Jenom festival bezradnosti a nic dál?

1. 12. 2012 / Luděk Prokop

Systém, ve kterém si politici, když už ne z jiných důvodů, tak ze strachu a nejen z basy, nedovolí ani desetinu z korupčních a podvodných praktik co si dovolí dnes.

Systém, v němž by je ze strachu, když už ne z jiných důvodů, ani náhodou nenapadlo dávat obrovské dary církvím, notabene za situace, kdy jsou státní finance na huntě.

Systém bez permenentně propagovaných podvodných, nicméně právně legálních půjček a jiných "vynálezů" doby.

Vynálezů vedoucích k bezohledně sprostým, neurvalým a často podstatou věci více než pochybným, nicméně právně legalizovaným exekucím.

V neposlední řadě se do vysněné představy vloudí též představa o neexistenci nezaměstnaných, s představou o důstojných pracovních podmínkách.

Představa o bezplatném zdravotnictví, bez pláče stařenky v lékárně, protože její lék byl opětovně zdražen, takže nemá u sebe dost peněz a stydí se za to.

Souhrnem vzato, byla by taková představa jakousi představou o něčem, co by se dalo nejspíš nazvat demokratickým socialismem.

S podstatou demokratického kapitalismu jsme již zásluhou vládní koalice částečně seznámeni. Pouze částečně, neboť ta naše vládní koalice ještě neměla možnost naplno ukázat, čeho všeho je ještě ve jménu demokracie schopná.

Z rodinných důvodů jsem výjimečně na demonstraci v Praze nebyl. Přesto si troufám oponovat Ivanu Davidovi. Nedomnívám se, že lidé nutně potřebovali slyšet odpovědi na otázku: "Co dál?" Co dál po svržení neoliberální kleptokratické vlády? Jakou mohou nové volby přinést změnu?

Dle mého mínění nanejvýš žádoucí bylo naplánovat a sdělit co dál, jaké další kroky ke svržení vlády jsou připraveny a v jakých termínech budou konány. A sice až do doby, než vláda padne.

Co by bylo platné mluvit o potrestání zločinců s bílými límečky, o tom zda bude práce, o stamiliardách plynoucích do daňových rájů a na idiotské projekty zřejmě nepotrestatelných zlodějů?

Když s vládou, která již dlouho ztratila nejen důvěru a morální oprávnění vládnout, zatím naprosto nic nehne a dělá si, co se jí hodí do krámu a pro růst osobních kont, neustále rostoucího počtu (zásluhou permanentního střídání) jejích členů. (Mimochodem, není snad logické, že po každém vystřídání člena vlády by měla být opětovně schvalována důvěra vládě?)

Vzpomínám na báchorky o socialismu skandinávského typu. Vzpomínám, když na mítincích ve fabrikách pořádaných stejně naivními pitomci jako jsem já, agitátoři OF lhali o všem možném i o tom, že nemá být nastolena demontáž socialismu. No, snad nemůžeme věčně zůstat stejně pitomí jako tehdy.

Nicméně a málo platné, bez prvního kroku, kterým je svržení nynějšího paskvilu zvaného vláda a vládní koalice, za stavu, kdy jsme bezradní jak toho docílit, je téměř zbytečné mluvit o tom, co bude po tom, co bude dál. Bez ohledu na to, zda má či nemá Ivan David ve všem ostatním pravdu a vzdor mému niternému přesvědčení, že tu pravdu skutečně má.