Jak v britském kapitalismu nic nefunguje - podobnost s ČR čistě náhodná?

3. 9. 2023

čas čtení 7 minut
Česká vláda snižuje výdaje na školství a na infrastrukturu. Skončí jako Británie. Ekonomické škrty jsou absolutní cestou do pekla, upozorňují ekonomové. Marně. - Komentátor Will Hutton:

Chaos v letecké dopravě, rozpadající se beton ve školních budovách, padající stropy v učebnách. Železnice a zdravotnictví ochromeny stávkami: chmurné příznaky britské nemoci

Dlouhodobý nedostatek investic způsobil, že britská infrastruktura je v troskách. Místo toho jsme obětí hrozivých následků událostí, které bychom měli mít pod kontrolou

V 21. století nejsou cestou k prosperitě nižší, ale vyšší daně, za které se kupuje infrastruktura, spravedlnost, výzkum a vývoj a vysoká kvalifikace

Britský národní neduh spočívá v tom, že nic nefunguje a že se země rozpadá. Dvě nedávné epizody zachytily chmurnou náladu. V pondělí došlo k několikahodinovému výpadku národních letových provozních služeb (Nats), které se dostaly do krize v důsledku zadání malého množství nesouhlasících údajů, což způsobilo chaos v britské letecké dopravě, 1 600 letů bylo zrušeno a mnoho dalších mělo zpoždění a život statisíců vracejících se dovolenkářů byl narušen. A ve čtvrtek, několik dní před začátkem nového školního roku, jsme se dozvěděli, že více než 100 škol bude zcela nebo částečně uzavřeno kvůli obavám, že by se lehký beton, z něhož jsou vyrobeny, mohl zřítit.


Tyto události mají společné kořeny: zdůrazňují nedostatečnou systémovou odolnost velké části britské infrastruktury a neochotu plánovat nepředvídatelné události, takže reakce na neočekávané poruchy jsou ad hoc a za pochodu. A když se něco pokazí, jsou postupy pro nápravu a odškodnění chabé - v těchto případech organizované tak, aby se minimalizovala povinnost péče o školáky a rodiče a o letecké společnosti a cestující. Naprosto chybí odpovědnost. Buďte si jisti, že totéž platí pro mnoho dalších věcí.

Britské letové provozní služby Nats tvrdí, že zjistily, jak jeden nesprávně vyplněný letový plán  narušil celou jejich počítačovou síť. Slibují, že se to už nikdy nebude opakovat a že systémy, které řídí tolik letadel využívajících britský vzdušný prostor, "jim závidí celý svět". Je to stejné ješitné vychloubání, jakému čato propadají konzervativní ministři, když se snaží vysvětlit nejnovější debakl s brexitem: všichni vědí,  že je to zoufalý a jistý signál, že jsme všechno možné, jen ne objekt závisti světa.

Cestující, jejichž cesty trvaly o řadu dní déle, než se očekávalo, jsou právem rozzuřeni, stejně jako letecké společnosti, které byly nuceny přesunout letya stálo je to nejméně 100 milionů liber. Málo se však připomíná rozsah katastrofy, kterou se podařilo jen o vlásek odvrátit. Letadla, která nevzlétnou, jsou alespoň v bezpečí, ale ta, která jsou ve vzduchu, mají omezené množství paliva - nemohou donekonečna kroužit a čekat na pokyny, kdy a kde mohou přistát. Riziko havárie nebo srážky se náhle stává velmi reálným. Nestačí mít záložní systém, který nelze provozovat z obavy, že by mohl být poškozen stejným virem, který zasáhl operační systém v první linii. Bezpečné létání vyžaduje, aby existoval samostatný záložení systém a byl schopen okamžitě převzít plnou zátěž letových informací.

