Izolace českého diskurzu a odraz v "normalitě" české reality

Co všechno zřejmě nechápou lidé, jako je Ondřej Neff

20. 10. 2022 / Bohumil Kartous

čas čtení 4 minuty
30762

Společenská atmosféra odráží normu. Jestliže normou je veřejně démonizovat a zároveň izolovat určitou skupinu lidí, ať už jsou to židé, homosexuálové, tělesně či mentálně postižení, nebo kdokoliv, koho je možné označit za menšinu, zvyšuje se tím pravděpodobnost přímých útoků proti zástupcům takto stigmatizovaných menšin.

Pochopitelně, většinová společnost přijímá normativ, že útoky proti těmto lidem nejsou proviněním, ale naopak podporou společenského zájmu. Shodit žida z chodníku po Norimberských zákonech nepochybně splňovalo normativní požadavky na "slušný" způsob občanského života.

Jestliže kdekoli, na Slovensku, v Norsku nebo v Česku dojde k otevřené agresi vůči nějaké stigmatizované menšině, nepochybně k tomu dochází proto, že alespoň část společnosti přijala jako normu, že tato minorita je odsouzena k trestu. 

A když se nad takovouto tragédií zamýšlíme, připadá mi jako neskonale idiotské, pokud se někdo začne strachovat o to, jak moc se (ne)budeme moct bavit o problematičnosti menšiny, vůči které se samozvaný "nápravce morálky" dopustil nejtěžšího zločinu. Nicméně jsou lidé, kteří mají na srdci i na jazyku právě toto. Jedním z nich je Ondřej Neff.

V článku zveřejněném v jednom z médií Agrofertu se Ondřej Neff svěřil, že se obává o možnost otevřeně mluvit o homosexualitě a rodině, protože prý hrozí, že budeme o okolo tématu odlišné sexuální orientace muset chodit po špičkách a nebudeme moci svobodně vyjadřovat nesouhlasné názory. K diagnóze problému autorovi stačí, že zločin je dílem fašisty a že fašismus má na Slovensku silné podhoubí.


Vždy, když čtu takové zkratky hodné anonymního postu na sociální síti, nikoliv člověka, který chce být považován za intelektuální autoritu, mám pocit zmaru. Ptám se sám sebe, zda je ten člověk tak limitovaný, nebo zda si uvědomuje, co říká, a pouze hraje hru určenou pro zcela konkrétní publikum. 

V případě pana Neffa mám tendenci se klonit k názoru, že si vše uvědomuje. Že rozumí tomu, jaké jsou postoje části slovenské společnosti vůči homosexualitě, aniž by tato část společnosti byla "fašistická". 

Že kořeny odporu vůči homosexualitě jsou někde úplně jinde, jak ukázal představitel katolické církve na Slovensku, kterého rozuzlila scéna v seriálu Priznanie, ve které se líbaly dvě ženy. 

Že bez takového, značnou částí společnosti sdíleného postoje by vůbec nevznikla potřeba jakéhokoliv extremisty vybrat si konkrétní cíl v gay klubu. Stejně jako by si čeští rasističtí extremisté nevybrali za cíl útoku romskou rodinu, kdyby nebyli Romové v české společnosti masivně vnímáni jako méněcenní škůdci, kteří si zaslouží trest.  

Můžeme si klást otázku, jestli se pan Neff, nebo kdokoliv jiný, musí obávat toho, že budou umlčováni. Pokud bych to vztáhnul čistě k tématu sexuality nebo genderu, musel bych pravděpodobně žít ve zcela jiném prostředí, abych tento pocit oprávněně nabyl. 

Musel bych pravděpodobně pominout obvyklou českou digitální reakci na kampaň #metoo, která tematizovala jiný problém, zneužívání postavení ze strany některých mužů k sexuálnímu obtěžování žen, nebo obecně těch, kdo jsou na nich sociálně či ekonomicky závislí. 

Svoboda vyjadřování je v tomto ohledu v českém digitálním i mediálním prostředí volná tak, že strach může mít pouze člověk, který vnímá realitu jako deformovanou, nebo žije v paralelním vesmíru.

Anebo účelově vytváří dojem, že hrozí ztráta svobody slova tam, kde k tomu neexistuje reálný důvod. To podporovatelé populisty Babiše, mezi které lze pana Neffa počítat, dělají často: účelově vytvářejí dojem, že omezováním informačních manipulací (dezinformací) dojde k újmě na svobodě projevu, jelikož jejich cílem je nechat prostor pro tyto manipulace maximálně otevřený.

Nevím, co všechno z výše uvedeného si pan Neff uvědomuje a s čím ve své zcestné tezi pracuje nevědomě. Chtěl bych ho vidět na místě tragédie, kterak lamentuje nad tím, že kvůli tomu zpropadenému fašistovi on teď nebude moci kritizovat homosexuály. 

Zřejmě by v tom okamžiku, vystaven přímé konfrontaci, ztratil jakoukoliv relevanci. Ne tak v prostředí českého diskurzu. V něm mu nejenže nikdo nesebere právo šířit názory, jakkoliv pomatené budou, ale dokonce mu v určitých kruzích nikdo ani tu relevanci neupře. A k tomu nezbývá než s nadhledem pogratulovat... 


-1
Vytisknout
11519

Diskuse

Obsah vydání | 21. 10. 2022