Zapomenutý Hongkong

22. 8. 2012

čas čtení 3 minuty

Zatímco my si už 21. srpen 1968 jen připomínáme, Hong Kong tak aktuálně stále žije. Sice bez tanků, ale pod podobným útlakem, jaké zažilo tehdy Československo a pod podobnou deziluzí. Není zatím vidět světlo na konci tunelu. Už 45 dní je ve funkci nový předseda výkonné rady (Chief Executive) Leung Chun-ying, který byl zvolen místní 1200 člennou komisí (Election Committee) na pět let a jmenován do funkce centrální čínskou vládou. Členové této komise jsou vybíráni výhradně centrální vládou v Pekingu. Velmi podobné, jako když Moskva chtěla jmenovat "dělnicko-rolnickou vládu" v již okupovaném Československu, Číně se to v případě Hong Kongu daří. Obyvatelé této bývalé britské kolonie sice mohou protestovat a také protestovali, mají formálně svobodu slova a shromažďovací právo, bylo několik velkých demonstrací, ale efekt to zatím bohužel nemělo příliš velký, píše Ivo Mareš.

Peking se původně zavázal u předání správy od Británie v roce 1997, že již v roce 2007 si budou moci občané zvolit svého předsedu výkonné rady ve všeobecných a přímých volbách. Nestalo se tehdy tak, Peking svůj závazek jednostranně zrušil a později to bylo odloženo na rok 2017. V roce 2020 by se mělo také volit do Jednokomorové Legislativní rady (Legislative Council), obdoba parlamentu. V současnosti je systém, kdy 30 poslanců je volených přímo občany a 30 nepřímo, tzv. profesními volebními obvody (vybranými svévolně Pekingem).

Ale není to Peking, který za vše může. Hongkong, zvlášť státní správu, svírá jakási apatie. Podnikatelský sektor se v ničem nezměnil a spíš optimisticky vzhlíží k vyhlídkám, které se otevírají s užší integrací s pevninskou Čínou. Hong Kong se vzdává své jedinečnosti a výjimečnosti, kterou si v kontextu čínského světa vytvořil, především sám. Zatímco jiná čínská velkoměsta si budují sebevědomí a nezávislost, Hong Kong poslušně ustupuje ze svých svobod, kterými se ještě před pár lety tolik pyšnil.

V roce 1997 Čína slíbila, že na tyto svobody padesát let nesáhne. Teď však tyto svobody ničí a ruší sám Hong Kong. Jeho magnáti (jedním z nichž je i Robert Kuok, který ovládá South China Morning Post) se pro byznys vzdávají své nezávislosti - i když to po nich nikdo nechce. Zřejmě nevidí cenu toho, co obětují. Jenže životaschopnost a budoucnost Hongkongu závisí na nehmotných aktivech - na svobodách. Tragédií je, že tyto ztráty na finančních výkazech nefigurují.

V roce 1997 Británie zradila Hong Kong (Britské listy o tom tehdy informovaly). A dnes mlčí, je to přece vnitřní záležitost Číny. A obchodní kontrakty jsou přece důležitější než nějaká demokracie, než osud nějakých 7 milionů občanů této bývalé britské kolonie.

Q&A: Hong Kong's New Leader Is a Divisive Figure, but Aims to Build Bridges Read more: ZDE

On the Streets of Hong Kong, a Vast Display of Discontent Read more: ZDE

Hong Kong: Anger and Protest as City Marks 15 Years Since Its Return to China Read more: ZDE

Chinese president heckled amid Hong Kong protests ZDE

0
Vytisknout
8482

Diskuse

Obsah vydání | 24. 8. 2012