Muslimské bratrstvo chce budoucnost pro všechny Syřany

7. 8. 2012

Ti, kdo se snaží zkreslovat naši vznešenou revoluci, urážejí lidi, kteří obětovali svůj život za demokracii, konstatuje Ali al-Bayanouni

Mnoho lidí má obavu o budoucnost demokracie v Sýrii: lidé jsou znepokojeni, jak to dopadne se zacházením s menšinami a ženami, že se budou vítězové mstít a že budou při změně režimu trestáni činitelé z minulé éry. Někteří vznášejí otázky o univerzálních lidských právech. Jiní přehánějí strach z náboženské tyranie.

Avšak v konečném důsledku všechny tyto obavy - úmyslně či neúmyslně - jen slouží zájmům násilníků a vrahů dětí z režimu Bašara al Assada.

Jsme přesvědčeni, že boj proti Assadovi a jeho kabale je v podstatě morální. Už to není otázkou politické debaty. Syřané musejí předložit své argumenty soudu globálního veřejného mínění tímto přímým způsobem: Assade, jsou připraven přijmout tisíce zdokumentovaných zločinů, mučení dětí a znásilňování žen státní aparátem, který je měl chránit?

Podstatou obav o demokracii v Sýrii po Assadovi je typická záporná stereotypizace islámské společnosti. Je to spravedlivé, že po půlstoletí totalitní vlády chce svět ignorovat civilizaci, jejíž existence sahá hluboko do historie? Syrská města Damašek, Aleppo a Homs jsou tak starobylá, že jejich první obyvatelé nejsou známi. Východní pobřeží Středozemního moře sdílí dlouhou historii a tavící kotlík kultur, různých náboženství a národů, kteří spolu vždycky koexistovali.

Historie Sýrie nezačala s Asadovou rodinou. V Sýrii dnes žijí potomci národů, jejichž existence má dlouhou historii z doby před Kristovým narozením. Během staletí žili křesťané a židé společně s muslimy, bez omezování svých práv. Sýrie je hrdá, že zachovala syrský jazyk, který byl v rané islámské historii nástrojem překladu ze starších civilizací. Jen v Sýrii dosud žijí komunity, které stále ještě hovoří aramejsky, jazykem Ježíše Krista.

Moderní historie Sýrie po jejím utvoření po první světové válce byla také svědkem její schopnosti zachovat si svou pluralitu a ochraňovat všeobecná lidská práva. Od celonárodní konference r. 1920, která položila základy novému státu, se podílely všechny prvky syrské společnosti na kulturních a politických záležitostech - byla to realita, která trvala až do doby, kdy byl poslední demokraticky zvolený parlament svržen armádou dne 8. března 1963. Politický život v Sýrii se od té doby až do nynějška stal obětí únosu.

Syřané se chtějí vrátit k té předchozí éře. Po padesáti letech autokratické vlády naše politická historie zdůrazńuje, že nevytvoříme autokracii, ať už by byla náboženská, politická či sociální. Muslimské bratrstvo chce vytvořit Sýrii, v níž bude občanství založeno na základě práv a povinností a Syřané budou moci rekonstruovat svou jednotnou občanskou společnost, v níž pojem většiny a menšiny postupně zmizí. Ženám se musí dostat plné příležitosti k prosazení, aby příští generace mohly hrát klíčovou roli v tomto národním projektu.

Někteří lidé zkreslují vznešený obraz revoluce a hovoří o ní jako o válce, v níž se bojuje o cizí zájmy. Opakují tak propagandu rozkládajícího se režimu. Nic není vzdálenějšího pravdě. Je to tvrdá urážka desetitisíců lidí, kteří obětovali svůj život za demokratickou, svobodnou a prosperující Sýrii.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
4241

Diskuse

Obsah vydání | 8. 8. 2012