Když se organizovaný zločin stane vládou

4. 11. 2022

Muhammad bin Salmán, korunní princ Saúdské Arábie; Si Ťin-pching, prezident Číny; a car Vladimir Putin mají spoustu věcí společných. Přidejte na seznam tuto: Všichni tři bojují proti korupci. Diktátoři po celém světě to dělají. Není divu, že našli spoustu korupce. Někteří z obviněných byli odsouzeni k smrti a většina ostatních byla odsouzena k dlouhým trestům ve vězení.

Neexistuje však žádný důkaz, že by se v důsledku toho globální korupce snížila. Tyto protikorupční kampaně jsou spíše preferovanou záminkou pro autokratické vlády, jak se zbavit svých odpůrců. A i když je vítězství v boji proti korupci málo, její mutace jsou stále viditelnější. K tomu, co vnímáme jako "normální" korupci, musíme nyní přidat kleptokracii a navrch ještě mafiánské státy.

"Normální" korupce je transakční. Dochází k ní, když soukromý občan nebo organizace podplatí veřejného činitele, aby získali výhodu. Je to dopravní policista, který výměnou za platbu vynechá pokutu za překročení rychlosti, nebo realitní developer, kterému tajná provize městskému úředníkovi umožní přidat k rozestavěné budově několik dalších pater, nebo dodavatel, který slíbí ministru financí 10 % zlevnění velké státní zakázky. Toto je klasická korupce, verze 1.0, kterou lze nalézt ve větší či menší míře téměř všude, od Rakouska po Zimbabwe.

Klasická korupce je samozřejmě škodlivá a je třeba ji držet na uzdě. Jde o chronické onemocnění, které oslabuje společnost.

Bohužel, v mnoha zemích zachází korupce mnohem dále. Jedná se o národy řízené kleptokraty (z řeckého klepto, pro krádež, a kratos, vládce). Jde o systém, kdy prezident, premiér nebo panovník využívá zdroje národa, jako by byly jeho vlastní, a rozděluje je mezi své příbuzné, spolupracovníky, politické spojence a vysoké vojenské důstojníky.

Viděli jsme kleptokracii na všech pěti kontinentech: od "Baby Doc" Duvaliera po Kazachstán Nursultana Nazarbajeva. Mnoho z těchto kleptokratů udržuje své lidi v nouzi, zatímco kradou národní bohatství. Ale ne všichni. Klasický kontrast je mezi Mobutu Sese Sekem, krvežíznivým kleptokratem ze Zairu (nyní Demokratická republika Kongo) v letech 1965 až 1997, a Suhartem, indonéským diktátorem v letech 1967 až 1998. Jejich období u moci se téměř shodují. Bylo těžké říct, kdo z nich byl větší zloděj. Suharto ale dovolil Indonésii, aby se pod jeho vládou rozvíjela, zatímco Mobutu udělal opak. Reálný příjem na hlavu Indonésanů se tak během Suhartova období zvýšil dvacetkrát, zatímco příjem Konžanů za stejných 30 let klesl o 25 %.

Jakkoli se může kleptokracie zdát zničující, není to typ korupce, kterého bychom se měli nejvíce obávat. Některé země zacházejí ještě dále, aby se staly mafiánskými státy. V těchto zemích korupce přechází ze zdroje nezákonného obohacování pro vládce a jejich kumpánů k tomu, aby byla využívána jako další nástroj pro státnictví. V Putinově Rusku, Madurově Venezuele a El Sisiho Egyptě vládci využívají korupci jako páku ke zvýšení své moci doma i v zahraničí. Státy mafie vykazují korupci v té nejničivější podobě. Korupci 3.0. Už nejde o zločinecké skupiny ovlivňující vládu zvenčí, aby vydělaly peníze, ale o přesunutí sídla korupce do sídla samotné vlády.

Vladimir Putin například používá postavy jako Jevgenij Prigožin, šéf Wagnerovy skupiny – žoldnéřské armády – k provádění špinavé práce Kremlu po celém světě. Od svých skromných začátků jako Putinův kuchař – nebo šéf cateringové společnosti, která tuto práci zajišťovala – Prigožin stoupal v hierarchii moci a bohatství po boku ruského vůdce, až se stal jeho klíčovým spolupachatelem. Ponurý záznam porušování lidských práv, kterého se dopustila skupina Wagner, nyní neponechal Putinovu kuchaři jinou možnost, než pokračovat v podpoře zkorumpovaného vůdce napořád.

Když mluvíme o korupci, pak je důležité upřesnit, o kterém z těchto projevů je řeč. Všechny tři jsou škodlivé, ale druhý je mnohem škodlivější než první a třetí mnohem více než druhý.

Korupce 3.0 používaná autokratickými vládami na podporu jejich geopolitických strategií je hrozbou, na kterou svět nemá účinnou reakci. Mafiánské státy nejsou problémem pouze pro soudce, státní zástupce a policisty, ale také hrozbou pro světové demokracie a mezinárodní bezpečnost.

Zdroj v angličtině: ZDE