Kromě toho by letové služby  Nats neměly mít možnost zůstat stranou ohledně nároků na odškodnění: možnost tak učinit je totiž odrazuje od provedení nezbytných investic - z nichž 49 % bude muset financovat vláda jako vlastník 49 %   kapitálu. Jedná se o monopolního poskytovatele klíčové veřejné služby. Pokud selže, měla by vláda vzniklé ztráty kompenzovat. Výrok premiéra  Rishiho Sunaka - řekl, že letecké společnosti by měly přijmout svou odpovědnost vůči cestujícím - byl šíleně mimo mísu. 

O to tu vůbec nejde. Jde o to, proč se to stalo, o rozsah kompenzací a o odmítnutí vlády přijmout odpovědnost. Podobně je tomu se školami, z nichž u 104 bylo nově oznámeno, že jim hrozí propad stropů a musí se na určitou dobu zavřít. Učinit tak jen den před začátkem nového školního roku je nehorázné a svědčí to o absolutním selhání péče o školskou infrastrukturu. Vzdělávání, jehož reálné výdaje budou do roku 2024/5 stále pod úrovní roku 2010, je poslední z  priorit konzervativců. 

Podle důležitého dokumentu Jagjita Chadhy a Issama Samiriho pro Productivity Institute činily v letech 1949-1978 v Británíi čisté investice do veřejného sektoru v průměru 4,5 % HDP. V letech vlády Margaret Thatcherové pak prudce klesly na nulu a za vlády New Labour se z těchto hlubin vyšplhaly až na téměř 3 % HDP v roce 2010. Za pozdější vlády konzervativců jejich škrty vyvolaly další prudký pokles, od kterého seinvestice  pohybují kolem 2 % HDP.

Celkově se míra investic veřejného sektoru od roku 1979 do roku 2021 pohybovala na méně než poloviční úrovni než v předchozích 30 poválečných letech. Kumulativně (i s přihlédnutím k privatizaci) to znamená ochromení britských  veřejných služeb.

Ve Francii, která je arcireprezentantem "ekonomické mrtvoly EU", k níž jsme byli podle zastánců brexitu připoutáni, jsou veřejné investice za posledních 20 let o polovinu vyšší než v Británii. Výsledkem je, že země funguje - od sítě vysokorychlostních vlaků až po povinný zápis tříletých dětí do mateřských škol. Díky štědrému sociálnímu systému a kolektivnímu vyjednávání je ve Francii mnohem méně chudoby než v Británii - a investice do výzkumu a vývoje se také vyplácejí, protože Francie registruje dvakrát více patentů než Británie V první stovce nejlepších světových firem je ve Francii více společností než v kterékoli jiné evropské zemi. Je pravda, že poměr daní k HDP je 45 % a sociální podmínky na některých zanedbaných předměstích jsou hrozné, ale pokud jde o vyrovnávání úrovně, čtyři nové giga továrny na autobaterie na severovýchodě Francie jsou v ostrém kontrastu s  chabými snahami Británie. Jak by však potvrdilo šest z deseti nejbohatších miliardářů v Evropě (více než v kterékoli jiné zemi), celkový přístup Francie vede k hospodářskému úspěchu. V 21. století nejsou cestou k prosperitě nižší, ale vyšší daně, za které se kupuje infrastruktura, spravedlnost, výzkum a vývoj a vysoká kvalifikace.

Když jsem se v minulých dnech znovu seznámil s knihou Adama Smithe Bohatství národů, zaujalo mě, že by otec politické ekonomie nebyl překvapen úspěchem Francie. Byl zastáncem silného všeobecného vzdělání, progresivního zdanění a "kombinací" (odborů), které zvyšovaly mzdy dělníků - nerovnost považoval za pohromu. Konzervativci v 90. letech 19. století skutečně považovali jeho myšlenky za nebezpečně radikální.

Lék na náš úpadek nám hledí do tváře. Udělejte přesný opak toho, k čemu nabádají téměř všichni konzervativní komentátoři a politici. Znovu si přečtěte Adama Smithe, napodobte Francii, napodobujte keynesiánců z doby 30 let do roku 1979 a investujte do vlastní země. Není to tak těžké.

Podrobnosti v angličtině ZDE

1
Vytisknout
3159

Diskuse

Obsah vydání | 5. 9. 2023