Krylova Demokracie je symbolem toho, kam jsme po 23. letech došli

18. 11. 2012 / Boris Cvek



Vzpomínám si na dobu asi před 20 lety, kdy pro mne jako pro mnoho ostatních Karel Kryl otevíral dveře k přijetí římskokatolické církve, církve Anastáze Opaska. Byl jsem vychován v prostředí, nehledě na komunistickou výchovu, kterou jsem absolvoval na základní škole, jež bylo vůči církvím nepřátelské a plné předsudků. Mnohokrát jsem se církví proto zastával v mnoha debatách, kdy většinoví obyvatelé našeho státu i po Sametové revoluci dštili svoje předsudky kolem dokola. I proto jsem ještě před několika lety stál spíše na straně tzv. církevních restitucí, protože proti nim byli hlavně tradiční proticírkevní zaslepenci. Nicméně všechno je třeba vidět v kontextu.

Římskokatolická církev se nedokázala za dvacet let demokracie opravdu otevřít, stát se církví na způsob Opaskův, která bude kultivovat dnešní společnost. Snad po celé Evropě se zavřela do svých tmářských nauk, odřezala se od západních věřících a nové a nové pedofilní skandály ji ukazují jako v zásadě mafiánskou strukturu, které jde pouze o moc.

Zejména v naší povedené pseudodemokracii, kterou Karel Kryl zrentgenoval na samém počátku tak výstižně, až to bere dech (např. v rozhovoru s M. Čermákem Půlkacíř), se jeví úloha církví zcela obchodnicky, administrativně a bez schopnosti vlít do společnosti nějaký étos. Římskokatoličtí biskupové připomínají manažery a úředníky, nikoli pastýře a otce. Kostely jsou stále prázdnější a dědictví jakýchkoli krylovských ideálů poctivosti vyhaslo. Kryl ostatně dokázal velmi dobře číst úlohu kněží v české společnosti již na počátku 90. let, kdy měla římská církev rekordní podporu obyvatel. V  písni, která se jmenuje Demokracie a má na YouTube přes 900 tisíc zhlédnutí, zpívá o celkovém stavu české polistopadové společnosti a mimo jiné výslovně říká: "farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky."

Tato věta naprosto přesně vystihuje rozhořčení, které musí cítit každý člověk, jenž aspoň na chvíli okusil étos písní Karla Kryla a étos křesťanství Anastáze Opaska, nad současnými církevními restitucemi. Odpor proti těmto restitucím je odpor proti církvi, která zdegenerovala v úřední a mocenskou instituci, jak ji reprezentují dnešní římskokatoličtí biskupové.

Tato Krylova píseň měla včera znít jako hymna reálného dědictví reálného 17. listopadu.

0
Vytisknout
7796

Diskuse

Obsah vydání | 20. 11. 2012