Jsou hluší, slepí, trpaslíci, postižení, duševně nemocní a staří lidé také kastou nedotknutelných?

19. 10. 2022 / Fabiano Golgo

čas čtení 9 minut
 
Dovedete si představit článek, který by tvrdil, že Česká televize by neměla utrácet tolik peněz za překladatele do znakového jazyka, protože neslyšících je v rámci celé populace příliš málo? Jak by asi někdo slušný reagoval na komentářovou rubriku, která by se ptala, zda máme utrácet tolik peněz za ty speciální pruhy na chodníky pro nevidomé, když je potřebuje jen malá část společnosti? Jak bychom reagovali, kdyby školy odmítaly pořizovat židle pro leváky nebo nabízet speciální péči pro duševně nemocné? Kdyby trpaslíci nesměli adoptovat děti, protože by se jim spolužáci posmívali (nebot’ drtivá většina dětí má netrpasličí rodiče)? Stěžuje si někdo na privilegovaná místa ve veřejné dopravě pro starší lidi?

 
No, ve skutečnosti existují lidé, kteří nerespektují zvýhodněná místa pro seniory, kteří jsou proti tomu, aby mentálně postižení žáci sdíleli učitele s těmi bez těchto potíží, a nejrůznější občané bez empatie. Nicméně civilizované bytosti, a dokonce i většina savců, mají přirozenou tendenci nabízet zvláštní podmínky těm, kteří mají menší schopnosti. Ti, kdo mají handicap - ať už fyzický, mentální, emocionální nebo sociální -, mají tendenci dostávat dobrovolnou pomoc od těch, kdo mají lepší podmínky. Čím je společnost civilizovanější, tím je vstřícnější. 

Ondřej Neff si v podstatě stěžuje, že on a jeho generace už nemůže otevřeně urážet kastu lidí na základě něčeho, co si tito lidé nevybrali ani co nemohou ovlivnit (snad nevěříte, že se někdo prostě "rozhodne" stát se neheterosexuálem). A i kdyby homosexualita byla kontrolovatelná, bylo by stejně absurdní chtít po někom, aby si ji nevybral, jako bylo v minulosti nutit lidi, aby nebyli leváci, na základě podobných náboženských dezinterpretací jako předsudky vůči těm, kdo nejsou heterosexuální. 

Je absurdní říkat mi, že můj život by byl lepší, kdybych nebyl homosexuál. Důrazně to vyvracím. Jsem plně spokojen a nic na homosexualitě není podstatně špatné. Jediné problémy spojené s tím, že jsem gay nebo že je někdo lesba, pocházejí od druhých lidí. Kdyby neexistovali prostomyslní lidé jako Neff, kteří by nás obtěžují tím, co oni si myslí, že bychom měli nebo neměli dělat se svým životem, jak bychom se měli nebo neměli chovat na veřejnosti, která z univerzálních lidských práv bychom podle něj měli nebo neměli mít, nebylo by vůbec žádné utrpení být homosexuálem ... 

Není to tak, že bychom byli nedotknutelní. Stalo se to, že kultura dospěla k poznání, že je nespravedlivé a zbabělé někoho napadat nebo omezovat práva kvůli odlišnostem, za které nemůže. 

Proč nemají neheterosexuálové právo nebýt terčem debat vedených heterosexuály o našich právech? Kdo rozhodl, že si zasloužím méně práv než kdokoli jiný jen proto, že necítím sexuální přitažlivost k ženám? Kde je psáno, že bych kvůli tomu, že mám sex s muži, neměl mít stejná práva jako kterýkoli jiný občan? 

Pak by ale debata o mých právech neměla být chápána stejně společensky nevhodně jako debata o tom, zda by trpaslíci měli mít možnost adopce, přestože by jejich děti trpěly společenskými předsudky. Nebo jestli by trpaslíci měli mít možnost rodit vlastní děti, protože ty děti by měly velkou šanci být také trpaslíky a jako takové by byly odsouzeny k životu plnému diskriminace a obtíží... 

To, že Neff chce debatovat o mých právech, zní stejně nemístně, jako kdybych já debatoval o tom, zda by starší muži měli mít stejná práva jako mladí. I když jsou mezi současným Neffem a jeho mladistvou verzí zjevné rozdíly, oba by měli mít  minimálně stejná práva. A současný Neff by měl mít nějaká zvláštní práva navíc, protože má nyní potíže, které jako mladík neměl. Proto má Neff například v bance zvýhodněné pokladní.

