KVIFF 2026: Tři týdny poté...
7. 7. 2026
čas čtení
5 minut
Srbský film Tři týdny poté (2026) režiséra Miroslava Terziće je další film na karlovarském festivalu o mladých lidech, studentech. Je zajímavá otázka, zda se všichni filmaři letos zbláznili a natočili filmy většinou o studentech, anebo zda je to důsledkem výběru festivalových pracovníků.
Ovšem tento film o studentech se naprosto brutálně soustřeďuje na aktivní zlo mladých lidí. Jde opět o zlovolnou, ale nyní už opravdu děsivou, kriminální šikanu, tak hroznou, že až to místy připadá neuvěřitelné.
Středoškolská třída se vydá s dvěma svými učiteli autobusem na školní výlet do Bulharska, ovšem je to pouhé "tři týdny poté", co ve škole a v této třídě spáchal sebevraždu jeden spolužák těchto studentů, a to proto, že ho studenti v té třídě skutečně zločineckým chováním k té sebevraždě dohnali.
O tom tragickém případu se dovídáme až postupně během filmu, oba učitelé doprovázející třídu mají pochybnosti, zda se mělo jet na školní výlet "tak brzo poté, co se toto stalo" a snaží se neodpovídat na telefonní dotazy novinářů.
Když ve filmu konečně vyjde najevo, že šlo o jednoho žáka, doslova jeho spolužáky donuceného k sebevraždě, vznikne o tom mezi studenty a učiteli drsná diskuse. Ukáže se, že spolužákům sebevraha jeho smrt vůbec nevadí, ještě o ní vtipkují. Nikdo ze třídy nebyl na jeho pohřbu.
"Ty děti jsou opravdu odporné, zlé, hnusné," postěžuje si učitelka svému kolegovi. "To je budoucnost," poznamená on.
A ti středoškolští studenti jsou opravdu zločinci. Projeví se to v druhé části filmu, kdy v noci - bez vědomí učitelů, se většina chlapců ze třídy vydá lesem na honbu kamaráda mrtvého spolužáka, který při předchozí diskusi třídu obvinil, že ho zabili. Když ho v lese dostihnou, donutí ho se svléknout donaha - je zima, kopou ho po celém těle, do hlavy, dělají si z něho legraci a nakonec ho hromadně nahého ležícího na zemi uprostřed ran pochčijí.
Brzo ráno nahý a zraněný chlapec v lese na louce vstane, pracně se dobelhá do hotelu, kde všichni spí v hale, v kuchyni hotelu pustí plyn u všech plynových sporáků, vezme si odtamtud zápalky a vydá se mezi spící spolužáky. Plyn syčí, mladík drží zápalky v ruce, kamera se pomalu přibližuje k jeho obličeji. Tím film končí.
Velmi záslužný, i když také děsivý je rakousko-německý film Něžné monstrum (2026) režisérky Marie Kreutzerové. Odehrává se v příjemném venkovském středostavoském prostředí v idylicky žijící rodině: dva zamilovaní manželé a asi pětiletý syn. Všechno probíhá velmi příjemně, ale asi za dvacet minut po začátku filmu přijede policie se soudním povolením k prohlídce celého domu a k zabavení veškerých počítačů, mobilů a hard disků manžela, údajně filmového dokumentaristy. Manžel je obviněn, že shromažďoval a distribuoval explicitní pornografické záběry sexu s dětmi.
Rodinu to samozřejmě rozloží a většina filmu se zabývá tím, jak se tento děsivý problém snaží řešit pedofilova manželka, která ho stále miluje, ovšem zároveň s ním pochopitelně nechce už mít nic společného. Obvinění není zcela jasné: manžel zřejmě sám žádné děti sexuálně nezneužíval, takže prý prohlídka jeho počítačů bude trvat měsíce, není to akutní případ. Manžel právníkovi zalže, že prý shromažďoval dětskou pornografii jako materiál pro nový dokumentární film, prý nevěděl, že je to trestný čin. Manželce pak ovšem sdělí, že žádný dokumentární film se nechystal natáčet, že tu dětskou pornografii prostě prodával, aby si mohli koupit ten pěkný dům na venkově. Film v závěru přináší titulek ze skutečnosti: že každé páté dítě v Evropě se stává obětí sexuálního násilí, většinou od blízkých příbuzných.
Irský film Jak se naučit plavat pod vodou (2026) Rebeky Fortune naštěstí nabízí docela uklidňující, zábavný, úsměvný portrét jedné necelé rodiny. Hlavním hrdinou je osmiletý Leo, který diváka provází celým filmem a má opravdu inteligentní zajímavý, až filozofický monolog. Leův tatínek je umělec, jenže maminka jim zemřela, když byly Leovi tři roky a otec se z toho nikdy nevymotal. V podstatě není schopen komunikovat s lidmi, ovšem dům, v kterém žijí, se stane terčem pozornosti, protože Leův otec namontoval na střechu domu obřího žraloka. Leova učitelka rodině navrhne aupairku, a do rodiny se skutečně přistěhuje velmi přátelská bulharská au pairka Aňa, která se stane blízkým Leovým přítelem. Nakonec to ale dopadne špatně, protože si najde partnera a když to Leův otec vidí, vyhodí ji z domu. Nicméně film končí smírně, Leo i otec nakonec naleznou společnou řeč.
446
Diskuse