Hlavní důvody, proč by měla být dostavba jaderných reaktorů v ČR okamžitě zastavena III

30. 4. 2025 / Oldřich Maděra

 

ČEZ uvádí na svých webových stránkách, že odpar z jedné věže je kontinuálně 413 l/s – viz zde. Jak známo, tak rok má 465x24x3600 = 40 176 000 s. To dá celkový odpar vody z jedné věže 16 592 688 000 l nebo 16 592 688 m³ nebo 0,0166 km³. Ty věže jsou čtyři, takže celkový roční odpar JE Temelín, podle údajů ČEZ, je při využití 87,1% asi 4x0,0166x0,871= 0,0578 km³ vody. Je to tedy asi o 34% více, než jsem odhadl ve svém článku z roku 2022, viz zde.

Pokud podobné platí i pro Dukovany, tak obě elektrárny ročně odpaří asi 0,111 km³ vody. To Lipno (0,309 km³ vody) tedy odpaří jen za 2,8 roku. Ta voda bude určitě chybět v zemědělství.

Pokud si však představíme, že budou dostavěny další čtyři bloky jaderných elektráren o celkovém elektrickém výkonu 5 600 MW, tak si při jejich stejném využití 87,1%, jako má dnes Temelín, musíme přidat dalších asi 0,162 km³ vody na jejich chlazení. To by pak dalo celkem 0,273 km³ vody ročně a odpaření Lipna jen za asi 13,6 měsíce. Ty nové bloky by totiž běžely, podle všeho, nějakých asi deset let souběžně se stávajícími šesti bloky v Dukovanech a v Temelíně.

Tyto objemy odpařené vody jsou již natolik vysoké, že by pravděpodobně vážným způsobem narušily celkovou bilanci spotřeby vody v ČR. Tato megalomanská vize pravděpodobně ztroskotá na prostém faktu, že takto obrovská množství vody prostě nebudou již zajistitelná, a to s ohledem na globální oteplení, které se asi, bohužel, nepodaří tak rychle zastavit nebo alespoň výrazně omezit. Léta budou velmi pravděpodobně delší a delší, a sušší a sušší. Pak ty supermoderní nové reaktory budou v létě asi stát, podobně jako dnes v létě ve Francii stojí jaderné elektrárny na Loiře, protože prostě nebudou mít chladicí vodu.

20. Skryté náklady na přenos a rozvod vyrobené elektrické energie

V předchozím článku jsem odvodil z denního diagramu, že spotřeba elektrické energie kolísá v ČR mezi asi 4 500 až 6 500 MW. Celková spotřeba elektrické energie v ČR byla v roce 2023 na úrovni 76 938 467 MWh, tj. 76,94 TWh (terawatthodin) (viz zde – str.17).

Z grafu na straně 16 tamtéž je vidět, že celková spotřeba elektřiny postupně klesá a to jak v maloodběrech, tak i ve velkoodběrech. Graf na straně 21 pak ukazuje, že výroba elektřiny oproti tomu extrémně vzrostla – za poslední tři roky o 50%. Z toho nejvíc v parních (stydíme se říci uhelných elektrárnách). ČR již nyní exportuje skoro polovinu energie, kterou vyrobila, navíc v kouřících uhelných elektrárnách.

Prudce roste výroba ve fotovoltaických elektrárnách. Odhadem o 100% za poslední tři roky. Tento trend bude zřejmě pokračovat. Pokud bych byl EU úředník, a měl tato data k dispozici, tak bych samozřejmě okamžitě zvýšil cenu emisních povolenek pro ČR pětkrát, aby se ty uhelné elektrárny podařilo konečně zavřít a sešrotovat. Podobný proces pak čeká jaderné elektrárny v budoucnu.

V ČR máme 14 krajů. Podle údajů MPO (tamtéž - str.17) mají jednotlivé kraje spotřebu od 1,2 do 7,4 TWh s průměrem 5,5 TWh. Jaderné elektrárny vyrobily v roce 2023 asi 16 TWh (Temelín) a 14,3 TWh (Dukovany). Z toho je jasně vidět, že je každá z jaderných elektráren vyrobila asi tři krát více elektrické energie, než je průměrná roční spotřeba jednoho kraje. Tato disproporce je dále zvýšena tím, že Jihočeský kraj a Kraj Vysočina spotřebovaly pouze 2,9 a 2,6 TWh. Pouze malá část energie z Temelína a Dukovan je tedy spotřebována v krajích, kde obě elektrárny stojí. Větší část musí být přenesena do jiných krajů.

To vyvolává nutnost přenosu velkého množství energie na dlouhé vzdálenosti. Komunistickým modelem energetiky padesátých let bylo energii vyrábět v severních Čechách a velké množství jí přenášet až na severní Moravu a popřípadě až na východní Slovensko (VSŽ Košice). Tyto ocelárny jsou učebnicovým příkladem naprosto nesmyslného podniku vybudovaného na naprosto nesmyslném místě. Neměly ani blízký zdroj železné rudy, ani uhlí, ani elektrické energie a ani vody. Vše se tam muselo dovážet na velké vzdálenosti a dováží se to tam vše dosud.