Neff může diskutovat o čemkoli chce. Žádný zákon ho nepotrestá, když řekne, že je například proti adopci dětí homosexuály. Copak to nesmí? Aha, on není rád, že by na něho kvůli tomu řvali mnozí lidé ... Milý Neffe, už od dob první rodiny a prvního kmene jsou věci, které jsou přijatelnější než jiné, a z toho plynou společenské důsledky. Po tisíce let bych to byl já, kdo by tím, že otevřeně řekne, že je gay, by byl odstaven. Kdo by byl ostrakizován, možná dokonce potrestán. Vyhozen. Stigmatizován. Nepozván na rodinné oslavy nebo do společné šatny po fotbalovém zápase. Jsem to já, kdo stále potřebuje slyšet jak slovo, které popisuje mou sexualitu, se používá k útokům, což znamená, že si musím od puberty internalizovat, že moje přirozenost je podle některých heterosexuálů, jako je Neff, něco opovrženíhodného. 

Kdo mu dal toto právo? Většina. Společenské kodexy jeho doby. Nuže, vítr se změnil a nyní většina považuje za nespravedlivé a nevhodné, aby starší heterosexuálové uráželi, vtipkovali nebo omezovali práva neheterosexuálů. Stejně jako by společenskou cenu nesl někdo, kdo trvá na tom, že na veřejnosti prdne, protože prdění je považováno za nevhodné, tak i homofobie se stává v kulturním a civilizovaném prostředí stále více nepřijatelnou. Zdaleka není ta nová sociální norma tak rozšířená a většina planety stále dovoluje Neffovi a jemu podobným říkat, co chtějí, ať už je to jakkoli zraňující a zbabělé, proti společenské skupině, která začíná trpět (a to výhradně z vnějších, nevnitřních příčin) už v pubertě tím, že nesmí veřejně projevovat své emoce, kterou často bijí spolužáci a příbuzní, kterou běžně vyhánějí z domácnosti nebo ji drží v diskriminovaném postavení. Kasta lidí, kteří jsou jen díky rozhodnutí lidí, jako je Neff, vyčleněni jako ti, kteří mají méně práv, společenských i právních, než ostatní. 

Takže si samozřejmě zasloužíme, aby se s námi zacházelo se zvláštní péčí věnovanou každému, kdo se stal nevinnou obětí trestu za něco, co není špatné. Není špatné být jiný než heterosexuál. Není to móda, trend, není to kulturní specifikum žádné doby nebo společnosti: homosexuálové existovali ve všech možných kulturách v každé době našich dějin. Mezi jeskynními lidmi, v současné Kanadě nebo Afghánistánu, bez ohledu na to, jak moc jsou vystaveni médiím nebo veřejnosti. Sám si dopisuji se šesti homosexuálními Afghánci, osmi homosexuálními Pákistánci a dvěma homosexuálními Íránci, což svědčí o tom, že je úplně jedno, jestli člověk vyrůstá a vidí homosexuály v televizi nebo na přehlídkách, i jestli to zákony dané země trestají trestem smrti, nebo ne. Pokud jsou v těchto zemích gayové, dokazuje to, jak je to s tím, že určité procento populace kdekoli se tak narodí. Dokonce i mezi mentálně retardovanými se běžně vyskytuje homosexualita. Pokud tento fakt sám o sobě nedokazuje, že homosexualita není naučená vlastnost, ale něco, s čím se člověk rodí, pak nevím, co by to mohlo být.

Říkejte si o homosexuálech, co chcete. Ale počítejte s tím, že nové generace a lidé dobré vůle se na vás budou dívat jako na pochybné osoby. Neočekávejte tedy, že ostatní k vám budou prostě uctiví. Jak by kdokoli slušný reagoval, kdybych tento článek využil jako příležitost zaútočit na vaši plešatost nebo stárnutí? Nebo dokonce váš sexuální život? Kdybych se začal dotýkat tabuizovaného tématu vaší pravděpodobné impotence, pod záminkou, že mě zajímá, zda tato sexuální neschopnost není zdrojem vašich frustrací vůči lidem, kteří mají bohatý sexuální život, bylo by to vkusné? Je tato teorie proveditelná? Nedává mi Freud oporu, když přemýšlím o vaší sexuální impotenci jako o možném důvodu vaší frustrace? Ano. Ale nic z toho by nebylo vhodné. Není to zakázané, ale Jan Čulík by to nezveřejnil, protože by to označil za neadekvátní civilizovanému veřejnému diskurzu.

Problém těchto dinosaurů, kteří se odmítají přizpůsobit nové době, spočívá v tom, že si pletou svobodu slova se svobodou urážet nevinné.

4
Vytisknout
8297

Diskuse

Obsah vydání | 21. 10. 2022