Kanadská liberální strana pod vedením Marka Carneyho si po dramatickém obratu volebních preferencí zajistila vítězství

29. 4. 2025

 

Carney ostře zhodnotil světový řád, který byl kdysi definován integrovaným globálním obchodním systémem s USA v centru, a prohlásil, že takový systém skončil, a slíbil, že přetvoří vztahy Kanady s ostatními zeměmi.

„Překonali jsme šok z americké zrady. Ale nikdy nezapomeneme na to poučení,“ řekl.

Carney pochválil ostatní stranické lídry za kampaně, které podle něj posílily demokracii v zemi. „Skoncujme s konflikty a s hněvem minulosti. Všichni jsme Kanaďané a moje vláda bude pracovat pro všechny a se všemi.“

Dříve večer, když přicházely výsledky z kanadských atlantických provincií a z volebně bohatého Quebecu a Ontaria, propukli příznivci liberálů na předvolebním večírku v jásot, když bylo jasné, že strana zvítězí.

Nebylo bezprostředně jasné, zda budou mít liberálové dostatek křesel pro většinovou vládu. Pokud by jich nedosáhla, potřebovala by k vládnutí podporu politických soupeřů.

Po těsném vítězství v předchozích federálních volbách se liberálové spoléhali na pomoc levicové Nové demokratické strany při schvalování zákonů. Zdálo se, že pondělní hlasování přinese podobný výsledek, neboť liberálové a NDP budou mít dohromady dostatek křesel pro přijetí legislativy.

Pro liberály toto vítězství znamená pozoruhodné oživení strany, která byla donedávna na cestě k volební devastaci. Carneyho předchůdce v čele strany Justin Trudeau byl premiérem téměř deset let, ale soumrak jeho vlády poznamenaly opakované hrozby vzpoury, hořké spory a otrávení voliči.

Až do konce roku 2024 probíhaly vnitřní diskuse v Liberální straně chmurně: podle nejoptimističtějších scénářů mohli doufat pouze v udržení menšinové vlády s konzervativci. Přímé vítězství nebylo na radaru strany nikde.

„V prosinci jsme byli mrtví a pohřbení. Teď se chystáme sestavit vládu,“ řekl v pondělí pozdě večer David Lametti, bývalý liberální ministr spravedlnosti, televizi CTV. „Díky Markovi jsme to otočili.“

Trumpovy výhrůžky anexí země, aby se stala 51. státem, jeho zlehčování Trudeaua jako „guvernéra“ a hrozby ekonomickým nátlakem přispěly k ostrému pocitu hněvu a zrady vůči jižnímu sousedovi Kanady.

„Posun v průzkumech veřejného mínění byl naprosto bezprecedentní,“ řekl David Coletto, šéf průzkumné společnosti Abacus. „Ale vidět líbánky, které následovaly - a způsob, jakým se podpora udržela, je také bezprecedentní. Nevzpomínám si na jiné jurisdikce po celém světě, kde bychom byli svědky takového úplného resetu. A to se odvíjí od dvou faktorů: jak nepopulární byl Justin Trudeau a jak velkou hrozbu a změnu hry pro Kanadu znamenal Donald Trump.“

Pro konzervativce znamená porážka zklamání na konci volební kampaně, kterou strana vedla několik měsíců. Pod vedením Pierra Poilievra se poslední dva roky zdálo, že konzervativci  téměř jistě sestaví vládu.

Ale během několika týdnů po Trumpových hrozbách a nástupu Carneyho jako nového lídra liberálů se jejich 25bodový náskok v průzkumech vypařil.

„Ačkoli budeme plnit svou ústavní povinnost a hnát vládu k odpovědnosti a navrhovat lepší alternativy, budeme vždy stavět Kanadu na první místo, když budeme čelit clům a dalším nezodpovědným hrozbám prezidenta Trumpa,“ řekl Poilievre svým příznivcům.

„Konzervativci vedou debatu a my budeme i nadále předkládat ty nejlepší argumenty pro zlepšení života našich lidí po celé zemi.“

V úterý brzy ráno Poilievre zaostával ve vlastním volebním obvodu, který zastává od roku 2004. To, že byl jen pár centimetrů od vítězství a pak prohrál, pravděpodobně odstartuje chmurnou pitvu strany - a vnitřní spory o budoucnost konzervativního hnutí.

Pro Carneyho, který byl premiérem pouhých devět dní, než vyhlásil předčasné volby, to byl gambit, v němž doufal, že se zapíše do dějin strany. V sázce však byla také vyhlídka, že se do historie zapíše z úplně jiného důvodu: kdyby prohrál, zdědil by titul nejkratší dobu sloužícího kanadského premiéra.

Ian Laroque, dobrovolník v kampani, který žije v Carneyho volebním obvodu v Ottawě, řekl: „Viděl jsem, jak se Carney chová, a měl jsem pocit, že je to opravdu člověk, který jde vstříc okamžiku. Není to uhlazený politik. Ale je to člověk, kterého právě teď potřebujeme, aby vedl zemi. Nestává se každý den, aby se v době hospodářské krize stal ekonomem.“

Pondělní hlasování bylo neobvyklé i v jiných ohledech: poprvé po téměř 70 letech měly dvě hlavní strany mezi sebou získat více než 80 % hlasů, což odráželo propad dalších menších opozičních stran včetně NDP a separatistického Bloc Québécois.