Nikdy
jsem osobně nečekal, že se moje generace ( jsem ročník 67)
dožije klimatické změny takového stupně rychlosti, která
rozežírá postupně lidské společnosti jako metastáza
rakovinového bujení a s tímto fenoménem jde ruku v ruce rozklad
lidské humanity, která tuto dobu provází.
Zdá
se, že i moje generace si ještě prožije ve stáří asi
zaslouženou cestu pekla nelidskosti, barbarství, obrovského
sobectví, boje národu o zdroje, možná i světovou válku. Mám
strašlivou úzkost, že lidstvo je svými psychopatickými, vlastně
šílenými politiky na tento nejspíše konečný souboj nicoty již
duchovně přichystán svým antihumánním postojem k veškeré
jinakosti a totální ztrátou soucitu k svým bližním. Vždyť my
pomalu oslavujeme z moře vytažené těla mrtvých děti (nemají
zde přece co dělat) a nejsme schopni se občansky postavit té
nesmírně rychlé fašizaci našich duší!
Stejně
jako v konci třicátých let dvacátého století - je především
voličskou většinou oslavována u našich politiků "zleva
doprava" slovní až fyzická hrubost, vulgarita, výsměch,
nadřazenost, hamižnost a já s hrůzou sleduji opakované úmluvy
politiků s politickými gangstery, kteří zastrašováním,
ponižováním, mučením a vražděním zoufalých lidí na útěku
- nám - v tom našem království české malosti - zajišťují
"klid" na práci v milovaných montovnách.
Ta
naše přezíravost nad svými bližními, žijící v rozpadlých,
totálně chudých státech a jejich únik do utečeneckých táborů,
které jim jsme ochotni snad jedině tolerovat - ukazuje na
alarmující selhání lidskosti. Jaká to podobnost s naším,
největším mravním selhání 20 století při útěku židovského
obyvatelstva ze zemí, kde jim postupně hrozila smrt.
Dnes
jim říkáme potupně "migranti" a máme pocit obrovské
kulturní převahy. Z úst nejen českých nacionalistů, zlých
hlupáků fašistické nátury - je přímo znovu cítit "zvířecí
pud" krve a proto ta hrozná nenávist k těmto současným
"běžcům o život". Celé lidské dějiny provází
fenomén uprchlictví a právě nastavení společnosti k nejvíce
bezbranným - je lakmusovým papírkem všech věcí příštích.
Dneska
se láme chléb morálního rozhodování. Za mne, největší česká
novinářka 20 století - Milena Jesenská píše ve své útlé
knize "Stručná zpráva o trojí volbě" možné
typologické přístupy v čase těsně před katastrofou, v době
zatemnění lidskosti:
A, člověk zůstává věrný principu humanity, pomáhá za každou
cenu i proti represi systému člověku v nouzi a tvrdě bojuje proti
totální sobeckosti, která se valí celou společností
B, člověk se přizpůsobí poměrům, raději se dívá stranou a
zavře se do mikrosvěta své malé rodiny, která se stává
obhajobou své servility
C, vědomá, většinou i radostná kolaborace se společenským
zlem, snaha o obrovské hromadění majetku v situaci, kdy většina
spoluobčanů kolem nich trpí, pocit převahy, síly a individuální
zásluhy na své situaci
Přibližme
se alespoň náznakem k lidem - jako byla tehdy právě Milena
Jesenská a v této době je to například filmová režisérka A.
Holland. Její film "Hranice" - jde příští týden do
českých kin. Pokusme se díky této velmi tvrdě a přesně popsané
realitě lidské bezcitnosti této doby, probudit v sobě možnosti
nepřistoupit na tuto ďábelskou hru...
Je
tak potřebné slyšet a vidět právě tuto vlastně "neviditelnou
realitu" úplně zbytečného lidského utrpení, kterou nám
politická oligarchie rak ráda tají….
Diskuse