Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Pokud u nás nezačne fungovat systém odměňování více za kvalitu práce, nemůže se stát, že některé důležité profese buď zaniknou nebo ztrouchniví?

14. 4. 2023 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 3 minuty

Pár modelových, samozřejmě jen zcela fiktivních případů:

Představte si lékaře na klinice, který není šikovný, jeho pacienti trpí či umírají více, než by museli, kdyby pracoval líp. Na stejném oddělení již léta uklízí starší paní. Lékař má plat třeba 80 tis. a ona třeba 17. Za panem doktorem zůstává temná čára, za uklízečkou vyglancované oddělení. Je to fér? Neříkám, že lékař by měl brát stejný plat jako uklízečka, kdo a proč by potom studoval, ale neměl by odměňovací systém zařídit, že třeba ta nejlepší skvělá uklízečka bude mít srovnatelný plat s naprosto neschopným (škodlivým) lékařem? Tedy oba třeba 30 tisíc hrubého?

Byť kde kdo bude hlásat opak, existuje i řada schopných úředníků. Prostě takových, kteří na lidi nevrčí a snaží se jim spíše pomoci i nad rámec svých povinností. Myslím takové ty úředníky uprostřed „polního bojiště“. Ani ti nejzkušenější a nejlepší z nich ale nikdy nedosáhnou na plat řekněme třeba méně schopných či neschopných (škodlivých) některých politiků (například starosta, hejtman, poslanec, senátor, ministr...). Je to dobře?

V nějaké soukromé firmě s neschopným vedením se dělník může strhat, aby napravil neschopnost managementu dobře zorganizovat práci. Neměl by takový dělník mít srovnatelný plat se svými (škodlivými) šéfy, kteří vedou firmu tam, kde by ji nikdo nechtěl mít? Atp.

Základní vizí dnešní doby by měla být snaha přivírat nůžky rozevírající se mezi bohatstvím a chudobou. Vláda musí co nejdříve pochopit, že tou nejlepší možností jak financovat bohulibá plnění státu (včetně důchodů) je lepší přerozdělení bohatství. To, co jsem naznačil je jedna z mnoha možností, jak tuto vizi naplňovat. Další je samozřejmě progresivní zdanění příjmů - v Česku zejména nad 160 tis. / měsíc. Daň z reálného bohatství - například tvrdě progresivní zdanění nemovitostí (další dům, větší dům) i progresivní zdanění vlastnictví aut (další auto, drahé auto). Dokážu si představit i progresivní danění bankovních vkladů.

Můžeme začít třeba používat přesnější pojem - daň z luxusu. Když se mluví o bohatsví, těžko si někdy představujeme hranici, u luxusu je to o poznání snazší.

Ve výrobní sféře by měla být kvalitně připravena daň z práce vykonané umělou inteligencí či roboty, protože část takto vydělaných peněz se logicky musí vrátit do systému státu, ze kterého právě touto modernizací byla odčerpána někdejší reálná či teoretická pracovní místa.

Zdá se mi, že naše vláda pomalu končí... i když o tom možná ještě neví. Zkrátka proto, že není možné donekonečna okrajovat výdaje pro „potřebné“ a „nepotřebné“ ponechat v klidu jejich luxusu. Také není možné donekonečna nechat odcházet výdobytky práce vykonané v Česku do zahraničí. Nemyslím si, že by Češi obecně řečeno vytvářeli málo hodnot. Jen jsem přesvědčený, že z výdobytků této práce často (de facto neoprávněně) tyjí občané jiných zemí.