Zbláznit se z Kellnera

29. 3. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 2 minuty
Foto: Pixabay.

Česká média se dnes mohou zbláznit se zprávami a komentáři k úmrtí miliardáře Kellnera. Je prakticky jisté, že ani jediný den letošního roku se 100-200 pravidelných obětí koronavirové pandemie nedostalo byť jen malého zlomku pozornosti věnované smrti oligarchy. A pokud si dobře vzpomínám, tak masivního pokrytí se nedočkala snad ani smrt Viery Husákové v roce 1977, rovněž při havárii vrtulníku.


Čím je Kellnerův život o tolik významnější než životy každodenně zbytečně umírajících obyčejných i neobyčejných lidí? Na mysl se vtírá letitá cynická Stalinova poznámka, že smrt jednotlivého muže je tragédie, kdežto smrt sta tisíc lidí statistika.

Žijeme jednoznačně v době statistické. Otupěli jsme. Každý den vstáváme s tím, že někde stovky lidí, kteří zrovna v tuto chvíli sotva myslí na dovolenou na Aljašce, opět zbytečně přijdou o blízké. Cena za to, aby premiér mohl dál mektat ve Strakovce a na Facebooku a jeho podřízení spokojeně rozkrádat státní finance při přidělování pochybných předražených zakázek "zachraňujících životy" tak, že se naše země v tomto směru umisťuje mezi nejhoršími na světě.

Smrt Petra Kellnera na Aljašce je dnes zprávou. Ostatní smrti končí podle Stalinovy poučky. Přihozeny na hromadu ke všem ostatním, co už byly bez zájmu zapsány a co zase budou připsány zítra.

Nerozumím tomu a nechci rozumět. Nechoval jsem k miliardáři Kellnerovi žádnou "třídní nenávist", ale asi nejspíše bych mohl říci, že mi byl jako člověk se svými zájmy absolutně lhostejný. Zbytečná smrt kohokoliv je jistě tragédií, včetně Kellnera - ten měl nicméně možnost se jí vyhnout, kdyby dodržoval všeobecné doporučení necestovat v této době do zahraničí. Bezejmenné oběti pandemie bychom měli vnímat úplně stejně. Když se ale přes ně tak snadno přenášíme, den za dnem, rozplývat se nad obětí pádu vrtulníku mi nedává žádný smysl. Snobství až za hrob? Pěkně děkuji.

7
Vytisknout
10007

Diskuse

Obsah vydání | 6. 4. 2021