To, o čem Jakub Szanto v České televizi referovat nebude

2. 3. 2024

čas čtení 5 minut
Šel shánět jídlo pro své malé děti, Izraelci ho zastřelili

Bilal el-Essi, fotbalem poblázněný otec dvou dětí, byl jednou z obětí, když izraelské jednotky ve čtvrtek ráno zahájily palbu poblíž konvoje s humanitární pomocí.
 
Několik týdnů před svou smrtí Bilal el-Essi vyfotografoval tělo muže, které leželo  pod dámským kolem na ulici ve městě Gaza, z košíku vypadl růžový dětský batůžek.

Muž byl zabit, když se snažil sehnat jídlo pro svou rodinu, řekl Essi svým přátelům a rodině, když sdílel snímek, který je obrazem tragédie a zoufalství ve městě Gaza.

Essi znal tu strašnou bolest, když nemůžete nakrmit lidi, které máte rádi, a ta se zostřovala každým dnem, kdy nemohl sehnat mléko pro své dvě holčičky, pětiletou Layan a dvouletou Milu, ani chleba pro svého otce.

 
Když se tedy ve čtvrtek v časných ranních hodinách doslechl, že by na sever Gazy mohla dorazit vzácná dodávka potravinové pomoci, vydal se se dvěma bratry na pobřežní silnici Al Rašíd.

Bilal, osmadvacetiletý fotbalový nadšenec, který uměl rychle vtipkovat, se připojil ke stovkám lidí, kteří se choulili kolem malých ohňů a čekali v kruté zimě na kamiony s potravinami.

V davu byl také Šukrí Fleifel, 21letý fotograf a filmař. Podle svých slov jen o několik dní dříve viděl, jak izraelské síly na stejném místě zahájily palbu na lidi čekající na kamiony s pomocí. Stejně jako všichni ostatní ve městě Gaza měl ale hlad.

"Na trzích není doslova nic ke koupi," řekl v telefonickém rozhovoru. "Lidé byli nuceni uchýlit se ke krmivu pro zvířata, ale i toho je málo."

Šéf agentury OSN pro Palestinu Philippe Lazzarini tento týden prohlásil, že sever Gazy je v rámci širší blokády Gazy v obležení a jeho 300 000 zbývajících obyvatel dostává ještě méně pomoci než jih území. "Když mluvíme o hrozících hladových oblastech, hladomoru, máme na mysli především sever," řekl.

Fleifel uvedl, že kolem půl páté ráno, v předjitřní tmě, viděl dva izraelské tanky, jak projíždějí po silnici Al Rašíd a střílejí do vzduchu, aby rozehnaly davy. O chvíli později se ozval zvuk nákladních automobilů. "Lidé věděli, že tolik očekávaná mouka konečně dorazila."

Když se však vrhli k vozidlům, všiml si, že na severu, mezi křižovatkami Nabulsi a Sheikh Ijleen, se objevil další izraelský tank. O chvíli později zahájil palbu, řekl, a dav se dostal pod palbu také z jihu.

Po prvním útoku se tanky stáhly na jih, řekl, ale dál útočily na hladový dav. "Použily omračující granáty a střílely nevybíravě, ze značné vzdálenosti, na občany, kteří se stále prodírali k nákladním vozům s pomocí.

Viděl jsem, jak se vedle mě hroutí lidé, někteří byli zranění a někteří již mrtví." Vrhl se mezi dvě betonové lavičky, a když střelba skončila, s údivem zjistil, že se mu nic nestalo.

Fleifel je komerční fotograf, který se dal na válečnou žurnalistiku, když byl jeho domov napaden. I po měsících natáčení izraelských útoků mu čtvrteční krvavé scény kolem připadaly horší "než cokoli zobrazeného v hororu".

Sledoval, jak jsou zranění a mrtví odváženi do nemocnice, mnozí naloženi na vozíky tažené osly nebo koňmi, protože nebyly žádné sanitky.

Izraelská armáda tvrdí, že většina mrtvých byla zabita v počáteční tlačenici, když se dav vrhl na vozy s pomocí, a vojáci projíždějící oblastí později "zahájili palbu, až když narazili na nebezpečí", přičemž stříleli pouze v sebeobraně, nikoli do davu.

Podle Fleifela byli při incidentu rozdrceni lidé, ale až poté, co se dav dostal pod izraelský útok. 

"Tlačenici a chaos způsobily [izraelské] okupační síly, které zahájily palbu," řekl.

Essi byl oddělen od svých bratrů v panice, která vypukla poté, co dav zasáhly první kulky, protože se všichni běželi schovat, řekl Moataz. Když střelba utichla, jeho bratři ho horečně hledali v davu a našli ho, těžce krvácejícího z rány na krku.

Přežil pomalou cestu do nemocnice po zničených ulicích, ale později zemřel v nemocnici al-Šifa; jeden z bratrů, který ho tam odvezl a byl s ním, když zemřel, Moatazovi zraněný otec řekl, že zranění mu způsobila kulka.

Jeho bratři a otec zůstali se svým žalem a pocitem viny. "Mají zlomené srdce, že mu nezabránili, aby šel hledat jídlo," řekl Moataz.

"Někteří z jeho bratrů utekli na jih, včetně jednoho, který je ortoped a úrazový lékař. Má pocit, že kdyby tam byl, jistě by mu dokázal pomoci."

Essi, absolvent unverzity s dobrou prací v nábytkářské firmě svého strýce, před třemi lety přišel o matku, která podle rodiny zemřela na rakovinu. Urychlilo to izraelské omezení dovozu lékůdo Gazy a izraelský  zákazu odvozu  pacientů z Gazy do Izraele za účelem léčby.

Zůstal ve městě Gaza, aby se postaral o svého otce, protože ten odmítl opustit svůj domov, i když izraelské síly nařídily evakuaci, uvedl jeho bratranec. Vždy se věnoval své rodině a byl zabit, když se ji snažil udržet naživu.

Podobnosti v angličtině ZDE

2
Vytisknout
2232

Diskuse

Obsah vydání | 5. 3. 2024