Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Ekoterorista

5. 12. 2024 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 3 minuty

Sedím za šera na šutru u rybníka, pozoruju drobné vlnky, zapadá nad nimi slunce. Jez šumí, kačeny halasí... za chvíli nejspíš přijde zima, ale dneska je ještě docela fajn. Koukám, jak o pár desítek metrů dál - v trávě - kousek od vody, někdo kope díru. Normálně – krumpáčem a lopatou. Ohání se tím nářadím šikovně. Možná už ho nebaví život(?) Nebo hledá poklad(?) Nebo(!?) Zvedl jsem svůj línej nedělní zadek a jdu sondovat. Docela mnou cloumá zvědavost. Pán se ani neohlédl a kope dál jako o život...

Kousek vedle zaparkované kolečko, v něm sekera, nějaké lano, dřevěná tyč a plechovej kýbl. O kus dál leží do vody ponořená - pěkná - lipka. Máchá si kořeny před tím než půjde do země - bude se líp ujímat. „Pěknej stromek,“ povídám a přisednu o šutr blíž. „Vyklíčila mi na zahradě, jenže tam překáží, tak jí dám sem,“ povídá hodně starý kopáč. „Tady jí bude fajn. Bude tu pro včely i pro lidi, můžou si třeba sednout do jejího stínu. Možná sem ještě nějakej strom přidám“. „Tak to je bezva,“ reaguju hbitě „stromů fakt není nikdy dost.“ Pán se pousmál a nabídl mi cígo. „Dáš si?“ „Hned bych si dal, díky,“ povídám, „ale už pár let nekouřím - dejte si i za mě.“ Tak krabičku schoval a dokončil svou výsadbu. Skoro nedělní idylka – i ty kačeny začaly škvrčet nějak míň.

Najednou siréna, majáky - pár metrů od nás skoro smykem zastavila policejní oktávka. Z ní vyběhl jakýsi chlápek v drahém kvádru a dva policisté. Chlápek se dere rovnou k nám a halasí: „Co si to dovolujete, to je můj pozemek! To je pozemek na kterým se bude stavět, budovat, budou se prodávat parcely... a ne sázet nějaký přiblblý stromy!“ Když doběhl, vytrhl právě zasazenou lipku ze země, zlomil ji přes koleno a hodil do vody. Korunka jí plandala na kousku kůry. Otočil se na přicházejícího policistu a panovačně mu sdělil: „Doufám, že to všecko zaprotokolujete!?“

Policista vytáhl poznámkový blok, začal lustrovat přítomné eko-teroristy a vysílačkou ověřoval jejich bezúhonnost. „Takový tady mohl vyrůst pěkný strom!“ povídám logicky. „Chceš jednu chytit?!“ vyjel na mne budovatel. „Ani ne,“ reaguju.

Když byl policista hotov, zeptal se pána od lipky, zda s ním pojede na místní služebnu policie dobrovolně a nebo bude potřeba použít donucovací prostředky. Sázecí pán rezignoval, nechal se vstrčit na zadní sedačku policejního auta a připnout bezpečnostním pásem. Na mě ještě rychle houknul: „Hoďte mi to všechno, prosím, do zahrady - je to jen kousek – Havlíčkova 158.“

Celé to panoptikum jsem si fotil. „Chcete se s námi taky projet?“ Štěkl na mne druhý policista. „Ani ne,“ povídám nacvičeně a mizím z dotčeného prostoru se slovy: „Chudák strom, ach jo.“

Policista briskně opáčil: „Kdyby si tohle dovolil každý, víte co by bylo všude stromů?!“

Pryč odjíždělo policejní auto plné. Vytáhl jsem lipku z vody, kapesním nožíkem jí odřízl ulomenou část a vrátil jí kořenama zpět do sadební jamky - třeba to dá. Půjdu domů setřídit fotky a něco k tomu napsat - třeba to někdo otiskne.

Probudil jsem se odkopanej a úplně zpocenej – pyžamo ždímat. Hm, naskočilo mi rychle, reportáž nebude... to bude spíš covid nebo nějaká jiná dovozová infekční vymoženost.

Česká politická scéna