Zastavit potácení a pokles

16. 10. 2023 / Bohumír Tichánek

 

Jedním z nejdůležitějších základů vědy je Pythagorova věta. Má víc uplatnění. Z výpočtů pravoúhlého trojúhelníka vyplyne i umístění bodu na kružnici.

Jednoduché znalosti teorie relativity připomenou souvislost rychlosti pohybu s během času. Zdůvodnění není známo; ta skutečnost je vědě poznatkem zcela základním - postulátem. V tom tuším podobnost se skutečností hmoty, ať už jakkoliv podložené do hloubky.

Nejvyšší známou rychlost pohybu hmoty zobrazuje Minkowského graf.

Teorie relativity upozorňuje na rovnocennost času a pohybu. To plyne z výpočtů, ačkoliv nepoužívaný či neznámý souměrný graf nabízí i jinak. Stoupající přímku, z grafu Minkowského, promění v kružnici. Její průměr stále roste. Názorně ukazuje souvislost času a délky – roste-li přírůstek délky, zpomaluje se čas. A naopak.

Růst kružnice je nutně podložený fyzikální veličinou – spekuluji o časoprostorovém Zdroji, jenž by určoval růst času nebo překonané délky.

Opomíjený graf podkládá výpočet zpomalení času. Osvědčená Lorentzova transformace užívá Pythagorovu větu – což si někdy ani neuvědomíme – s veličinami rychlostí a časem. Rovnici lze převést do tvaru rovnice kružnice. Na osách má veličiny prostorovou délku a čas.

Jednoduché souvislosti pokračují dál. Jsou srozumitelné zvídavému středoškolákovi; alespoň v základech nic složitějšího není. Trocha teorie relativity se uplatnila ve výuce maturitních středních škol, a to od poslední třetiny 20. století.

Hypotetický závěr, ke kterému došlo mé odvozování: časoprostorový Zdroj neustále podkládá náš svět obrovským počtem pulsů. Přesně nekompromisně zapsáno: neustále předkládá zážitky světa v obrovském počtu nejkratších vjemů. Jeden od druhého sousedního se liší tak málo, že získáváme spojitý vjem. Žádnou hmotu k tomu neuvažuji.

*

V začátku 20. století Max Planck uspěl s výpočtem vyzařované energie. Zvolil oddělené kousky energie – fotony. Sám však byl se svým výsledkem nespokojen – kdo by původně ony kousky určil?

Ve 20. letech N. H. D. Bohr předvedl sestavu atomu s elektrony, které krouží jen po několika kružnicích, o předepsaném průměru. Jeho originalita zažila i pochybnost – nezbláznil se snad? Vždyť - kdo by ony kružnice kdysi původně předepsal?

Fyzika se postupně musela zbavovat dřevního poznatku „fyzika nezná skoků“.

Podobnou nutnost tuším i v pulsaci Zdroje, kterou uvažuji.

*

K čemu tento článek? Naše civilizace má pochopit smysl své existence. To může pomoci k jejímu úspěšnému přechodu k lepším vztahům v lidstvu. Navzájem mezi lidmi i většími celky. Provázání v přátelskosti nám dosud schází.

Pak by vzrostla možnost uznávat mnoho propracovaných poznatků náboženského poznání, jež byly převzaté i duchovním, například: Co nechceš, aby ti jiní činili…

Leckteré poznatky jsou odlišné od základu materialismu, který nemá ve svých hodnotách především přetrvání vědomí člověka. Pak může dovolit i politováníhodné užití vody – „po nás potopa“.

Bylo i mnoho materialistů, lidí s ušlechtilými postupy a cíli. Jenže – tak náhodou - neubývá jich? Byli nebo nebyli často vychováni těmi vlivy křesťanství, jež bývají úctyhodné?

*

Popsal jsem, a mnoha grafy podložil, hypotetický základ našeho Vesmíru a to se Zdrojem pulsů (Přiblížení ke konstrukci Vesmíru). Na rozdíl od zavedených přístupů exaktních oborů – matematiky a fyziky – nepoužívá a nepotřebuje iracionální čísla. Tedy nepřesné hodnoty, přesněji - neexistující velikosti, jak lze chápat jejich bezvýsledné výpočty. V technice, ale i ve vědě se používají až po zaokrouhlení na racionální čísla.

Mnoha lidem, vědcům, to pochopitelně postačí a nemají výhrady. Já však nevěřím, že by úplná přesnost byla jen otázkou pro filosofii. I když profesor Rudolf Zahradník mi před lety napsal: „Váš odpor k iracionálním číslům mně trošku (zcela formálně, ovšem) připomíná odpor některých k přibližnému řešení diferenciální rovnice (které ovšem mohu hnát k libovolné přesnosti); já mám z něho naopak radost, protože z hlediska přírodovědeckého či technického je to stejně užitečné, jako řešení přesné.“

Samotná plná přesnost nás neochrání. Důležitější hodnotím otázku, zda máme nad sebou Stvořitelskou civilizaci. Na kterou nutně ukazuje Zdroj pulsů, který zdůvodňuje zpomalování času při pohybu. Podpora její existence by zřejmě přispěla k podstatnému růstu rozumu naší civilizace.

Její existenci však nepodpoří inženýrské grafy, nýbrž až jejich vědecké posouzení. Na to je však věda dosud skoupá. Možná, že k naší společné škodě. Nyní jsem se obrátil svými laickými přístupy poprvé i na Akademii věd sousedního Slovenska.

Chápu, že není jen tak ve vědě zaujmout stanovisko. Na rozdíl od zcela jinak zodpovědné laické práce.

Netuším, zda mé laické obrázky a úvahy budou přepracovány v práci na úrovni vědy.