CNN: Izrael střílí na humanitární konvoje v Gaze. Hladomor

29. 2. 2024

čas čtení 9 minut
Christiane Amanpour, hlavní zahraničněpolitická reportérka americké televize CNN, hovoří z Rafahu s Janem Egelandem, ředitelem humanitární organizace Norská rada pro uprchlíky

Christiane Amanpour, televize CNN: Jane Egelande, vítejte v  našem pořadu z Rafahu. Jaké to je být na místě a vidět to tam? Slyšeli jsme toho hodně. Viděli jsme obrázky, slyšeli jsme zprávy zevnitř. Co vidíte na vlastní oči?

Jan Egeland: No, Christiane, abyste pochopila tu zkázu, bídu a zoufalství zdejších lidí, musíte přijet do Gazy. Sem. Nikdy jsem za mnoho a mnoho let, co pracuji jako humanitární pracovník, neviděl místo, které by bylo tak dlouho bombardováno, s tak uvězněnými obyvateli bez možnosti úniku, takže lidé jsou traumatizováni až k neuvěření. Žijí v těch nejstrašnějších podmínkách. Dnes jsem byl ve škole, kde v malé třídě spalo 50 lidí, víte, 250 lidí sdílí jednu latrínu a vůbec nemají pořádnou vodu. Příliš málo matrací, i my se snažíme dělat, co můžeme, jako Norská rada pro uprchlíky, ale jsme opravdu, opravdu přetíženi v tomto oceánu potřeb.


Pokračování českého překladu:

Christiane Amanpour: Víte, konečně mezinárodní společenství začalo letecky shazovat nějakou pomoc. Ale viděli jsme, že část z ní spadla do moře a ty obrázky jsou opravdu obrázky totální paniky. Lidé hledají cokoliv. Lidé se perou mezi sebou. Lidé se snaží získat ty věci, myslím, že jsou to vojenské příděly. Nemůže být lepší způsob doručování pomoci i uprostřed války?

Jan Egeland: Opravdu může být mnohem lepší způsob a je na Izraeli se Spojenými státy a Egyptem, aby to vyřešili a samozřejmě výsadky jsou něco úplně posledního, to děláte do obléhaných oblastí, jako jsme to dělali v Sýrii, když tam  Islámský stát obléhal, a tak dále. Dneska Jordánsko provádí nějaké letecké výsadky. Je to velmi nákladné, je to velmi omezené a velmi těžko proveditelné. Řešením je, aby přechod Rafáh a Karim Šalom fungovaly podle svého účelu a podle svých možností. Když jsem dnes přišel do Karim Šalomu, viděl jsem na přechodu v Rafáhu mnoho stovek kamionů, které stály ve frontě. Už několik dní projíždí jen hrstka kamionů, přestože z izraelské strany mají mnohem větší kapacitu. Ale tam nechávají extremisty, extremisty!!! blokovat pomoc dětem a ženám, nevinným, na tomto místě.

Christiane Amanpour: Víte, to jsou lidé, kteří říkají, jak můžeme posílat pomoc lidem, kteří zabili naše ženy a děti a unesli naše lidi? Takže se tam dokonce odehrává politika a trauma na hranicích. Ale chci se vás zeptat, jak reagujete na, řekněme, Palestince, kteří mluvili s agenturou Reuters o tom, co říkali o těch leteckých výsadcích. "Přišli jsme se vrhnout vstříc smrti, abychom dostali trochu mouky. Nemůžeme nic najít. Smilujte se nad námi."  A ostatní říkali, že se náš život stal peklem. A my to víme, protože vyšetřování CNN zjistilo, že Izrael skutečně střílel na konvoj OSN s dodávkami potravin na začátku tohoto měsíce, 5. února.

Jan Egeland: Ano, ano. A také je k neuvěření, že lidé, kteří truchlí, samozřejmě, nad nejhorším masakrem v dějinách Izraele 7. října, uvěří, že odpírání potravin dětem a ženám zcela nevinným, které se 7. říjnem neměly nic společného, by mohlo to nějakým způsobem pomoci zdejším ubohým rukojmím. Bojovníci Hamásu mají jídlo a jsou v tunelech. Nemají nic společného s lidmi, kterým pomáháme. Chaos. Ano, kolem linky pomoci je to stále horší a horší, protože přichází tak málo pomoci.  Jsem vlastně dost otřesený z toho, co jsem viděl v okamžiku, kdy jsme překročili hranici z, víte, spořádaného a řídce osídleného Sinaje, vidíte, jak kamiony s pomocí jedou plnou rychlostí po silnici a pronásledují je gangy mladých lidí, kteří přeskakují kamiony a před očima rabují matrace a deky, potraviny atd. Pro zoufalé lidi venku, kteří chtějí dostat nějakou pomoc a policie byla, jo -

Christiane Amanpour: Takže Jane, Jane, ptám se,  je to anarchie? Je to krádež, nebo je to pokus o distribuci? Víte, šíleným způsobem, jak popisujete, jak distribuovat tu pomoc.

