Zablokovaný parlament, zablokovaný ministr MPSV – nezablokovaní občané, kteří čekají na rychlé řešení akutních problémů svých životů

3. 2. 2022 / Pavel Veleman

  

Na ministerstvo práce a sociálních věcí pětikoalice p(r)osadí člověka, který vůbec nezná agendu, sociální problematiku, bojím se, že ani neví, jaký je rozdíl mezi dávkami testovanými a netestovanými. Sebou si vezme většinou své stranické „bratry a sestry“, kteří taktéž myšlenkově tkví hluboko ve dvacátém století. Kdo čekal rychlou a konkrétní představu o změně a funkčnosti vyplácení dávek, je hluboce zklamán (nic není nachystáno, připraveno, teď se bude zase jen tupě škrtat jako v roce 2010).

Znovu opakuji, ministerstvo práce a sociálních věcí musí urychleně řešit klíčové problémy (stav této instituce je stejně jako stav úřadů práce naprosto tristní, kdo mohl a měl kam, odešel a já se zde pokusím tento krizový stav těchto institucí přímo ukázat právě v návaznosti na kvalitu života těch nejohroženějších skupin, se kterými pracuji - jsou jich desítky):

Tak třeba začnu bývalou paní účetní (více než 40 let aktivní práce), bezdětná vdova již skoro třicet let, nazvěme ji třeba paní Andulka, věk 85 let, nájemné a služby 14 000, byt 1+1 u majitele, starobní důchod 12 000, uplatněn příspěvek na bydlení (v této věci vše vyřizuje sociální pracovník na obci – jedná se každé tři měsíce o dva dlouhé formuláře a zejména přílohy, jejichž vyplnění vyžaduje podle ministra Jurečky jen několik minut času:

Nájemní smlouva a evidenční list s přesně rozepsanými službami. Například tyto důležité informace - výtah v domě – 40 Kč, společná anténa – 20, Kč, společný úklid v domě 60 Kč…, vše potvrzeno majitelem nejlépe i s razítkem.

V případě, že je více majitelů nemovitosti, úřady práce sledují vše na katastru a vyžadují souhlas a potvrzení od všech vlastníků nemovitosti. Často se musí přepsat nájemní smlouva. Například existují čtyři bratři - majitelé – z nichž dva žijí v cizině a toto je pro ně velmi obtěžující – úřady práce takovéto problémy neřeší s vlastníky bytu, neoslovují je. Důkazní břemeno leží na nájemkyni, na paní Andulce, která bez sebemenší opory v zákoně musí doslova žebrat a prosit (a já s ní, bez jakékoli opory v zákoně, mohu pouze prosit, přesvědčovat, dojímat majitele bytu… Jak ponižující pro všechny strany! - aby nájemní smlouva byla v pořádku pro potřeby úřadu práce a byla možná výplata dávek.

Upozorňuji, že začíná být v současné době velkým problémem někoho, kdo potřebuje příspěvky na bydlení, umístit v nájemním bytě (a to již vůbec nemluvím u klientů hmotné nouze nebo jiné etnicity – takové případy jsou naprostá beznaděj). Žádný z majitelů nechce tyto obchodní údaje státu sdělovat a nikdo se mu v době „klekání na podnikatele“ nemůže divit.

Dále paní Andulka musí doložit platby za tři měsíce zpětně – takže společně hledáme a kopírujeme výpisy z účtu, složenky, SIPA… Dále dokládá smlouvu na elektřinu, smlouvu na plyn, zálohy na elektřinu a plyn. Každý rok musí také dokladovat vyúčtování nákladů za nájem, za elektřinu a za plyn. Pakliže se například PRE zpozdí s vyúčtováním, paní Andulka má smůlu a dávka nemůže být vyplacena. Vše se dokládá zpětně, a tak nikdo nezajistí platbu v tzv. „akutním „měsíci (v energetické krizi vje to opravdu drtivý problém).

A to má paní Andulka vlastně „štěstí“, že žije sama v bytě, další člen domácnosti znamená ještě více formulářů a pochopitelně nakonec méně peněz. Toto byrokratické ponížení spousta lidí opravdu oželí a holt ten jeden hrnec zelné polévky, které si v pondělí uvaří, bude jíst klientka místo do čtvrtka - do pátku. Ano, takto žijí „moji“ pražští důchodci, pakliže chtějí vyjít s dvěma, třemi tisíci měsíčně…

A potom Vám pan Marek Benda přečte naprosto neplatnou statistiku o příjmové chudobě v EU (skvěle tuto problematiku vysvětlil pan Prokop v nedělních OVM, doporučuji zhlédnout posledních třicet minut). Většina politiků koalice jsou Vám však stále schopni do očí tvrdit, že naši důchodci jsou podle této statistiky na tom lépe než například důchodci ve Švédsku (mají na to statistický papír, se kterým šermují za pultíkem).

