Volby 2021: Z bláta do louže

11. 10. 2021 / Daniel Veselý

čas čtení 3 minuty

Nechápu upřímnou radost liberálních přátel z toho, že byl ve volbách odstaven nenáviděný oligarcha, který poškozuje renomé ČR na mezinárodní scéně, aby – zjednodušeno řečeno – byly znovu ustaveny podmínky, díky nimž Babiš úspěšně vstupoval do politiky. Nadto nemají příliš velký důvod k slavení, když Babišovo hnutí stále představuje nejsilnější politickou formací v zemi, a to po všech těch eskapádách během pandemie, premiérových skandálech a nenávistné předvolební kampani. Je to věru smutná vizitka postojů spousty Čechů a české politické scény po 30 letech strastiplného budování demokratického státu.

Koneckonců přední čeští politikové a – je lhostejné jaká je jejich stranická příslušnost – jsou v řadě ohledů mimo realitu, což zejména potvrzuje jejich přístup ke klimatické krizi. Zatímco v sousedním Německu se klimatická nouze stala vážně míněným předvolebním tématem číslo jedna, v našich podmínkách byla i nedostačující opatření na potlačení globálního ohřívání označena za „šílenství Evropské unie“. Naštěstí je v tomto ohledu irelevantní, kdo bude šéfovat Strakově akademii, protože se Česká republika bude volky nevolky muset přizpůsobit Evropské unii a světu. Zůstává otázkou, za jakou cenu toho dosáhneme, přičemž volební výsledky nejsou dvakrát povzbuzující.

Z české politické mapy zmizela levice; zkostnatělá nacionalistická KSČM, ani konzervativní a ke xenofobii inklinující ČSSD nepředstavovaly autentickou levici. Autentická levice má všude na světě ztíženou pozici, jak se přesvědčili Jeremy Corbyn ve Velké Británii a Bernie Sanders v USA, třebaže na vině jsou také její vlastní chyby. Kupříkladu jediné dvě levicové, byť marginální české strany odmítly jít na společnou kandidátku, aby měly aspoň větší šanci na státní podporu. Zelení v době prvních vážnějších projevů klimatické krize po celém světě s bídou získali jedno procento. Pravda, o této straně v předvolební kampani téměř nebylo vidu ani slechu, to je třeba zohlednit; cožpak ale musí o správě věcí veřejných rozhodovat mnohdy lživé spoty, nerealistické sliby a generování silných charismatických lídrů?

Mám za to, že skutečná levice nemůže ve zkorumpovaném, dysfunkčním politickém systému uspět, neboť zde hrají prim delikátní vazby na velké hráče, korporace a banky, jež prosazují své vlastní cíle, často diametrálně odlišné od zájmů běžné populace. Politický systém je nadmíru imunní a jakékoliv snahy o jeho zásadní proměnu směrem k větší participaci obyvatel na chodu té které země spolehlivě potlačí. Návrat devadesátkových partají k lizu – úrodnému terénu demagogů všeho ražení – lze vnímat jako déjà vu, kdy se staré zdiskreditované struktury vracejí.

Nebuďme naivní, že by se konzervativní politická opozice, která nyní bude sestavovat vládu, jakkoliv poučila ze svých přehmatů a chyb. Nabuzení demokraté v čele s ODS jistě opráší své staré manuály a povedou zemi k rozpočtové zodpovědnosti za cenu privatizace veřejné sféry a četných škrtů, které postihnou hlavně marginalizované a nejchudší, aby zároveň na stříbrném podnose servírovali privilegia velkým hráčům a korporacím. Co se týče palčivých otázek, jako je klimatická krize, předražené a nedostupné bydlení, exekuce, nízké mzdy, podfinancované školství apod., co konstruktivního lze čekat od vlády, která zná především jen tupé škrty a privatizaci, a to i v době ekonomické recese nebo energetické krize? Odpověď je celkem jednoduchá. Samozřejmě, že za zásadní problém ČR není Andrej Babiš, jak se tuzemští politikové a s nimi sympatizující média snažili veřejnosti sugerovat, ale podmínky, ze kterých Babiš politicky těžil. A ty přetrvávají.

-1
Vytisknout
3312

Diskuse

Obsah vydání | 14. 10. 2021