Debakl Andreje Babiše a absence levicových témat v politice kolem daní

4. 10. 2022 / Boris Cvek

Druhé kolo voleb do Senátu dopadlo naprostým debaklem Andreje Babiše. Účast byla jako vždy nízká, ale o něco vyšší, než jsem čekal – asi 20%. Ani v obvodu Kroměříž nebyla účast vysoká a mnozí voliči demokratů raději vůbec nešli k volbám, než aby poslali do Senátu kandidátku Ano proti představitelce dezinformační scény. Dokonce jsem se na Facebooku setkal s argumentem, že je lepší naprostá lež a zlo než polopravda. Příkop, který Andrej Babiš budoval svou kampaní mezi sebou a voliči demokratů, se tak ukázal v plné nahotě.

   Nepochybně tento vzkaz je třeba číst i v kontextu prezidentských voleb. Pokud Babiš vůbec půjde do prezidentské volby, v druhém kole bude těžko spojovat společnost. Jeho přístup ke kampani v poslední době ukazuje, že také miliardář, který si platí profesionály na veřejné mínění, může dělat fatální chyby.

Do Senátu se bohužel dostal i pan Pirk a paní Kovářová, jinak se ale v zásadě nic nemění a Senát zůstává jasně pravicovou komorou, o níž se bude moci současná vláda pohodlně opřít. Mnohem zajímavější než volby do Senátu byla nedělní debata v Otázkách V. Moravce, kde se Mojmír Hampl k mému úžasu shodl s Josefem Středulou, že rušit EET byla chyba a že jde o 14 miliard, které budou chybět v rozpočtu. Daniel Prokop zase zmínil, že úpravy daní za poslední roky i pomoc lidem v současné krizi ze státního rozpočtu pomáhají především lidem, kteří jsou na tom už tak dobře. Stále opakoval, že je třeba pomoci chudým lidem a chudým regionům, aby se nůžky mezi bohatými a chudými stále neotvíraly. Podle Prokopa Česko dává poměrově na sociální výdaje mnohem méně, než západní země Unie.

Shoda byla i na tom, že se budou muset zvedat daně. Mojmír Hampl mluvil o tom, že elity nejsou připravené na to dělat dlouhodobá opatření, že náš stát neumí cílit, že jsme se vlastně vzmohli jen na plošná opatření typu snižování daní a zvyšování státní pomoci. To je ovšem podle něj, zcela pochopitelně, „lobotomická debata“: za nižší příjmy mít vyšší výdaje. Podle Hampla současnou úroveň veřejných služeb není možné zaplatit ze současných příjmů. Je ale jasné, že zvyšování daní je bolestné téma. Návrat do roku 2019 fakticky odmítl jak šéf odborů Středula, tak sociolog Prokop. Předseda Národní rozpočtové rady Hampl se pak Středulovu kličkování usmíval, dokonce ho familiárně vyzýval: Josefe, řekni to jako prezidentský kandidát lidem, že jim zvedneš daně!

Josef Středula se snažil odvést pozornost ke klasickým levicovým tématům: daně z majetku, daně z kapitálu. Samozřejmě pokud v této společnosti opoziční politiku proti pravicové vládě představuje hnutí, vlastněné miliardářem, které ovládá mysli bývalých voličů levice, jsou tato témata v zásadě mimo hru. Daniel Prokop upozorňoval i na nízké odvody a daně OSVČ a na vážné strukturní problémy českého státu včetně špatně využívané prevence vážných nemocí a podobně. O výdajové straně rozpočtu se moc nemluvilo, i když Mojmír Hampl zmínil např. nesmyslnost stavebního spoření. Strukturální schodek, který by tu byl i bez energetické krize a bez covidu a který právě proto nezmizí s pominutím krizí, je ve výši 200 miliard, což zhruba odpovídá snižování daní pro středně bohaté a bohaté v posledních letech. Shoda je na tom, že daně je třeba zase zvýšit, nicméně není jasné, na koho to břemeno má dopadnout. Daniel Prokop dokonce mluvil o tom, že pro chudé lidi potřebujeme daně spíše snižovat.

Závěr je ale, myslím, jasný a nevyhnutelný: děsí-li se pravicoví politici a ideoví lídři pravice, jakým je třeba Miroslav Kalousek, výše schodku a výše obsluhy státního dluhu (která má příští rok dosáhnout podle dat prezentovaných v OVM 70 miliard), pak problém je způsoben především snižováním daní za vlády Andreje Babiše, přičemž za tu hlavní porci ve výši asi 100 miliard, tedy snížení daní fyzických osob během rušení superhrubé mzdy, může koalice Ano s ODS a SPD. Píšu to pořád dokola a píšu to jako člověk, jenž na tomto snížení daní jako zaměstnanec sám profituje, nicméně můj osobní profit mne nečiní slepým ke katastrofálním důsledkům pro celou společnost. Samozřejmě bych byl rád, kdyby se mne osobně zvyšování daní nijak nedotklo, nicméně takový postoj se nesmí stát prioritou v mém ani v obecném uvažování nad tím, jak tuto společnost zachránit před bídou a rozkladem, protože bychom neochotou se vzdát části nadbytku – a právě o tom má být řeč zejména, tedy o tom, kde ten nadbytek je a jak ho využít pro celou společnost v časech hrozícího rozkladu společnosti a politického vzestupu fašismu – mohli přijít taky o všechno.

Vlastně jsem zapomněl ještě na jedno zásadní číslo. Podle dat prezentovaných v OVM hrozí i po zastropování cen energií až polovině českých domácností, že po zaplacení všech nutných nákladů nebudou mít více než sto korun na den. Jakmile tyhle miliony začnou podporovat krajní pravici a nechají se ovládnout ruskou propagandou, bude konec s demokracií v Česku.