Moldavsko je v eskalačním plánu Moskvy jen první dominovou kostkou

17. 3. 2023

čas čtení 6 minut
Ruské úsilí o vytvoření nestability v Moldavsku a odtrženecké oblasti Podněstří se opírá především o dezinformační kampaně, upozorňuje profesor Stefan Wolff.

Jedním z důsledků ruské války na Ukrajině je skutečnost, že Kreml ztratil velkou část svého vlivu v bývalých sovětských zemích. To vytváří příležitosti k omezení schopnosti Moskvy využít své kdysi dominantní role k prosazování svých válečných cílů.

Znamená to však také, že Rusko pravděpodobně zvýší sázky a pokusí se eskalovat napětí a konfrontaci v celém regionu.

V posledních několika týdnech bylo Moldavsko v centru těchto snah Kremlu. A to jen naznačuje, jak si Rusko představuje další fázi své konfrontace se Západem.

Ještě před začátkem války na Ukrajině se objevily náznaky, že země Střední Asie začínají silněji prosazovat své individuální a kolektivní zájmy, což je trend, který se od února 2022 zrychlil.

Je pozoruhodné, že jak rostla role Číny v regionu, zčásti v důsledku vakua vytvořeného Ruskem, USA oživily své vztahy s klíčovými partnery ve střední Asii, zejména s Kazachstánem a Uzbekistánem, což je další známka slábnoucího postavení Ruska.

Na jižním Kavkaze Turecko zpochybnilo někdejší ruskou dominanci v regionu. Ankara otevřeně podpořila Ázerbájdžán v konfliktu s Arménií (ruským klientem) o Náhorní Karabach.

Turecká kontrola nad klíčovou infrastrukturou plynovodů, jako je transanatolský plynovod, který spojuje ázerbájdžánský region Shah Deniz s evropským transjadranským plynovodem na řecko-turecké hranici, poskytuje kritickou alternativu k ropě a plynu – buď z Ruska, nebo přes Rusko.

Evropská unie zároveň hraje aktivnější úlohu prostředníka v konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem. To je velká škoda utrpěná Moskvou, která bývala klíčovým mocenským zprostředkovatelem v tomto konfliktu.

Meze ruského vlivu vyšly nedávno najevo v Gruzii. Tamní vláda musela po třech dnech stále násilnějších protestů v parlamentu stáhnout návrh zákona, který by vážně omezil občanské a politické svobody způsobem, který děsivě připomíná ruský zákon o zahraničních agentech.

O kus dál se zdá, že Rusko na Balkáně také přehnalo svou hru. Srbská vláda – jeden z dlouhodobých spojenců Moskvy v regionu – v únoru neváhala zakročit proti prokremelským demonstrantům, kteří se pokusili zaútočit na vládní budovy v hlavním městě Bělehradě.

Dole, ale ne ze hry

Vzhledem k nákladům na válku na Ukrajině může být Rusko omezené v rozsahu, v jakém dokáže tuto ztrátu vlivu zastavit – nebo dokonce zvrátit. Bylo by však chybné a nebezpečné podceňovat ruské úsilí v tomto směru.

To je již nějakou dobu zřejmé v Moldavsku. Zde bylo Rusko zapleteno do dlouhodobých destabilizačních snah zaměřených na podkopání prozápadní vlády Maii Sandu a zmaření úsilí země o vstup do EU.

Ruské úsilí o vytvoření nestability v Moldavsku a v odtrženeckém regionu Podněstří se opírá především o dezinformace formou šíření fám, jako je myšlenka, že Moldavsko a Ukrajina plánují invazi do Podněstří.

Kreml také dokázal využít hospodářské krize v Moldavsku – vyvolané raketově rostoucí inflací způsobenou válkou na Ukrajině – a zpochybnit kompetentnost vlády a legitimitu jejího proevropského kurzu.

Moskva také hrála na nejistotu, když tvrdila, že bezprostředně hrozí ukrajinský útok na Podněstří nebo že Ukrajina použila "špinavou bombu" na odtrženém území. Zároveň však existuje nebezpečí, že jakékoliv vojenské prostředky, které Rusko kontroluje v Podněstří, by mohly být použity k vytvoření druhé fronty ve válce proti Ukrajině.

I když je to stále nepravděpodobné, donutilo to Ukrajinu soustředit část svých sil na hranici s Podněstřím. Kdyby nic jiného, existuje nebezpečí neúmyslné eskalace, která by mohla rychle zachvátit Podněstří a Moldavsko a vtáhnout do toho Ukrajinu a sousední Rumunsko – člena NATO a klíčového spojence vlády Sanduové s hlubokými historickými vazbami na Moldavsko.

Scénář pro "horizontální" eskalaci?

Rusko do svých destabilizačních snah v Moldavsku hodně investovalo. I když se může zdát, že tato investice nebyla příliš návratná, byl by to špatný závěr. Moskva zjistila, že je relativně snadné využít frustrace mnoha obyčejných Moldavanů šířením narativu, který svaluje vinu a zhoršuje strach a nejistotu.

Rusko pečlivě využívá vztahů se zavedenými a vznikajícími ochotnými spojenci v moldavském politickém establishmentu, jako je Irina Vlah, nedávno zvolená vůdkyně moldavského autonomního Gagauzského regionu, a promoskevská opoziční strana Šór. To znamená, že Kreml udržuje nepřiměřený škodlivý vliv v zemi se slabými institucemi.

Tyto ruské vlivové páky jsou prominentní v Moldavsku, ale existují i jinde. Nedávné nezdary, například v Gruzii, neznamenají, že se Rusko bude v budoucnu vyhýbat opětovnému využití tohoto vlivu.

Právě naopak, dokonce i porážka, kterou utrpěla proruská koalice politických stran Gruzínský sen kvůli staženému zákonu o "zahraničních agentech", vyhovuje zahraničněpolitické agendě, která investuje především do destabilizace.

Nestabilní postsovětské sousedství možná není první volbou Moskvy, ale z pohledu Kremlu je stále vhodnější než takové, kde je Rusko obklopeno silnými, dobře spravovanými zeměmi s prozápadní orientací.

Taková vyhlídka nevěstí nic dobrého pro země, které jsou ekonomicky nebo vojensky silně závislé na Rusku, včetně Arménie, Kyrgyzstánu a Tádžikistánu. Nevěstí to nic dobrého ani pro země s významnými etnickými ruskými komunitami, jako je Kazachstán – nebo dokonce členské státy NATO Lotyšsko a Estonsko.

O to významnější jsou současné události v Moldavsku. Je-li toto zkušební provoz nové verze starého ruského scénáře destabilizace sousedství, je o to důležitější Kreml v Moldavsku zastavit.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3952

Diskuse

Obsah vydání | 20. 3. 2023