Musíme si uvědomit, že maximální přenosová kapacita jednoduchého vedení 22 kV je asi 23 MW, vedení 110 kV dvojpotah je asi 304 MW, 220 kV dvouvodič asi 753 MW a 400 kV dvouvodič asi 1,384 MW. Z toho je zřejmé, že ani jednu ze dvou elektráren (~2 000 MW) není možno připojit pouze jedním vedením. Musejí na to být minimálně dvě vedení 400 kV. Při tom je zřejmé, že výměna mezi kraji by asi nemusela být tak velká. Největší schodek mezi výrobou a spotřebou je v Praze. 5,5 TWh. Proto do Prahy vedou vedení ze všech stran.

Pracoval jsem v zahraničí opakovaně na projektech vybalancování spotřeby krajů a oblastí tak, aby nebylo nutné udržovat systémy 220/275/330/400/500/750 kV a přenášet obrovská množství energie na velké vzdálenosti. Pro dálkové přenosy se dnes budují téměř výhradně přenosové trasy HVDC (vysoko napěťové systémy stejnosměrného proudu). Důvod je jednoduchý. Mnohem nižší ztráty než v zastaralých systémech střídavého přenosu. Za rozumný kompromis považuji v ČR udržet a rozvíjet systém 110 kV jako nejvyšší napěťovou hladinu a to ještě jen pro případ havárií a nestabilit. Vše ostatní by se mělo v jednotlivých krajích vybalancovat tak, aby výroba kryla zhruba spotřebu.

Z toho vychází, že pokud špičkový denní výkon potřebný pro jeden kraj jen asi 460 MW, a dále klesá, tak nemá smysl stavět nové jaderné giganty s výkonem 4x1 400 = 5 600 MW. Ty jsou pro ČR příliš velké. To vyvolává obrovské skryté náklady na vybudování a provoz soustavy 220/400 kV se všemi vedeními, rozvodnami a transformovnami, s celým ansámblem ČEPS. To vše by se asi dalo postupně odstavit a sešrotovat a ty velké peníze ušetřit. Pro ČR by byly daleko výhodnější malé zdroje do 20-50 MW umístěné co nejblíže spotřeby a připojeny, pokud možno, do napěťové hladiny 22 kV. Tam je i největší spotřeba – (asi 22 TWh v roce 2023, viz zde – str.16)

Dalším velkým nákladem jsou ztráty v opakované transformaci a přenosu. Velkým tajemstvím je, že asi 10-15% energie, které vygenerují obě jaderné elektrárny se ztratí ve formě ztrát v přenosu a v rozvodu. Platíme tedy trvale výkon asi 400-600 MW jaderných elektráren, který jde jen a jen do ztrát. Po léta a léta.

Toto vše jsou obrovské dodatečné a skryté náklady jaderných elektráren, které nejsou nikde uvedeny, ani nikde uvažovány. Ví o nich jen elektro inženýři.

21. Blokování nástupu elektrických aut

Pokud nyní dojde k rychlému rozvoji elektromobility, tak ta bude do značné míry omezena právě těmito nerovnoměrnostmi mezi kraji, mezi jejich výrobou a spotřebou. Lidnatá centra, jako Praha, Brno, Ostrava a další krajská města budou potřebovat mnohem více elektrické energie, protože tam bude mnohem více elektro aut než ve zbytku země. Infrastruktura na to není vybudována. Budou chybět zejména přenosové kapacity vedení, kabelů vn, transformátory a spínací kapacity vypínačů. Mám tuto zkušenost z několika zemí, kde je daleko více elektro aut než v ČR. V Británii jsou již dnes fronty na nabíjení. Velké zdroje nemají dostatek vedení na jejich připojení. Lokální kabelové sítě kolabují. Transformátory se mění hned za třikrát větší. ČEZ zatím spí na vavřínech. Zatím.

Paradoxně nové obří jaderné elektrárny celkový stav sítě ještě zhorší. Zablokují kapacitu přenosových vedení na krajské úrovni. Energie bude sice nadbytek, ale nebude ji možné dostat k těm elektro autům. Mnohem rozumnější a levnější by bylo investovat do menších obnovitelných zdrojů například formou státních pobídek. To je cesta, kterou uplatňují v těch chytřejších zemích.

Za ideální přípravu na rychlý narůst počtu elektro aut považuji právě plošné budování menších obnovitelných zdrojů na místní, okresní a krajské úrovni a dále baterií spíše na okresní úrovni. To může do značné míry pomoci odlehčení vedení 110 kV a rychlé dobudování místních sítí 22kV. Vše se odehraje podle mne převážně na úrovni 22 kV.

Injekce výkonu z malých obnovitelných zdrojů to koncových bodů sítě je ta nejlepší a nejrychlejší investice do podpory rozvoje sítí. Ušetří se stamiliony za nová vedení, transformátory, a za vypínače vn (vysoké napětí – zejména 22 kV) a vvn (velmi vysoké napětí – nad 110 kV včetně).