Jan Egeland: Já si myslím, že je to vlastně samoobsluha těch nejsilnějších, kteří žádnou pomoc nedostali a kteří mají babičky, děti, synovce, kteří hladoví. Lidé se navzájem nedrancují. Oni drancují to, co vidí jako mezinárodní společenství, které k nim přichází s příliš malým množstvím, takže si pak berou, co je k mání. My do toho jdeme zvláštním způsobem a vidím, že nám zatím žádný kamion nevyrabovali. A děláme pořádek v distribuci s místními organizacemi, které musí v zoufalé situaci používat své otevřené kamiony a mimochodem policie, která v tom měla mít nějaký pořádek, byla opakovaně bombardována Izraelem, modře uniformovaná policie. Takže skončili, teď jsou v civilu a snaží se střílet do vzduchu.

Christiane Amanpour: . Zeptám se vás tedy, protože jste konkrétně v Rafáhu, asi jste měl nějaký přístup směrem k Chan Yunis, ale to, co teď hodně lidí velmi znepokojuje, včetně obyvatel, které se nám podařilo slyšet, jsou lidé tam na severu, tady  je záběr, který si pustíme.  Je to matka, která říká, že v enklávě,  tam na severu, už není žádné mléko. Zabalí datli do gázy a nechá ji sát svého chlapečka, jako by chtěla, aby z té datle vysál všechnu šťávu. Slyšeli jsme, že existují příběhy malých dětí, které říkají, že by raději zemřely. Slyšeli jsme, že dospělí říkají, že se připravují na smrt. Myslí si, že všichni zemřou. Můžete se dostat na sever, kde, jak jsme pochopili, se zvedá hladomor? Co víte o severu? Pojedete na sever?

Jan Egeland: Já sám teď nejsem schopen jet na sever. Norská rada pro uprchlíky má na severu 88 pracovníků a ti sami hladoví. Nedávno jsme dostali trochu jídla pro naše humanitární pracovníky, ale konvoje byly opravdu důkladně vyrabovány ze zoufalství a bezpráví na tomto bombardovaném severu. Takže je tam velmi málo a je tam velmi málo zásob, takže tam propuká hladomor. Jinak se to prostě nedá popsat, což zase ukazuje, že ten přechod Chany, který je z Izraele, oni, Izrael by to mohl napravit. Oni jsou okupační mocnost. Mají drtivou vojenskou převahu. Mohli by nechat jezdit konvoje z přechodu Chany, který je ve střední oblasti, odkud se dá snadno dostat na sever. Odtud je to velmi obtížné. V oblasti Rafáhu a Karen Šalomu.

Christiane Amanpour:  Proč podle vás nedochází k zásobování základními potravinami, vodou a léky?

Jan Egeland: Kvůli tomu, co je v Izraeli mylně chápáno jako vojenský cíl. Tohle místo prostě srovnáme se zemí  a dosáhneme tak velmi rychle našeho vojenského cíle. Nedosahují, nedosáhli svého vojenského cíle ani po všech těch měsících. Takže doufám, že se dočkáme zdravého rozumu a lidskosti na izraelské straně. Tohle není ten Izrael, který znám ze 40 let spolupráce, včetně dohody z Osla, tehdy vždy existovala možnost domluvit se a dodat pomoc Palestincům v nouzi. Doufám, že se dočkám dnů, kdy se to vrátí.

Christiane Amanpour: Takže, Jane  Englande, samozřejmě musíte mít izraelské koordinační povolení. Ať už se řekne cokoli, abyste se dostali dovnitř i z Rafáhu, i abyste si promluvili a zjistili, co tam potřebují. Co tedy nyní říkáte svým izraelským partnerům? Myslím tím, jestli chápou rozsah humanitární katastrofy.

Jan Egeland: No, to by mě samozřejmě taky zajímalo. Na obou stranách je ta dehumanizace. Takže samozřejmě na téhle straně se lidé přirozeně zabývají hladomorem mezi dětmi. Na izraelské straně jsou to rukojmí, to je problém číslo jedna a pro ně jediný. Takže očekávám, že Spojené státy nyní zprostředkují dohodu, na jejímž základě dojde k prodloužení příměří pro toto válkou vyčerpané obyvatelstvo, propuštění rukojmích, propuštění vězňů, kteří jsou také svévolně zadržováni v Izraeli. A pak znovu nastartujeme a začneme jednat o budoucnosti s určitou nadějí jak pro Palestince, tak pro izraelskou bezpečnost pro Izrael a naději a spravedlnost pro Palestince.

Christiane Amanpour: Je to opravdu taková katastrofa. Poslouchat vás je velmi, velmi znepokojující. Jane Egelande, moc vám děkuji.

Vskutku. Děkuji. Děkuji, že jste mě pozval.

Translated with DeepL.com (free version)

1
Vytisknout
1663

Diskuse

Obsah vydání | 1. 3. 2024