela Rasmussenová z Kolumbijské univerzity, další vakcíny jsou vyvíjeny pomocí vědeckého výzkumu, který využívá buňky HeLA - s nimiž jsou spojeny zase jiné choulostivé etické problémy.

Jak vědci a bioetici uvažují o buněčných liniích, které používají při vývoji vakcín na COVID-19?

Co jsou buněčné linie a jaký je jejich vztah k výzkumu a vývoji vakcín? Buněčné linie jsou kultury lidských nebo jiných živočišných buněk, které lze dlouhou dobu kultivovat v laboratoři. Některé z těchto kultur jsou známé jako imortalizované buněčné linie, protože se buňky nikdy nepřestávají dělit. Většina buněk tento trik nemůže provést - nakonec se přestanou štěpit a zemřou. Nesmrtelné buněčné linie ošálily smrt. Některé jsou více než 50 let staré. 

S buněčnými liniemi lze manipulovat, aby se staly nesmrtelnými. Nebo někdy nesmrtelnost vzniká náhodou. ‘Kdykoli lidé vytvářejí primární buněčné kultury z různých orgánů různých zvířat, často mají štěstí a některé kultury nezahynou,’ vysvětluje Matthew Koci, virový imunolog na North Carolina State University v Raleighu. Takové dlouhopřežívající buněčné linie se stávají předmětem výzkumu. Některé se nakonec používají v laboratořích po celém světě. 

Imortalizované buněčné linie jsou klíčové pro mnoho různých typů biomedicínského výzkumu, nejen pro vakcíny. Použily se při studiu cukrovky, vysokého krevního tlaku, Alzheimerovy choroby a mnoha dalších onemocnění. Některé jsou lidské buňky, ale mnohé také pocházejí ze zvířecích modelů. Například mnoho studií viru COVID-19, kromě těch, které se týkají vakcín, používají buňky Vero, buněčnou linii odvozenou z ledviny africké zelené opice, říká Rasmussenová. 

Dvě běžné imortalizované buněčné linie mají přezdívky HEK-293 a HeLa. HEK-293 je buněčná linie izolovaná z lidského embrya potraceného v Holandsku v roce 1973. Katoličtí kněží a další protipotratové skupiny vznesli námitku proti použití HEK-293 při vývoji některých kandidátů na vakcínu COVID-19. Buňky odvozené z uměle přerušených těhotenství, včetně HEK-293, byly použity pro vývoj vakcín proti zarděnkám, hepatitidě A, planým neštovicím a dalším. Pro vývoj vakcín, včetně vakcíny proti COVID-19, se také používají jiné plodové buněčné linie, jako je patentovaná buněčná linie PER.C6. 

Buňky HeLa jsou pojmenovány po Henriettě Lacksové, černé pěstitelce tabáku a matce pěti dětí z Virginie, u níž byla v roce 1951 diagnostikována rakovina děložního čípku. Tato buněčná linie pochází ze vzorku odebraného z jejího děložního čípku vědci z University Johnse Hopkinse, když tam byla léčena. Tyto buňky byly použity při vývoji vakcín proti obrně, lidskému papilomaviru nebo HPV. Přispěly dokonce k našemu pochopení lidského genomu.

Jsou lidské nesmrtelné buněčné linie nutné k výrobě vakcín proti COVID-19?

Po celém světě se vyvíjí více než 125 kandidátských vakcín proti COVID-19. V době psaní tohoto článku se 14 vakcín testovalo na lidech. 

Tyto vakcíny lze rozdělit na několik druhů. Některé, například RNA vakcíny od společností jako je Moderna, nevyžadují živou buňku, a proto ani žádnou buněčnou linii. Jiné druhy však při výrobě vyžadují živé buňky. To zahrnuje kandidáty, kteří používají metodu staré školy pro vývoj vakcín: útlum. To je to, ‘co dělal Pasteur’, když vyráběl první vakcíny proti antraxu a vzteklině, vysvětluje Mark Davis, virolog na Stanfordské univerzitě. ‘Kultivujete virus,” a postupem času virus ztrácí účinnost. ‘Je stále živý, ale z nějakého důvodu obvykle ztrácí své dramatičtější klinické účinky.’ 

U dalšího vyvíjeného druhu vakcíny, který se nazývá virový vektor, virové geny produkující imunitu před koronavirem jsou vloženy do jiného neškodného viru. Tento nově složený virus se pak pěstuje v buňkách. 

Ve vývoji vakcín obecně platí, že ‘Pokud máme virus, který musí projít svým životním cyklem, děje se to v buněčných liniích,’ říká Koci. 

Mnoho současných vakcín, jako jsou vakcíny proti chřipce, hepatitidě B a HPV, se kultivují v buněčných liniích nepatřících člověku a dokonce v kuřecích vejcích, bakteriích nebo kvasnicích. Ale při práci s novým virem jsou lidské buněčné linie zvláště užitečné, vysvětluje Koci. ‘Dosud nevíme, co je opravdu důležité pro reprodukci koronaviru,’ říká. Neexistuje žádná záruka, že buněčná linie nepatřící člověku bude ihned fungovat. Během několika let práce, říká Koci, by mohla být vyvinuta vakcína na COVID-19, která by mohla být kultivovaná v kvasnicích nebo kuřecích vejcích. Ale nemáme čas. ‘Chceme, aby systém vypadal co nejvíce jako lidská buňka.’ 

To je okamžik, kdy přicházejí ke slovu nesmrtelné buněčné linie.

