2. 6. 2022 / Beno Trávníček Brodský
V době Gorbačovovy perestrojky, kterou naši kovaní soudruzi povětšině nemohli vystát, jsem nastoupil jako řadový úředník na havlíčkobrodskou radnici. Chtěl jsem se zabývat tak či onak ochranou ŽP, což se pak i kupodivu stalo. Zpočátku mě ale čekala řada i jiných činností, které mne vedou k následující krátké úvaze. Na našem komunálním odboru byla docela široká náplň. V rámci tzv. vnitřního obchodu se povolovalo alespoň to minimum řemesel, které jako soukromou činnost tenkrát povolit šlo - přece jen se doba miniaturně uvolnila. Dělali jsme to extenzivně, tzn. povolili jsme cokoli i mimo vyhrazený seznam, pokud byl dotyčný řemeslník důvěryhodný a měl přiměřené vzdělání, případně dohledatelnou praxi. Stále nás někdo varoval, že takhle tedy ne, ale nějak to kostrbatě fungovalo, přece jen malá municipalita není žádná „Praha“. Až jednou jsme tvrdě narazili. Naštěstí pár týdnů po nárazu přišla sametovka.
Píšu o tom proto, aby bylo zřejmé, že soudruzi ani v tomhle evidentně zlomovém okamžiku, tj. NA HRANĚ REVOLUCE 1989, nedokázali pochopit, že elektrikář, truhlář nebo třeba obkladač jako VŽDY POVINNĚ podnikový zaměstnanec je totální hloupost. To, že by u nás mohly existovat jako soukromé i celé podniky, je nejspíš vůbec nenapadlo. Nechápali rozměr obecného nesmyslu, že úplně všechno musí být státní nebo alespoň nějak jinak pod absolutní kontrolou strany. Utekla jedna Kristova léta a je to tu zas. Naši současní ředitelé zeměkoule zrcadlově nedokážou pochopit na hraně přelomových změn zatím neznámého druhu, jak strašně se mýlí, když nechápou velikost obecného nesmyslu, že úplně všechno musí být soukromé. Vrcholem, pokud je to pravda (viz Hospodářské noviny minulý týden), této ignorance je situace, kdy RWE prodává významné zásobníky plynu v Česku a ČEZ (v němž má stát cca 70% akcií) ani stát sám nevyjadřují zájem je pořídit. Zřejmě je tedy pořídí jiný podnikatel, čemuž bude patrně pak odpovídat míra energetické bezpečnosti státu (čti občanů). A takových věcí je, jak víme, moc a moc. Mnoho strategických a životně důležitých věcí, na kterých je široká veřejnost kriticky závislá. Nemůžu proto nepřemýšlet, zda současní mocní budou muset být, tak jako ti minulí, za účelem zdravé změny a kompromisu mezi tím, co má být v rozumné zemi státní, a co soukromé, odejiti / nebo mají šanci podlehnout přiměřené evoluci(?) Obecně nejsem přítelem revolucí, přidělávají víc starostí než radostí. Dokáže jim ale současná honorace svým činění předejít?! Tedy překročit svůj až hystericky kapitalistický stín! Velmi bych si to přál...
Diskuse