Krize české komunikace

25. 1. 2013

Lidé v České republice se v posledních dnech rozdělili na tři tábory. Příčinou tohoto rozdělení je přímá volba prezidenta, kdy na jedné straně barikády stojí příznivci Karla Schwarzenberga, na druhé příznivci Miloše Zemana a v třetím táboře sídlí ti, kteří jsou stále ve fázi rozhodování, či vůbec volit nehodlají. Nehodlám podrobně rozebírat pozitiva a negativa, ani jednoho z výše jmenovaných kandidátů, článků, ať už odborných, či neodborných, je na toto téma víc než dost. Taktéž bych nerad dal průchod emocím a spadl do urážení jednoho a preferování druhého kandidáta, píše Matěj Chmel.

Zaráží mne však fakt, jakou neurvalostí, ignorancí druhých a naprostou zaslepeností probíhají diskuze (a to hlavně mezi příznivci dvou táborů -- Zemana a Schwarzenberga), jak na úrovni "face to face", tak na úrovni internetových diskuzí.

Ve spousty případů lze zahlédnout i jakýsi fanatismus, kdy nejde o asertivní prosazování názorů, ale o agresivní výbuchy, zapříčiněné dokonale vytvořenou propagandou. Často lze zahlédnout i paradox, kdy určití lidé brojí proti hrozbě komunismu a zároveň z jejich chování zavání kádrovací pachuť. Nebo je zvláštní i nenadálý zájem o českou historii, kdy se vytahují často ničím nepodložené pomluvy. Bohužel některé napadání a urážky zaznívají i z úst samotných kandidátů, takže lidé pak spousty vyjádření berou i jako jakési ospravedlnění pro své jednání a snižuje to pocit špatného svědomí.

Lidé místo objektivity a racionalizace, kdy by museli zapnout na třicet minut rozumovou schopnost a zjistili si informace z obou stran, nezávisle tyto informace posoudili a následně se rozhodli co je v souladu s jejich hodnotami, jejich zájmy a co si myslí, že je v zájmu celé společnosti, jednají na základě pocitů a sympatií k nic neříkajícím nekonkrétním frázím, které sice znějí libozvučně, ale jsou bez jakékoli vypovídající hodnoty. (Ano, u obou dvou kandidátů.) Lidé se poté v diskuzi řídí emocemi, které jsou u některých jedinců velmi silné a konstruktivní, plodná debata se špetkou racionálna tím pádem zažívá pomalou, ale jistou prohru. Dochází k překřikování a neposlouchání druhého, jde jen o vyjádření vlastního názoru. Diskuze se pak stává jen monologem, protože první jedinec v lepším případě nechá druhého domluvit, ale nesnaží se pochopit, co mu druhý jedinec říkal, reaguje okamžitě svojí řečí, kterou ale zase neposlouchá jeho kolega.

Pokud však zažívá prohru česká diskuze, zažívá tím pádem krizi i česká komunikace, protože se lidé nedokážou shodnout a přestávají, respektive nechtějí, si mezi sebou rozumět. Musíme si uvědomit, že tuto krizi komunikace nezapříčinila přímá volba prezidenta, ale pouze dala této krizi průchod. Proto bychom měli být za přímou volbu prezidenta z tohoto hlediska vděční, protože ukázala, jací doopravdy jsme, jak dokážeme v demokracii respektovat názory druhých a jak je v demokracii možné manipulovat s lidmi, když je propaganda zaměřena na lidské emoce.

0
Vytisknout
3866

Diskuse

Obsah vydání | 25. 1. 2013