Opět denní realita sociálního pracovníka (další z mnoha klientů a klientek):

Sourozenci (ženy) ve věku 80 let. Jedna žije v ČR a druhá emigrovala před 40 lety do Švédska (obě dnes vdovy, podobny sociální statut, říkejme jim paní Berta a paní Cecilie). Paní Berta vaří doma v ČR gulášovku na týden a maže si nohy alpou, aby vydržela stát na úřadě práce. Paní Cecilie ve Stockholmu si dopřává cestování po světě, koupila si před lety nemovitost v Řecku a je tak hodná, že občas (covid to ovšem velmi omezil) zaplatí sestře letenky a ona je s ní u moře v Řecku, které tam paní ze Švédska tráví se stejně „chudými důchodci z Německa“, kteří zde žijí celé měsíce.

Dokonce se její sestra Cecilie ani neděsí z uprchlíků, není vystrašená, vystresovaná, má lepší zdraví, ale statisticky je na tom „pomalu hůře“, než „moje“ paní Berta. Jak, že to říkali V +W v třicátých letech: „Já sním celé kuře, ty nesníš nic, ale statisticky jsme na tom oba dobře, každý máme půlku a jsme najedeni“. A sociální pracovník si zoufá, nástroje změny nemá žádné.

Zato má k dispozici tzv. OK systém, předražený, nefunkční systém. Tato elektronická evidence byla spuštěna v lednu 2007, kdy vstoupil v platnost tzv. přelomový zákon o sociálních službách. Prý se nám díky tomuto „legislativnímu zázraku“ vyprázdní domovy seniorů a domovy sociální péče a všichni budou žít v domácím prostředí, říkalo se nám tehdy.

To se opravdu tvrdilo, leč realita je úplně opačná a já osobně zvu všechny občany v Praze na prohlídku „sociálního paláce na Pankráci, který se jmenuje OK služby“ s rozpočtem určitě větším, než veškeré dávky hmotné nouze za rok. Tam se většinou plouží znudění ajťáci čekající na dotovaný oběd – kdyby si alespoň ten levný oběd mohly moje paní Andulka nebo Bertička dát s nimi.

Tento skvělý elektronický systém ani po neuvěřitelných 22 letech neumožňuje sociálnímu pracovníkovi na obecním úřadě (sociální odbor), aby zjistil, zda např. „jeho“ devadesátileté klientce (říkejme ji paní Drahuška) byl vyplacen příspěvek na bydlení, příspěvek na mobilitu apod.

Také se z tohoto počítačového systému vůbec nedozvíte výši důchodu klienta a to už vůbec nemluvím o neziskovém sektoru, ani o sociálních pracovnicích v nemocnicích, v domovech seniorů, vdomovech se zvláštním režimem apod. Tito pracovníci do systému vůbec nemají přístup, ačkoliv potřebují například u „zmateného klienta“, kterého přiveze RZS do nemocnice , získat základní informace o čerpání dávek, či o asistentu sociální péče u příspěvku na péči. Propojenost sociálních agend je zde skutečně veliká.

A jelikož se na úřady práce nedovoláte, já mám úřední den (sociální odbory jsou místo, kde chybí stále více zaměstnanců a fluktuace je zde v posledních letech obrovská), musí nebohá paní Drahuška z Prahy 10, 11, 12 nebo 15, jet až na ÚP Novodvorská (úřady práce v Praze procházejí tzv. slučováním a paní Drahuška musí holt další čas strávit v autobuse, jestli tedy pojede).

Zde se v situaci 60 tisíců lidí nakažených covidem denně krásně promoří se svými vrstevníky v čekání na informaci, zda její složenka byla odeslána. Pro mne je důležité, aby to nebyla její cesta poslední (mám výčitky svědomí, že jsem ji tam posílal), ale přátelé, ruku na srdce, důchodová reforma se blíží a každá ušetřená koruna pro politiky je dobrá….

Tak to totiž chodí v ČR roku 2022, kde je normální promenovat se po městě se šibenicemi, se žlutou hvězdu na klopě a dokázat se dojmout nad sebou samým a snad i ve své emoční hysterii se cítit podobný člověku, který míří na seřadiště k Veletržnímu paláci (neuvěřitelné), zároveň rasisticky urážet malé školní děti na fotce, a dívat se znuděně na mrznoucí děti na žiletkové hranici Bělorusko/Polsko.

Ještě že pátek začíná olympijský turnaj v koncentračním táboře jménem Peking, pivo na stůl a jedem! Není jediný sportovec, který by řekl, tak dost, v této komedii hrát nechci. Tak ať si tu adrenalinovou jízdu hlavně dobře užijeme – vše do sebe zapadá, nemylme se.