22. Pumpování peněz do Ruska

Česká ekonomika je chorobně závislá na dovozech energií. Ve velkém se dováží nafta, plyn a jaderné palivo.

Surové ropy se v roce 2024 dovezlo asi 6,5 mil tun a to ze 42% z Ruska (2,73 mil tun) - viz zde. Jedna tuna ropy je 7,46 barelů. Průměrná cena za barel byla v roce 2024 asi 75 USD za barel, tj. 560 USD za tunu neboli asi 12 870 korun za tunu. Rusku jsme tedy zaplatili v roce 2024 za ropu asi 35,1 miliardy korun.

Plynu se dovezlo v roce 2024 do ČR asi 78,4 TWh – viz zde, z toho asi 94% z Ruska - viz zde. Jiný údaj říká, že jsme v roce 2024 dovezli z Ruska 915,9 mil. tun plynu za 13,9 miliardy korun. K tomu ze Slovenska dalších 15,5 mil. tun za 0,3 miliardy korun. To je také ruský plyn.

Uranu se v roce 2024 dovezlo za 7,6 miliardy korun a to 100% z Ruska - viz zde.

Celkem tedy ČR v roce 2024 napumpovala za energie do Ruska asi 56,9 miliard korun. To se s tím opravdu nedalo něco udělat? To chceme stavět další jaderné elektrárny? To budeme zase ten uran dovážet z Ruska?

23. Zvyšování zadlužení ČR

Celkové zadlužení ČR se v roce 2024 zvýšilo o 254,3 miliard korun na 3 365 miliard korun. Každý Čech tak dluží 308 112 korun. Výdaje na obsluhu státního dluhu vzrostly v roce 2024 o 20,1 miliard korun na 88,5 miliard korun - viz zde. To je tedy asi 35% nárůstu státního dluhu v rove 2024. Lze si lehce spočíst, že rok z dluhu byl ve výši 2,63%. Dluhy generují nové dluhy. Kdo to kdy splatí?

Nyní si tedy český stát půjčí dalších asi 1 750 miliard korun na čtyři nové krásné jaderné bloky – viz zde. To číslo podle všeho nebude konečné. Dá se podle zkušeností z jiných států ještě dále natahovat jako harmonika a asi se také natahovat bude. Velmi skromný odhad – dalších asi 2 000 miliard korun na úrok 2,63%.

Jen úrok bude činit 52,6 miliardy korun ročně. Ten dluh bude na max. 6,5 roku. Roční splátka bude tedy 307,7 miliard korun. Společně s úrokem v prvním roce 360,3 miliardy korun. K tomu 88,5 miliard úroku za stávající státní dluh. Celkem tedy v prvním roce k úhradě 448,8 miliard korun!

Nezdají se Vám ty částky naprosto šílené? To se bude splácet z cen energie, která je díky obnovitelným zdrojům stále levnější a levnější? Není to náhodou další finanční past, ze které již není úniku? Nepoložíme tak náhodou finančně český stát? To chystáme našim dětem a jejich dětem a vnukům opravdu pěknou budoucnost!

24. Malý podíl práce pro tuzemské firmy

Jak zbylo uvedeno výše, tak KHNP se soudila s Westinghouse. Pak nastalo tiché vyrovnání a zřejmě i rozdělení trhu. KHNP vycouvala téměř ze všech jiných evropských zakázek. Jedná se zejména o odstoupení z tendrů na výstavbu jaderných elektráren v nizozemské jaderné elektrárně Borssele, ve slovinském Kršku a v Ringhals ve Švédsku – viz zde.

Češi tak zaplatí sovky miliard korun bez odpovídající šance na spolupráci pro české podniky (až 60% ze zakázky), jak jim bylo slibováno před výběrem dodavatele.

To je určitě velmi špatné zpráva, zejména pro český těžký průmysl.

25. Nutnost udržování těžkého strojírenství

Dostáváme se tak do situace, že si budeme muset vydržovat dlouhodobě velmi nákladný domácí těžký průmysl s celou podpůrnou výrobní a materiálovou základnou bez toho, že by se celý tento kolos mohl podílet na jiných evropských zakázkách.

To podle mne zcela ztrácí smysl. Pak se prosím vraťme k lehkému strojírenství a ke znalostním oborům, ve kterých jsem vždy vynikali.

26. Drahý provoz a údržba

V tomto světle se jeví jako velmi nejisté udržení odpovídajících výrobních kapacit pro zajištění provozu a údržby nových jaderných bloků. Můžeme si vybrat ze dvou variant. Buď budeme dlouhodobě živit domácí těžký průmysl bez šance, že se prosadí ne zahraničních trzích a sežene si tam práci nebo si zaplatíme drahé zahraniční dodavatele, aby nám nové jaderné bloky udržovali oni. Obě řešení budou nákladná, a to jak pro provoz, tak pro údržbu a případné opravy nových jaderných bloků.