Severní Korea, Rusko a Čína: Rozvíjející se imperiální partnerství

15. 9. 2023

Velká část světa izolovala Rusko kvůli jeho invazi na Ukrajinu. Neustálé útoky Moskvy na civilisty a její jasné porušování mezinárodního humanitárního práva tuto izolaci jen zhoršily. Rusko má nedostatek munice a dalších vojenských dodávek a požádalo o pomoc země se srovnatelnou historií porušování lidských práv: Severní Koreu a Čínu.

Vedoucí delegace z Ruska a Číny se nedávno setkali se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem na přehlídce na oslavu 70. výročí příměří z korejské války z roku 1953. Kim brzy navštívil ruského prezidenta Vladimira Putina ve Vladivostoku.

Slyšíme také o Severní Koreji, která dodává dělostřelecké granáty a další vojenské dodávky do Ruska, o Číně, která Rusku dodává technologie a komponenty dvojího užití, a o tom, že Rusko navrhuje společná cvičení se Severní Koreou a Čínou.

Rozvíjející se imperialistické partnerství

Aliance a partnerství, kterých se Spojené státy účastní, se zaměřují na obranné cíle. To není případ tohoto vznikajícího třístranného partnerství. Ruský prezident Putin se snaží dobýt Ukrajinu a učinit z ní "součást obnoveného ruského impéria". Čínský prezident Si Ťin-pching usiluje o regionální, ne-li globální dominanci do roku 2049. Severokorejský premiér Kim usiluje o sjednocení Koreje pod severokorejskou kontrolou. Stručně řečeno, tyto tři země mají imperialistické cíle.

Čína a Severní Korea dosud nezahájily velké války, aby dosáhly svých cílů. Obě země však vedou aktivní informační kampaně a Čína přijala agresivní ekonomická opatření, aby rozšířila svůj vliv po celém světě. Iniciativa Pásu a stezky ukazuje úsilí Pekingu zajistit si ekonomický vliv. Úroveň obchodu, který Čína navázala s Jižní Koreou, Austrálií a mnoha dalšími zeměmi, je dalším příkladem tohoto úsilí.

Povaha čínského vlivu se stala jasnou, když Peking v letech 2010-2022 nesčetněkrát použil ekonomický nátlak, včetně snahy přimět Austrálii, aby ukončila vyšetřování původu COVIDu-19, a tlaku na Jihokorejskou republiku, aby zastavila nasazení systému protiraketové obrany.

Rusko bylo agresivnější, částečně proto, že pád Sovětského svazu byl pro Rusy velkou psychologickou ranou. Tento kolaps změnil Rusko ze supervelmoci mnohem menší stát. Poté, co se Putin snažil obnovit ruskou moc, v roce 2014 obsadil části Ukrajiny a roky dohlížel na zástupnou válku na Ukrajině. Putinovi pak zřejmě došla trpělivost a loni provedl úplnou invazi na Ukrajinu. Ruské síly zpočátku dosáhly velkých pokroků, částečně kvůli své naprosté brutalitě a částečně proto, že západní reakce byly utlumeny ruskými hrozbami jaderné eskalace. Ale k překvapení mnohých byly ukrajinské síly nakonec schopny zastavit ruský postup a výrazně jej odrazit. Tyto neúspěchy pramenily ze špatného ruského vojenského a logistického plánování, nízké bojové připravenosti a dalších nedostatků, které byly pro mnohé překvapením, zřejmě včetně Putina.

Konflikt na Ukrajině je významnou výzvou pro Spojené státy a jejich spojence a partnery. Pokud nebudou Putinovy síly zastaveny, mohl by pracovat na dalším rozšiřování ruského impéria. Jasné ruské selhání na Ukrajině by však mohlo vést k pádu Vladimira Putina a ten může být připraven konflikt podstatně eskalovat, aby takovému výsledku zabránil.

Své nezdary se teď snaží překonat nebo jim alespoň zabránit tím, že vyhledá pomoc v Číně a v Severní Koreji.

Rizika třístranného imperialistického partnerství

Existují nejméně čtyři hlavní rizika, která toto rozvíjející se trilaterální imperialistické partnerství představuje.

První je, že podstatná severokorejská a čínská pomoc Rusku by mohla prodloužit válku na Ukrajině a podstatně zvýšit způsobené škody a válečné náklady. Ruské úmyslné útoky na civilisty a civilní infrastrukturu jsou válečnými zločiny s humanitárními náklady, které jsou nepřijatelné a musí skončit. Navíc čím déle budou západní země potřebovat podporovat nezávislost Ukrajiny, tím více budou vyčerpávat své vlastní vojenské vybavení a zásoby a posílat je na Ukrajinu.

