O vědeckém konsensu

20. 10. 2022 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

Vědecký konsensus se jistě může měnit a mění. To ovšem není žádný argument, že neplatí, nota bene pokud jde o praktické důsledky. Továrny založené na fyzice 19. století nepřestaly s jejím vyvrácením ve 20. století fungovat. Samozřejmě v medicíně to může být jinak: když se ukázalo, že tzv. radikální mastektomie při léčení rakoviny prsu nemá lepší výsledky než mnohem konzervativnější zásah, mohlo se přestat se zbytečným znetvořováním žen.

Nicméně pro změnu vědeckého konsensu musí být vážné důvody. A to nikoli důvody, které za takové uzná jeden vědec, musí to nakonec změnit názor většiny vědecké komunity. Pozná se to tak, že instituce, které reprezentují kvalitní vzdělání a kvalitní vědu, přijmou konsensus za svůj. 

Na slavné fotografii ze Solvayovy konference z roku 1927 vidíme prakticky celou elitu tehdejší fyziky včetně starého Lorentze, který nikdy nepřijal teorii relativity, ač ji Einstein postavil právě na jeho rovnicích. Lorentz měl samozřejmě právo odmítat vědecký konsensus, měl právo zůstat myšlením v 19. století a věřit v éter, ale když končil jako profesor fyziky v Liedenu, požádal právě Einsteina, aby přijal jeho místo (ten se ale už zavázal na ETH v Curychu). Něco podobného, tedy uvíznutí v minulosti, se pak ostatně stalo i samotnému Einsteinovi v debatách s Bohrem.

Co tím chci říci? Když na stránkách NASA najdete krásné shrnutí faktů ohledně klimatické změny, je to vědecký konsensus. To samé zjistíte na Harvardu, Oxfordu, ETH atd. Pokud se někdy změní vědecký konsensus, uvidíte to na stránkách NASA nebo jiných podobných institucí. To, že najdete někde vědce, kteří si myslí opak, není popřením faktu, že vědecký konsensus je ustaven. Vědecký konsensus nikdy neznamenal a nemůže znamenat, že všichni vědci to vidí stejně. 

Na vědeckém konsensu je postaven boj s ozónovou dírou. Byla uznána její existence, byly přijaty mezinárodní dohody s konkrétním důsledky pro výrobu, byly vyvinuty technologie a ozónová díra se začala v souladu s vědeckým poznáním zmenšovat. V případě klimatické krize čelíme mnohem vážnější hrozbě a musíme udělat nesrovnatelně více pro její zastavení. Konsensus je jasný a nic nenaznačuje, že by se měl měnit, podobně jako se nemění v případě ozónové díry. Bohužel mnoho lidí i přes odkaz na stránky NASA, který jsem jim dával na Facebooku, není schopno pochopit, že právě to je vědecký konsensus. Někdo křičí radostí nad každým jedním vědcem, který je proti, někdo naopak po mně chtěl na základě toho, že prý má doktorát z fyziky a že podle jeho odhadu je ten konsensus chybný, abych mu podal definici klimatické změny podle jeho požadavků. 

Není to nic zvláštního. V souvislosti s veřejnými debatami o účinnosti disulfirami proti rakovině, což je vědecky podložený výzkum, jsem se potkal s tolika šarlatány, kteří věřili dokonce ve všeléky a měli nejrůznější tituly RNDr. Nebo CSc., že to považuji už za naprostý standard, že společnost je promořena šílenci s vysokoškolskými tituly. Proto vědecký konsensus musí vždy stát na veřejně, institucionálně ověřitelných poznatcích, proto je vydáván jako veřejné stanovisko institucí, jako je NASA, protože jinak bychom se všichni utopili v děsivém moři libovůle šarlatánů a různých bláznů, kteří zcela ignorují jakoukoli veřejnou ověřitelnost poznání, ba staví svou pravdu právě na tom, že něco takového nejde, protože jsou prý všichni zkorumpovaní.

0
Vytisknout
6904

Diskuse

Obsah vydání | 21. 10. 2022