Vraždit povoleno

19. 11. 2012 / Jiří Kalát

V tom konfliktu plném propagandy, polopravd a lží se občas objevují zprávy o tom, že se místní bojovníci islamistických skupin schovávají za "lidské štíty". To vytváří dojem, že tito teroristé chytnou několik lidí, přivážou je před svoje sklady nebo velitelství a snaží se tak zabránit bombardování. V tomto duchu alespoň izraelská armády omlouvá takzvané přidružené ztráty během svých akcí na okupovaných územích, potažmo nyní při operaci Sloup obrany probíhající v Gaze. Jenže jak je to doopravdy? Hamás nemá oficiální armádu, stejně jako kasárna a výcvikové prostory. Jejich bojovníci pocházejí "z ulice", tedy žijí doma se svými rodinami, příbuznými a přáteli. Podobně také vypadají i místa, kde jsou uloženy zbraně, kde se plánují útoky proti Izraeli a vyrábějí bomby. Budovy policie, hasičů, či jiných "ozbrojených složek" byly zničeny během let bombardování, či při prvních vlnách nedávných útoků.

Pokud tedy dochází k "cíleným vraždám", ať za již pomoci letectva či dělostřelectva, tito teroristé jsou zabíjeni v okruhu svých blízkých, na ulici či při cestě do práce. Z tohoto důvodu tvoří tolik mrtvých děti, mladiství i ženy. Kdyby byl zabit během rodinného oběda, které jsou mezi Palestinci i Izraelci velice časté, premiér Benjamin Netanjahu s několika členy své rodiny, těžko by byl obviněn z toho, že je použil jak živé štíty. Byl by to atentát, teroristický čin, odsouzeníhodný a opovrženíhodný, stejně jako jsou mimosoudní vyrovnání, při kterých umírají nevinní, zvláště pak děti.

Podobné je to i s nemocnicemi. Hamás nemá svoje mediky, vojenské nemocnice ani jiné možnosti, jak se postarat o své raněné. Tedy jsou posíláni do nemocnic společně s ostatními raněnými. Nebyl však toto důvod, proč se v posledních desetiletích neútočilo na nemocnice? Ochránit slabé a raněné? Není součástí Ženevských úmluv i zákaz zabíjení raněných vojáků a zajatců?

Toto však pro Izraelskou armádu zřejmě nic neznamená. Podle jejich definice je prostě co Palestinec, to terorista. Tento přístup již dokazují letáky, o kterých jsem se zmínil výše. Jako by každý obyvatel Gazy věděl, kdo teroristé jsou, kde sídlí, odkud střílí. Jako by každý občan byl členem některé teroristické organizace, které pomáhá. Plakáty a prohlášeními tak IDF ukazuje, co si myslí a jak jedná, kdo je pro ně nepřítel a kdo je pro ně cíl. Jinými slovy, prostě všichni.

Pokud budeme takovéto chování podporovat, přehlížet takovouto rétoriku a tvářit se, jako by bylo takovéto chování v pořádku, můžeme se klidně příští víkend vypravit do Lidic a památník vztyčený na počest památce zavražděných během nacistického vraždění zbourat. Očividně totiž neplní svoji funkci, jelikož jsme my lidé zapomněli, že hromadné trestání nevinných je nemorální, neetické, odsouzeníhodné a je nutno proti němu bojovat.

Neubírám státu Izrael právo na obranu, to je právo každé země a židovský stát je v tomto efektivní a úspěšný. Pokud se však izraelští představitelé hlásí k tradici humanismu, demokracie, svobody a všeho co si Evropané spolu s velkou pomocí ostatních států celého světa vybojovali během druhé světové války, měli by si přečíst Ženevské úmluvy, listinu základních práv a svobod a začít se jimi řídit. Jinak nejsou lepší než zlo, které způsobilo smrt šesti miliónů jejich soukmenovců a desítek milionů lidí po celém světě. Možná jsou ještě horší.