Například buňky HEK-293 jsou zvláště užitečné pro práci s vakcínami, vysvětluje Rasmussenová. Je snadné do nich vložit nové virové geny, říká, a jakmile mají tyto geny uvnitř, mohou buňky HEK-293 chrlit velké množství virového proteinu - přesně to, co je zapotřebí, aby se lidem vyvinula imunitní odpověď.

S HeLa se také relativně snadno pracuje. Mohou být například použity k analýze toho, jak koronavirus vstupuje do buněk, aby napadl jejich soustrojí. ‘Je skvělé mít je ve výzbroji,’ říká Rasmussenová. Ale také říká, že je důležité ‘přemýšlet o jejich původu’.

Jaké jsou morální nebo etické otázky spojené s buněčnými liniemi, jako jsou HEK-293 a HeLa?

Bez ohledu na to, jaká buněčná linie se využívá, je třeba odpovědět na etické otázky. Buněčné linie odvozené od zvířat mají všechny etické komplikace spojené s testováním na zvířatech. Ale v případě plodových buněk jsou některé protipotratové skupiny proti používání čehokoliv, co zahrnuje plodové buněčné linie kdekoliv během výzkumu a vývoje. Základem této námitky je myšlenka, že pokud použijeme něco z potratu, neseme nějakým způsobem spoluvinu za samotný potrat. 

Plodové buněčné linie jsou celá desetiletí široce používány v základní vědě a klinické medicíně, říká Nicholas Evans, bioetik z University of Massachusetts Lowell. ‘Je pravděpodobné, že pokud jste podstoupili lékařský zákrok v této zemi nebo téměř v jakékoli jiné zemi, bylo vám nějakým způsobem prospěšné použití těchto buněčných linií.’ 

V letech 2005 a 2017 dostali katolíci povolení od vatikánské Papežské akademie pro život dostat vakcíny, které používají historické plodové buněčné linie, pokud nejsou k dispozici žádné alternativy. ‘Důvodem je to, že pokud se člověk rozhodne neočkovat, riziko pro veřejné zdraví převáží oprávněné obavy o původ vakcíny,’ vysvětluje Evans. Samozřejmě, mnoho lidí, kteří jsou proti potratům, nejsou katolíci, a ne všichni katolíci s tím souhlasí. 

V případě buněk HeLa začaly etické problémy ten den, kdy byly buňky Lacksové odebrány. Nikdy jí nebylo řečeno, že její buňky mohou být použity k experimentování. ‘Nedošlo k informovanému souhlasu. Nevěděla o tom a její rodina o tom nevěděla,’ říká Yolonda Wilsonová, bioetička z Howard University ve Washingtonu, DC. ‘Využití těla této černé ženy podle mého názoru přispělo mezi černochy k jakési kulturní paměti nedůvěry ve zdravotnické instituce,’ říká. ‘Není to jen tento případ... jde o širší narativ o neúctě k černošským pacientům, využívání černochů a černošských těl k experimentům.’ 

Spisovatelka vědy Rebecca Sklootová napsala v roce 2010 knihu o příběhu Lacksové. Od té doby Wilsonová říká: ‘Zdá se, že univerzita Johna Hopkinse přinejmenším uznává tyto etické problémy a podniká kroky k nápravě některých způsobených škod.’ Univerzita úzce spolupracovala s členy rodiny Lacksových na vytváření stipendií, ocenění a sympozií o lékařské etice. Univerzita také postaví budovu, která bude pojmenována na počest Lacksové. Wilsonová však poznamenává, že v širší komunitě černochů toto zranění stále přetrvává.

Jak by měly být tyto etické problémy zohledněny při vývoji vakcíny na COVID-19?

Není možné vyhnout se nesmrtelným buněčným liniím. ‘Určitě bych čekala, že se budou používat na přípravách jakékoliv vakcíny, která se objeví, ať už budou použité přímo či nikoli,’ říká Rasmussenová. I když buňky HeLa nebo HEK-293 nebudou použity při výrobě konkrétní vakcíny na COVID-19, vědci s nimi budou pracovat, aby porozuměli viru. Některé znalosti získané z těchto buněčných linií budou nakonec použity pro vakcínu. 

Zejména pro buňky HeLa, říká Wilsonová, však existuje možnost restorativní spravedlnosti. Vzhledem k disproporčním účinkům viru mezi černochy ve Spojených státech, v důsledku základních zdravotních podmínek a pracovních míst, která je mohou více vystavit viru, ‘je třeba vyvinout zvláštní úsilí, aby byli očkováni, jakmile budeme vědět, že je to bezpečné,’ říká. Latinoameričané byli podobně tvrdě zasaženi COVID-19. 

Wilsonová také poznamenává, že je to příležitost pomoci vědcům více přemýšlet o historii a souvislostech jejich práce. ‘Je důležité nejednat tak, jako by věda, která probíhá, byla oddělena od komunit, v nichž probíhá.’

Svět netrpělivě čeká na vakcínu na COVID-19. Ale jak práce na výrobě vakcíny pokračuje, vědci musí myslet na materiály, které používají, a proč, říká Rasmussenová. "Myslím, že asi více vědců takto přemýšlí o buňkách HeLa,’ vysvětluje. ‘Mnoho z nás četlo vynikající knihu Sklootové.’ To ale neznamená, že by vědci mohli nebo měli zcela přestat používat buňky HeLa. Říká, že ‘nakonec použijete typ buňky, který je pro experiment vhodný.’ 

Wilsonová souhlasí. Etické úvahy nejsou o zvažování etického přístupu proti potřebě zachránit životy. ‘To je falešná konstrukce,’ říká. ‘To není: buďte etičtí nebo zachraňte životy. Etika by nás měla vést při úvahách, jak zachránit životy.’"