Za druhé, Čína a Severní Korea by mohly dělat víc než jen posílat vybavení a zásoby na Ukrajinu. Mohli by také vyslat některé vojenské pracovníky a dokonce i technické odborníky. To přemění Ukrajinu v rusko-čínsko-severokorejskou laboratoř pro zkoumání a vylepšování různých zbraní a taktik ve skutečném válčení. To není nepodobné tomu, co se stalo se španělskou občanskou válkou před 2. světovou válkou. Výsledkem bude pravděpodobně zlepšení vojenských schopností všech tří zemí, což je učiní v budoucích konfliktech letálnějšími.

Za třetí, protože všichni tři členové trilaterálního imperialistického partnerství usilují o kontrolu nad územím za svými současnými hranicemi, mohou se v určitém okamžiku rozhodnout zahájit války současně. Tím, že by současně zaútočili, by vyvinuli maximální tlak na vojenské síly svých protivníků, podobně jako to dělaly mocnosti Osy na počátku 2. světové války. Spojené státy, znepokojené možností mnohonásobných válek, po desetiletí dimenzovaly své vojenské síly tak, aby byly schopny reagovat na dvě velké války současně. Administrativa George W. Bushe tento požadavek upravila tak, že na jednom bojišti zvítězí a v jiném se udrží. Spojené státy však takové schopnosti neudržely po mnoho let. Vyhlídky na vedení tří velkých válek na bojištích současně se zdají být daleko za současnými vojenskými schopnostmi USA, zejména s vyčerpanými zásobami vojenského vybavení a munice.

A konečně, protože všichni tři tito partneři vlastní jaderné zbraně, každá velká válka, kterou rozpoutají, má významnou možnost použití jaderných zbraní. Zatímco konvenčně-jaderná integrace byla součástí amerického vojenského plánování v roce 1980, od konce studené války nebyla prováděna příliš vážně. Pokud Spojené státy nebudou připraveny na tento druh války, existují významné vyhlídky, že jaderná výměna by mohla vést ke globální jaderné katastrofě.

Jak mohou Spojené státy a jejich spojenci reagovat?

Neexistují jednoduché způsoby, jak čelit rozvíjejícímu se partnerství Rusko-Čína-Severní Korea. Koneckonců, vojenské údery proti severokorejským a čínským vojenským dodávkám na cestě do Ruska by mohly eskalovat již tak velmi vážnou válku.

Existují však možnosti, které je třeba zvážit, a kroky, které je třeba podniknout.

Prvním krokem je, aby Spojené státy a jejich spojenci pracovali na lepším pochopení budoucnosti válčení, včetně obrovské nejistoty v ní. Tyto země se řádně nepřipraví na budoucí válku nebo ji neodradí, pokud ji nebudou moci nejprve charakterizovat.

Výzva je jasná. Kolik expertů přesně předpovědělo válku na Ukrajině, kdy byl ruský postup zastaven a Ukrajina zahájila významnou protiofenzívu? Kolik z nich očekávalo použité zbraně, včetně novějších zbraní, jako jsou sebevražedné drony? Kolik bylo odhalených klíčových zranitelností? Kdo jasně viděl roli ruského jaderného stínu v omezování vnější pomoci, zejména v počátcích? Mysleli si mnozí, že konflikt bude trvat tak dlouho? Všechny tyto faktory jsou nezbytné pro definování vojenských požadavků a je třeba jim porozumět. Zatímco studie probíhají a získáváme ponaučení, větší úsilí je oprávněné, zejména pokud jde o konvenčně-jadernou integraci.

Za druhé, Spojené státy musí pokračovat ve vývoji nových vojenských schopností, které jim umožní střetnout se s Ruskem, Čínou a Severní Koreou za cenu, kterou si USA mohou dovolit. Nově oznámená iniciativa Replicator je jedním z příkladů schopnosti, která využívá kulturní síly americké armády, jako jsou špičkové technologie, stejně jako využití silné iniciativy amerického vojenského personálu. Všimněte si, že takové schopnosti nejsou jen novou technologií. Zahrnují také strategii, taktiku a operační umění potřebné k řešení potenciálních hrozeb.

Za třetí, Spojené státy by měly zvážit vytvoření nových požadavků na vojenskou sílu, které by reagovaly na rozvíjející se hrozby. Washington musí určit americké síly, které se budou muset vypořádat s jakoukoli válkou zahájenou Ruskem, Čínou a Severní Koreou. Spojené státy se samozřejmě zdráhají takové požadavky zavádět, protože si uvědomují, jak drahé by byly. Jak ale Ukrajina zjistila, adekvátní obranný rozpočet je sice před válkou těžko dostupný, avšak náklady na nedostatečný obranný rozpočet mohou být mnohem vyšší, neodradí-li protivníka od zahájení války. A cena, kterou Ukrajina platí, není ničím ve srovnání s tím, co by svět musel zaplatit, pokud by budoucí válka zahrnovala použití jaderných zbraní. Spojené státy si nemohou dovolit dovolit, aby se zdálo, že jsou nedostatečně vojensky kapacitně vybaveny do takové války.

