20. 10. 2022 / Daniel Veselý
Jednou z nejchudších zemí na západní polokouli – Haiti – v současnosti otřásá stále intenzivnější humanitární krize, řádění gangů, epidemie cholery a neutuchající protesty proti proamerickému prezidentovi Arielovi Henrymu a možné mezinárodní intervenci. Generální tajemník OSN Antonio Guterres se vyslovil pro „ozbrojenou akci“ proti násilným gangům blokujícím import paliva, potravin a pitné vody v hlavním přístavu Port-au-Prince, zatímco Spojené státy v Radě bezpečnosti OSN lobbují za autorizaci „mezinárodní bezpečnostní mise“ v Haiti. USA a Kanada poslaly represivní haitské policii obrněná vozidla a další vojenský materiál, což někteří pozorovatelé chápou jako předzvěst vojenské intervence. Nicméně každý, kdo je alespoň trochu obeznámen s historií vztahů mezi USA a Haiti, snadno pochopí, proč desítky tisíc Haiťanů odmítají jakoukoli další intervenci pod vedením Bílého domu.
Vzájemné
vztahy mezi Washingtonem a Port-au-Prince jsou symbolizovány sledem tragických
a bolestných událostí, jejichž primárními oběťmi byli a stále jsou nemajetní
Haiťané. Haiti se v roce 1915 stalo terčem mariňácké
invaze nařízené prezidentem Woodrowem Wilsonem, který si tolik zakládal na sebeurčení národů
– kupříkladu Československa – což ovšem neplatilo pro tuto malou zemi v Karibiku. Okupační správa trvající 19 let nastolila systém
nucených prací, zřídila pracovní tábory, zatímco
američtí mariňáci připravili o život nejméně 15 000
Haiťanů. Země se stala příslovečným eldorádem pro
americké koncerny. Bílý dům v Haiti o dvě dekády později celá desetiletí
podporoval vládu brutálního klanu Duvalierů,
který za sebou zanechal 60
tisíc zavražděných a rozkradenou zemi.
Když v prezidentských volbách v roce 1990 zvítězil populární kandidát Jean-Bertrande Aristide, proamerické elity proti němu o rok později zosnovaly puč a zemi opět zachvátil chaos a násilí. Prezident Clinton se v roce 1994 rozhodl v Haiti „nastolit demokracii“ a opět dosadil Aristida na prezidentský stolec – ovšem s podmínkou, že se Haiti podrobí politice úsporných opatření naordinovaných Světovou bankou. Aristide byl podruhé svržen v roce 2004, tentokrát během převratu zorchestrovaného ve Washingtonu a Paříži, a nakonec nalezl politický azyl v Africe.
Není tudíž divu, že některé hlasy přirovnávají případnou Američany vedenou intervenci ke žháři, který má být povolán k hašení rozsáhlého požáru.
Haiti se od roku 2004, tedy již 18 let, nachází pod de facto okupační správou OSN a USA, již charakterizují závažné lidskoprávní excesy, brutální sexuální násilí (hovoříme o desítkách tisíc zavražděných a znásilněných) a epidemie cholery. Lidé, kteří v těchto dnech ve stále větším počtu protestují v ulicích Port-au-Prince, srdnatě čelí policejnímu násilí a paramilitárním jednotkám. Požadují dodržování základních lidských práv, vystupují proti bující korupci a plundrování veřejných zdrojů. Mezi jejich další požadavky patří ukončení okupace země pod hlavičkou USA a OSN, rezignace pravicového prezidenta Ariela Henryho, zrušení neoliberálních reforem, snížení cen základních komodit, včetně paliva a potravin, zvýšení mezd apod.
Západní sdělovací prostředky krizi v Haiti vesměs zužují na řádění násilných gangů, jemuž je nutno zabránit, a to i za cenu vojenské intervence. Kupříkladu Washington Post od července 2021, kdy byl usmrcen Henryho předchůdce Jovenel Moïse, zveřejnil osm editorialů volajících po další americké intervenci na Haiti. Samotný problém haitských gangů však nelze planě paušalizovat, neboť jednotlivé gangy se od sebe liší: některé se chtějí politicky angažovat, další blokují přístav v Port-au-Prince a jiné dokonce spolupracují s vládou a policií. Zdá se však, že Bílý dům má největší problém s gangem FRG9, který usiluje o politickou participaci. Podle výkonné ředitelky organizace Haitian Bridge Alliance Guerline Jozef je fenomén gangů importován ze zahraničí a nemá v Haiti žádnou tradici. Ostatně země, jež byla dlouhé dekády vystavena drancování převážně amerických koncernů a jejíž zemědělství bylo podkopáno importem subvencované rýže ze Spojených států, je rozhodně mnohem náchylnější k násilnostem než stát se stabilní ekonomikou.
Ať již stále intenzivnější krize v Haiti dopadne jakkoli, tamní občanské organizace společně s demonstrujícími odmítají vměšování cizích států do záležitostí své země. Mnozí Haiťané, kterým není lhostejný osud jejich vlasti, upřednostňují domácí řešení celé škály problémů, před další „humanitární intervencí“.
Diskuse