Za čtvrté, Spojené státy a jejich spojenci by mohli vyvinout ekonomické a informační operace, aby čelili severokorejským a čínským dodávkám posílaným na Ukrajinu. Všechny zúčastněné severokorejské společnosti a finanční instituce, které je podporují, by měly podléhat ekonomickým sankcím. Na Čínu a Severní Koreu by měl být vyvíjen značný mezinárodní tlak, aby narušily přepravu dělostřeleckých granátů a dalších předmětů. Existují určité důkazy, že odhalení a varování Severní Koreje před dodávkou dělostřeleckých granátů do Ruska minimalizovalo to, co Pchjongjang dosud poslal. Pchjongjang by mohl reagovat na mezinárodní tlak, pokud se ukáže, že severokorejské dělostřelecké granáty byly použity k úmyslnému zabíjení civilistů na Ukrajině, čímž by se Severní Korea stala spolupachatelem ruských válečných zločinů.

Alternativně, pokud bude severokorejské dělostřelectvo nakonec použito proti Ukrajině, může se ukázat, že je extrémně nekvalitní, což by bylo velkou ostudou pro domácí obraz Kimova režimu, jakmile takové informace uniknou na sever. O kvalitě severokorejského dělostřelectva se toho moc neví, kromě jeho výkonu proti ostrovu Jonpchjong v roce 2010. Sever se pokusil vypálit na ostrov 300 až 400 dělostřeleckých granátů a raket. Ale jen 170 jich bylo viděno ve vzduchu a jen 80 zasáhlo velký ostrov, z nichž 20 selhalo. Kvalita se od té doby možná zlepšila, ale pokud ne, měl by se tento neuvěřitelně špatný výkon stát středem pozornosti informačních operací. Bylo by důležité poskytnout rozsáhlé veřejné pokrytí selhání severokorejského dělostřelectva, což by zvýšilo pravděpodobnost, že informace uniknou do Severní Koreje. Takové příběhy mohou také přimět ruské vojáky, aby trvali na tom, že nechtějí používat severokorejské dělostřelecké granáty a rakety.

Za páté, Spojené státy a Jižní Korea by mohly být schopny využít přítomnosti jakéhokoli severokorejského personálu na Ukrajině k zasílání zpráv zpět severokorejské elitě. Takový personál by téměř jistě pocházel z elitních rodin, protože Severní Korea by chtěla vyslat pouze spolehlivý personál, u něhož je nepravděpodobné, že by zběhl. Ti samí lidé mají tendenci konzumovat jakékoliv produkty západní komerční zábavy, která jsou schopni získat, což naznačuje užitečnost rozptýlení USB disků v oblastech, kde severokorejský personál operuje. Zatímco někteří severokorejští bezpečnostní pracovníci se mohou pokusit tento materiál shromáždit a zničit, jiní by se z toho mohli těšit. Pokud bude Kim pokračovat v posílání dělostřelectva do Ruska, Spojené státy by také mohly pohrozit dodávkami takových USB disků do Pchjongjangu. Kim považuje takový materiál za zlou rakovinu, která by mohla způsobit kolaps jeho režimu, takže tento neortodoxní přístup ho může přimět k zamyšlení.

A konečně, třebaže se Rusko, Čína a Severní Korea v mnoha ohledech mohou jevit jako přirození spojenci, v jejich vztazích existují trhliny, jichž lze využít. Například Čína nedávno vydala mapu, která zahrnuje některá ruská území jako součást Číny. Západní mocnosti by měly na tuto otázku zaměřit globální pozornost a pravidelně žádat Čínu, aby ji vysvětlila. Alternativně může Rusko zjistit, že Severní Korea chce výměnou za své dělostřelecké granáty víc, než je Rusko ochotno poskytnout. Po tvrdých jednáních, pokud se severokorejské dělostřelectvo ukáže jako nekvalitní, nebo pokud některá z technologií poskytnutých Severní Koreji Ruskem selže, bude to představovat příležitost pro informační operace. Čínské plány na regionální a globální nadvládu by nakonec zahrnovaly nadvládu nad Ruskem. Pokud Čína poskytne Rusku vybavení a zásoby, lze očekávat, že bude požadovat uznání a platbu za tento příspěvek. Mnozí čínští vojáci budou pravděpodobně vnímat, že jsou v tomto vztahu výše postavenými partnery, a budou požadovat, aby se s nimi tak zacházelo. Úsilí USA a spojenců o správnou charakteristiku čínských cílů a čínských požadavků by mohlo podkopat čínsko-ruské vztahy. Sečteno a podtrženo, toto partnerství může být křehčí, než se na první pohled zdá.

Žádná z těchto akcí není zázračným lékem pro boj proti trilaterálnímu imperialistickému partnerství. Ale Spojené státy a jejich spojenci a partneři musí brát rozvíjející se hrozbu vážně a pracovat proti ní krok za krokem.

Zdroj v angličtině: ZDE